Valentýn

20. april 2010 at 18:48 | Apokačka |  Povídky staršího data
"Kačko, mohla bys otevřít okno?" vyrušila mě učitelka ze zuřivého cákání červené barvy na čtvrtku před sebou. Neochotně jsem vstala, otřela si ruce do pracovního pláště a začala se proplétat mezi židlemi a taškami ostatních.
Ten den byl čtvrtek 14. února. Valentýn, den zamilovaných. A já ho trávila na kroužku výtvarné výchovy s bandou uječených spolužáků… Ale co, lepší než tvrdnout sama doma.
V zahloubání jsem došla k oknu a natáhla se, abych dosáhla na páčku, kterou se otvírá. Podívala jsem se ven. Krásný den, větřík cuchal zelené větvičky - ten rok byla zima velmi teplá - a dole na chodníku se prohánělo pár dětí na koloběžkách a bruslích.
Pak směrem od zastávky přišel nějaký kluk. V ruce měl pugét růží a s nesmělým úsměvem si načechrával vlasy.
Zasněně jsem přemýšlela o tom, jak krásné musí být mít tak pozorného přítele. Čeká na svou vyvolenou u školy a dokonce s květinami. Roztomilé.
Opřela jsem si lokty o parapet, klekla na židli a pozorovala.
Chvíli se nic nedělo. Chlapec tam pořád postával, prohrabával si účes a nervózně se uculoval směrem ke škole. S postupem času mu úsměv trochu ztuhnul. Pak začal přecházet sem a tam, pohazoval si s kyticí a hypnotizoval pohledem hodinky.
Fascinovaně jsem na něj zírala a čekala, co se stane dál.
O pár chvil později vytáhl z kapsy mobil, vytočil číslo a čekal. Crr- crr- crr- … Nic. Nikdo to nezvedl. S otráveným výrazem si sedl na lavičku a jen tak seděl.
Minutu.
Pět minut.
Deset minut.
Půl hodiny.
Znova kontrola hodinek. Opětovné prozvánění. Pořád se nic nedělo.
Už opravdu naštvaně kytici odhodil na zem, otočil se na podpatku a odkráčel směrem k tramvaji.
Jakmile mi zmizel z dohledu, vykolébal se z vchodu smějící houf dívek. Jedna ukázala na kytici a rozběhla se k ní. Druhá se sehnula a přečetla si jmenovku, připevněnou k obalu od růží.
Domů odcházela už v slzách. A sama.
Smutně jsem si sedla zpět ke své práci a zamyšleně začala čmárat srdíčka po okraji stránky.
Tak i takhle to končí…
 

3 people judged this article.

Comments

1 The The | 20. april 2010 at 18:49 | React

Tak tohle by mě nenapadlo :) Hezké.

2 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 20. april 2010 at 18:57 | React

Ahojky, mám nový blog, s básničkama, povídkama, trapným lamím komixem a dalšíma věcma...Prosím, mrkni, napiš komentář...Potřebuju někoho, kdo blog zhodnotí, či se stane Sb. Jinak moc pěkný design

3 Kačka Kačka | 20. april 2010 at 18:59 | React

[1]:Ha, to je ze soucitu! :-?  :-)

4 The The | 20. april 2010 at 19:27 | React

[2]: Děkuju :) A kouknu. Jenom bych tě taky o něco poprosila: Abys okomentoval/a ohodnotila a samozřejmě přečetla. Bohužel to většina návštěvníků nedělá :)

[3]: Ale nech si to. Vážně by mě to nenapadlo a tohle je hezké :)

5 Kačka Kačka | 20. april 2010 at 19:31 | React

[4]: Mě to taky nenapadlo, já to zažila.

6 Zuzu Zuzu | 20. april 2010 at 20:02 | React

Ale vážně, je to hezké :-D

7 Kika Kika | 21. april 2010 at 15:57 | React

[5]: xD Hezoulinké... Ale smutné... :-P

8 Kačka Kačka | 22. april 2010 at 19:41 | React

[6]: Díky ti, nechť je tvá duše věčná, drahá paní. :-D

[7]: Život je těžký. Bohudík! :-P

9 zelvatko zelvatko | Web | 22. april 2010 at 21:48 | React

Mocinky hezké, na Valentýna trochu neobvyklé a tím originální :)

10 Anette(Moni) Anette(Moni) | 30. june 2010 at 20:38 | React

Taková opravdová ze života = líbí se mi :D

11 Lucy Lucy | 6. october 2010 at 16:23 | React

Kačko, tohle je... geniální ;-)

12 Melinka Melinka | 27. july 2011 at 13:03 | React

ahoj máš pěkné povídky a pohádky. Obzvlášť tuhle. Mám nový blog(no, spíše estranky). moc potřebuji aby mi tam někdo chodil, komentoval a řekl mi co mám špatný a co dobrý. Zatím mi tam nikdo nechodí, protože jsem ty webovky založila včera a ještě tam toho moc nemám, tak se prosím koukni. Je to na způsob The sims 3, pokud víš co to je. Pozvi tam i ostatní co znáš. Mocinky dík
http://www.blogothesims3.estranky.cz/

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement