1. díl - Tušení

20. april 2010 at 20:28 | The |  Rozepsaná knížečka: Terorista
Kačce. Pro její řeči o Bohu. Pro to, jak mi chtěla uříznout hlavu.
Pro to, že mi nezkritizovala 3. díl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Krčila jsem se v jeskyni, kterou jsem našla a připadala mi ze všech nejvíce obyvatelná. Nic vevnitř nelezlo, nebyla tu taková příšerná mrznoucí zima a byla v centru hor, v místě, nad kterým čas od času prolétl nějaký stroj vytvořený člověkem.
Nad ostatními jeskyněmi létali akorát ptáci, takže se mi zdálo nejlepší se utábořit právě v tomto místě. Pokud se dá nazvat tábořením moje situace.
Nezbývalo mi, než jen vzpomínat, přemýšlet, kousat si nehty a poslouchat, jestli kolem neproletí třeba helikoptéra. Právě teď jsem dělala všechny tyhle věci najednou. Ale nejvíc se mnou zmítaly vzpomínky, kromě zimy. Zimou jsem se třásla.
Vracela jsem se známou cestou vytvořenou ze vzpomínek. Vzpomínala, ale jen na to, jak jsem se do téhle patálie dostala. Povzdechla jsem si. Proč jsem se jen do toho zapletla?
Zmrzlými prsty jsem zatápala po zipu od batohu a když jsem po usilovném hledání vytáhla kus sušenky a zlhtla ji, sepla jsem ruce a pomodlila se k Bohu. Věřila jsem, že mě někdo zachrání nebo mě alespoň Bůh vezme k sobě. Veškerá božská počínání jsou nevyzpytatelná, ale vždycky jsou prováděny pro větší dobro.
Věnovala jsem Bohu poslední zbožnou myšlenku a ponořila se do vzpomínek.
Nad knihou jsem se upřímně rozesmála. Tak vesele jsem se nesmála od té doby, co jsem přešla na jinou školu. Myslela jsem, že si toho někdo všimne, ale to jsem se mýlila. Nikdo ani nevzdechnul.
S klapnutím jsem zavřela knihu. Byla jsem zvyklá, že mi nikdo nevěnoval pozornost, pokud jsem o ni vysloveně neřekla, takže mi to nevadilo.
Jenže teď jsem neměla co dělat a nudila se. Vyzkoušela jsem různé druhy rozptylování, ale nepomáhalo nic. Nuda se mi zavrtala do mozku a tam střídavě tlačila a pálila.
Protože mě nic jiného nenapadlo, začala jsem se toulat po domě, jestli si se mnou třeba někdo nebude povídat. Ale nic.
Prošla jsem kolem dveří otcovy pracovny a tam jsem se prudce zastavila, protože za nimi probíhal tlumený, ale zuřivý rozhovor.
Přitiskla jsem ucho ke dveřím a zaposlouchala se do toho dialogu probíhajícího za dveřmi.
Z toho, co jsem slyšela jsem vyrozuměla něco o tom, že budou brzy odhaleni. Kdo, co?
Nechápala jsem to a o to víc jsem nad tím dumala.
A s tím pocitem jsem šla spát a v hlavě mi nepřestávala zvonit otázka, co to znamená.

Vzbudila jsem se. V hlavě mi od noci utkvěl sen a já jsem začala něco tušit. Tehdy mi to ale ještě nedávalo smysl.
Vrátila jsem se zase do přítomnosti. Teď je teď, připomínala jsem si. Nic nezměníš tím, že budeš vzpomínat. Já si ale nemohla pomoci.
Jenže už se stmívalo a já nemohla jen tak sedět a litovat toho, co jsem udělala v minulosti. Musela jsem zabezpečit jeskyni a alespoň trošku si odpočinout. A také se najíst.
Ruce mi úplně zmrzly. Třela jsem s nimi o sebe tak dlouho, dokud zase nebyly schopné fungovat.
Jakmile jsem je zase mohla používat, vrhla jsem se kvapně ke vchodu a začala zabezpečovat plachtou, kameny a dřevem. Byla jsem už trochu zmatená, takže jsem si až uprostřed zabezpečování všimla, že nemám dřevo na oheň, takže jsem co nejrychleji popadla klacíky vedle jeskyně a hodila je dovnitř. Poté klidně pokračovala v upevňování plachty, valení kamene a stvění dřeva.
Když jsem se vším skončila, byla jsem zahřátá. Jenže jsem měla hlad.
Natáhla jsem se pro batoh a vytáhla kus masa. Rozdělala oheň a na jenom klacku opekla svou večeři.
Udusala jsem oheň a položila hlavu na batoh.
Propadla jsem neklidnému a lehkému spaní v tichu, které rušili jen lesní tvorové.

následující díl->

 

4 people judged this article.

Poll

Myslíte, že by blog potřeboval nějaké veselé povídky?

Ano! 31.9% (75)
Nevím.. 31.5% (74)
Ne, takhle je to fajn. 36.6% (86)

Comments

1 Zuzu Zuzu | 20. april 2010 at 21:46 | React

Hezký.. nemůžu se dočkat, dalšího dílu, jenom vědět jak to dopadne :-D

2 Kika Kika | Web | 21. april 2010 at 16:09 | React

Pěknéééééééé!! Takže: Kdy bude další ? :-P Píšeš mocinky pěkně :)

3 Kika Kika | 21. april 2010 at 16:11 | React

Mimo jiné: Kdybys neměla co napsat, napiš o VV, o tom s Jožkou a Agátou, a hned budeš mít kapiolovku :P  xD xD xD xD :-D  :-D  :-D

4 Kika Kika | Web | 21. april 2010 at 16:11 | React

a dej pls anketku :)

5 zelvatko zelvatko | Web | 22. april 2010 at 19:24 | React

[3]: :D
Jinak opravdu moc hezky píšeš, což je pak radost číst :)

6 Kačka Kačka | 22. april 2010 at 19:38 | React

Je to hezký a děkuju za věnování (jsem poctěna, óó), jen si dávej pozor na opakování slov - třeba "Když jsem byla se vším hotová, byla jsem zahřátá." Místo dvakrát "byla jsem" můžeš použít něco jinýho, třeba "když jsem všechno dokončila" nebo "zahřála jsem se". A naprosto škodolibý záchvat smíchu jsem měla z věty "Věnovala jsem Bohu poslední zbožnou myšlenku" :-D Promiň, ale každá myšlenka, kterou věnuješ Bohu, musí být logicky zbožná... No nic. Nevnímej mě. :-P

7 The The | 22. april 2010 at 20:51 | React

[6]: Sečteno a podtrženo..Nemáš pravdu :) Za první opravu děkuju, hotovo. Ale ta druhá..no, nemusí. Může být i kacířská, no ne? A ona je zbožná :)

8 Kačka Kačka | 24. april 2010 at 22:45 | React

[7]: OK, ale to by chudák holka dopadla hooodně špatně. :-D

9 Kika Kika | Web | 1. may 2010 at 10:42 | React

[8]: ale i to se může stát :) :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement