Na rozloučenou

3. december 2011 at 21:57 | D.
Už je to měsíc, dva týdny a dva dny, pokud počítám správně.
Už je to tolik dnů, co tenhle blog začal trpět, tenkrát se chroptivě nadechl a začal prosit o pomoc. Tahal mě za rukáv, pokoušel se křičet, sténal a naříkal. Snažil se získat si pozornost, kterou si zasloužil, jenomže nikdo neodpovídal, nikdo neposlouchal.
A tak, když už zbýval jenom šepot, vydechl své sbohem a tehdy, tehdy jsem přestala odsouvat do pozadí své mysli neodvratitelnost této smrti.
Tehdy jsem konečně přijala skutečnost, že neustálé umělé dýchání, že pamlsek jednou za měsíc nepomůže. A tak teď realizuji to, co mi v hlavě strašilo už nějaký ten pátek, snažím se znít rozhodně, i když jsem nejistá a rozechvělá.
Protože se bojím udělat ten finální krok.
To, co všechno uzavře.
 

Dopis prokletým

17. october 2011 at 21:13 | The |  Knihovnička povídek
Dobrý den, moji milí! :)
Já vím, že už jsem se zase 46876873847 let neozvala, ale právě se to snažím napravit. Maličko nestíhám ani svůj vlastní život, a o tom blogovém se snad už zmiňovat nemusím. Na druhou stranu, pořád píšu - problém ale je, že sama sobě do počítače a většinou nic nedokončím. Budu to házet na nedostatek času. A vy mi to všichni dozajista věříte. .-.
Každopádně to, c se nachází pod perexem je můj asi dvoudenní pokus o... něco. Ani nevím co.
Asi jsem jenom chtěla něco napsat a nedostatek inspirace mě donutil k naprosté a zcestné improvizaci.
Takže jen doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit (a věřte, že nějakou práci mi to dalo) a nakonec jenom malá otázečka. Uhodnete, jaká báseň je v 'povídce' použita?
Vaše vytížená
Theyalin :)

Slohy dnešní i minulé

20. september 2011 at 23:53 | The |  Knihovnička povídek
Dobrý večer přeji... vlastně, až tohle zveřejním, bude určitě už ráno.
Ten název zní na moje oddychové články docela zvláštně, že? To je tím, že jsem se rozhodla to tu maličko oživit a pobavit vás tím, že jsem vytáhla sešit z loňského a předloňského školního roku, a s grimasou, která se pohybovala na hraně nevěřícného úšklebku a blahosklonného úsměvu, jsem si přečetla pár svých čtvrthodinových nebo desetiminutových slohů. Upřímně mě mrzí, že nedostáváme zpátky slohovky, protože si na některé pamatuji, a můžu říct, že jsou na lepší úrovni. Ale... co. Pojďme na moje začátky.
Názor si udělejte sami, k určitým odděleným celkům nebudu dodávat většinou nic. Vím, že některé formulace jsou kostrbaté jak blázen, že něco je psané příliš šroubovaně a něco zas až moc jednoduše, jenomže... byl někdo z vás od začátku dokonalý? :)
 


Drabble - Práce v kanceláři pro Taychi

1. september 2011 at 21:50 | The |  Dle vašich nápadů
Okay, jsem tu zase, po prvním školním dni, který byl fajn, ačkoliv mám znatelně méně času, a to ještě ani pořádně nezačala výuka. No, naše třída se už zítra učí, takže je to vlastně ukvapené tvrzení.
Moji drazí, myslím, že tenhle školní rok se opravdu neobejde bez kafe a bez spousty dobré muziky a pevných nervů. Zatímco si v tuhle pozdní hodinu tiše prozpěvuju s Poety nebo s MCR, s hudbou z reproduktorů, která už tak tichá není, vzniklo další drabble. Je to tedy double drabble a to proto, že milá Taychi mi zadal slov o maličko více. A vzhledem k tomu, že doubly píšu běžně, tak tady máte. Není v tom tolik příběhu jako v ostatních, ale člověk nemůže mít všechno. Snad se někomu zalíbí. :)
Chtěla jsem tři až pět slov... no, a dostala jsem jich sedm. A co jsem na to řekla?
Challenge accepted!
Pověstných sedm slov tedy je: kafe, hrob, nehet, blesk, zub, stůl, korálky. A měla bych vás varovat, protože se mi to lehce zvrtlo ve fanfikci - myslím, že už ale poznáte, o koho se jedná, jelikož tahle poblázněná postava známá je. :)
xoxo
Theyalin

I led the revolution in my bedroom and I set all the zippers free

24. august 2011 at 21:11 | The |  Watashi
Titulek článku nesmí být prázdný*. Text článku nesmí být prázdný. Co po mně ještě můj blog chce?
Vstávala jsem v půl sedmé a šla spát v půl jedné. Usrkávám čaj a přemýšlím o minulém týdnu, o mizivém počtu dnů do konce prázdnin, a také o tom, jak to asi tak od září zvládnu bez tuny energiťáků a kila kafe. Hádám, že rozvrh se bez odpoledky neobejde a když k tomu přičtu mých dvanáct poškolních aktivit, věčné psaní testů, brigádu a zkoušky na prestižní soukromou školu, myslím, že rovnítko se docela dobře dá dát před 'málo spánku'.

Múza vidí černobíle

4. august 2011 at 22:51 | The |  Skicák

Zdravím. *šeptla sklesle*
Tož to víte, dneska se mi zrušil účet na Pottermore. A proč? Protože když jsem chtěla potvrdit registraci, spadnul mi internet. a znovu to zjevně nejde. A nemávejte nad tím rukou, jako že ona si to moc bere, protože... dobrá, moc si to bere. :) Proud potterhead.
Ale tenhle článek nebude o drahém potrmór, protože v pozdních večerních hodinách mě opět navštívila múza a vedla mou ruku se štětcem po bílém papíře.
A dnes to odnesl zas někdo jiný než minule. :)

O pornografii aneb - kde je hranice?

2. august 2011 at 22:15 | The |  Kecy v kleci
Tak, děti, dnes si řekneme pohádku o pornografii. A také o hranicích.
Teoretické hranice bývají vždycky tenké - ne vždy je to zjevné, ale nakonec, když se nad tím zamyslíme, přijdeme na to, že tomu tak skutečně je. Extrémní pravice a extrémní levice k sobě taky nemají daleko. Ale v tomhle článku nehodlám řešit potíže politiky, protože pornografie je od ní docela vzdálená. Politika i pornografie sice mají vazby se zákony státu a tak dále, ale samy o sobě toho moc společného nemají. A já se hodlám věnovat jen jedné z nich.
Kde je hranice mezi pornografií a uměním?

Šuplíkokresby

25. july 2011 at 21:05 | The |  Skicák
Při probírání šuplíků a složek najdete spoustu věcí. Staré testy ze školy, stránky z deníku, formuláře, úplně čisté papíry, nesmyslné bláboly... a taky staré obrázky.

Where to go next