3.díl - Vzpomínky

15. april 2010 at 14:51 | The |  Rozepsaná knížečka: Romance
Pro všechny, kteří podporují mé psaní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Nat?"
Prudce se otočila. Ne, to nemůže být on. Ale hlas si s nikým splést nemohla.
,,Jakube?" vydechla překvapeně, ,,Kde se tu bereš?"
,,A kde ty?" opáčil, ale koutky úst se mu zvedaly. ,,Promiň, nechtěl jsem tě takhle sklátit."
,,Tebe jsem neviděla už celé roky! Kde ses schovával, prosím tě?"
,,Mluv za sebe! Kam chodíš do školy?"
,,Gymnázium Nad Alejí." prohlásila s jistou pýchou Natalie.
,,To si děláš legraci? My chodíme na stejnou školu a ještě jsme se nepotkali?!"
Oba se rozesmáli, sedli si na lavičku a dlouho si povídali.
Jakub se rozpomínal, jak to bylo, jak se to všechno přihodilo. Vrátil se až úplně na začátek. Na místo v parku, kde v té době stál stánek se zmrzlinou. Jemu bylo osm, Natalii pět. Oba dva tam stáli, čekali na matky, nudili se..A tak si začali povídat. Jakub při prvním pohledu netušil, že v děvčátku dřímá takový intelekt. Povídal si s ní bezproblémově. Povídali si dlouho, rozuměli si. Zapomněli na pravidlo, které jim rodiče neustále vštěpovali: Nebavit se s cizími lidmi.
Jenže následně přišli matky a odtáhli je s sebou. Potom, když byl Jakub ve třetí třídě, potkal Natalii znova. Kývli si na pozdrav. Pak ji dlouho neviděl, ale v jeho čtvrté třídě ji potkal samotnou a popovídali si. Dali si kontakt na sebe, aby nebyli tak odloučení. Takže v Jakubově páté třídě se mu Nat snažila pomáhat s přípravami na zkoušky. On jí vysvětlil, když něčemu nerozuměla, ona mu pomáhala s čímkoli, co zvládala.
Když se dozvěděl, že ho na gympl přijali, byla první, kdo se to dozvěděla. Klapalo to mezi nimi bezproblémově. Jenže se všechno pokazilo. Jakub to do dneška nepochopil.
Natalie také vzpomínala. Vzpomínala na ten den, kdy byla v páté třídě. Den, kdy přišla domů a matka si jí vůbec nevšímala. Mluvila jen a jen o Zlatě. Pak Natalii tvrdě odbyla a ona odběhla s pláčem do parku. Tam si dala dohormady všechno. Zlatu, vlastní problémy, nedostatek sebevědomí.. A všechno se jí tak smixovalo, že se všechna trápení změnila dohromady na obrovské stravující neštěstí. Nešlo jí s tím žít. Takhle ji potkal Jakub. A ona ho tvrdě odkopla, zakutaná do svých problémů.
Uvědomila si, že to neměla dělat. Vykopla nejlepšího kamaráda ze života rychle a nelítostně. Nikdy se do dob přestoupení na gymnázium takhle nesmála. Užívala si to. Smích. Už zapomněla, jak se směje.
,,Už musím jít." zvedla se Natalie neochotně.
,,Tak zítra ve škole." poznamenal Jakub, jako by ještě tak docela nevěřil, že ji potkal.
Usmáli se na sebe na rozloučenou a vykročili směrem k domovu.
Natalii úsměv téměř vzápětí zmizel. Uměla si představit, co bude dít doma. Matka ji seřve a přidá k tomu pár vět o tom, v čem je Zlata lepší. A potom jen Zlatinka.
Pomalu, s nechutí ke každému kroku se vlekla domů.
V okamžiku, kdy položila ruku na kliku už věděla, jak bude vypadt scéna po otevření dveří.
A opravdu, z obýváku slyšela veselý hlas Zlaty brebentící zážitky své matce, která se na ni zálibně dívala.
,,Ahoj." ohlásila se tiše Nat.
,,Ahoj.." prohlásila její matka nezaujatě.
Nat pokrčila rameny a odešla z místnosti do svého pokoje.

To Jakubovi úsměv vydržel déle. Šel k domovu odevzdaně, věděl, že tam asi nic nového a zajímavého nenajde.
A skutečně. Po otevření dveří ho přivítalo známé poloticho. Slyšet byla jen tlumená konverzace matky a otce u stolu a pochrupování z ložnice bratra.
Povzdychl si. Bylo to tu tak jednotvárné. Představoval si, jak to teď asi vypadá u Nat doma. Byl přesvědčený, že je to tam určitě živější, než u nich doma.
Po špičkách došel do pokoje. Jeho mladší bratr spal rozvalený na pohovce. Usmál se a zavrtěl hlavou. Vzal ho do náruče a položil do postele. Potom následoval bratrovu příkladu a lehl si do postele.

Natalie došla do kuchyně a vytáhla housku. Hladově se do ní zakousla a ještě jednu s sebou odnesla do pokoje. Tam si sedla ke stolu a vytáhla fyziku. Nepřítomně se podívala na obal sešitu a potom vytáhla zadání. Vyvalila oči a zděšeně zírala.
Usoudila, že na tohle nemá a šla do postele. Před sebou stále viděla fyziku.
Přinutila se myslet na něco příjemnějšího a hlavou se jí divoce honily myšlenky.

Tak usnuli a poslední myšlenku před usnutím věnovali tomu druhému.
 

6 people judged this article.

Comments

1 Kika Kika | Web | 15. april 2010 at 15:57 | React

jujík! Jsem první!!! Jinak: pěkná povídka, nemohla bys pls někde Nat, Zlatu, Jakuba... popsat??? Nebo alespoň obrázky v galerce... plosím plosím!!

2 The The | 15. april 2010 at 18:17 | React

[1]: Hlavně jde o představivost, ale neboj se. Časem budeš mít celkem jasnou představu o tom, jak vypadají. Jednak díky své vlastní představivosti a druhak i příběh se vyvíjí..:)

3 Kika Kika | Web | 15. april 2010 at 19:28 | React

díík :-D

4 Zuzlinka&Pepík Zuzlinka&Pepík | Web | 15. april 2010 at 19:53 | React

Hezký... tobě se to vždycky povede :-) zatímco já mám asi jenom jednu větu :-D

5 Kačka Kačka | 15. april 2010 at 20:23 | React

Pěkné. Zlepšuješ se. :-)

6 slonitko slonitko | Web | 15. april 2010 at 21:21 | React

moc pěkný.... :-)  ;-)

7 Markéta Markéta | 15. april 2010 at 22:08 | React

Moc hezké, začíná se nám to pěkně rozbíhat. Jenom pozor na opakování slov ve větě. Např: "Když se dozvěděl, že ho na gympl přijali, byla první, kdo se to dozvěděla." Máš tam dvakrát dozvěděl, zkus třeba ...byla první, které to řekl. Ale zlepšuješ se, takže 5* :-D

8 mil01 mil01 | 16. april 2010 at 11:12 | React

Tak me se to libi hoodne moc, hlavne jak dokazes obratne sunout dej....
Moc se uz tesim na dalsi dil. :-)

9 Kika Kika | Web | 18. april 2010 at 9:02 | React

9 commentíků by ti mohlo stačit! Takže piš (a vy ostatní nepoukazujte pls na skutečnost, že 3* jsem commentla já a jendou ona osobně :-P)

10 The The | 18. april 2010 at 10:14 | React

[9]: Nech toho a neštvi. Tady se přemýšlí, to není jen tak! A navíc jsem projekt Ponurá romance odložila na druhou kolej. Teď bude zase pár jednorázovek. Tečka.
Nojo, proč poukazovat? Mě to nevadí a vím o tom. Prostě pravda se má zveřejňovat, no ne?

11 Kačka Kačka | 19. april 2010 at 21:50 | React

Pořád nadáváš, že tady máš málo povídek, tak proč nezveřejníš ty moje? (mračí se) To můžeš rovnou říct, že jsou blbý, já to totiž vím.

12 The The | 20. april 2010 at 15:49 | React

[11]: Ale prosím tě. Nadávám? Ne, jen si stěžuju, že je moje drahá hlavička prázdná. A ta tvoje povídka je dobrá, ale je to taková ta typu "nejednorázovka", takže bych nejdřív musela vědět jméno té tvojí.

13 Kačka Kačka | 20. april 2010 at 18:40 | React

[12]: Už podesátý ti říkám, že to JE JEDNORÁZOVKA! Nemůžu za to, že mě neposloucháš (mračí se)

14 The The | 20. april 2010 at 18:43 | React

[13]: Tak dobře, ale stejně to tak nevypadá :) Nevadí. Nemrač se pořád - nesluší ti to :) A zveřejněná bude, neboj se :)

15 Kačka Kačka | 20. april 2010 at 19:02 | React

[14]: Jak to může vypadat jako nejednorázovka? Vždyť je to pseudolíčení? ... No nic. Ale tady není mračící se smajlík, to by měli napravit :-P

16 Lenka Lenka | 22. april 2010 at 21:19 | React

Hezké. Hlavně ono "poslední myšlenku před usnutím věnovali tomu druhému".
Připomíná mi to moje staré povídky ,)
Thumbs up!

17 zelvatko zelvatko | Web | 22. april 2010 at 21:52 | React

Hezky napsané, menší propagace naší školy... :-P

18 Kika Kika | Web | 24. april 2010 at 17:34 | React

[17]: Myślím, že to jí nepomůže xD :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama