Violetta

20. april 2010 at 19:42 | The & Kika |  Povídky staršího data
Tentokrát na mě neházejte vinu se špatným koncem. Vážně za to nemůžu. :)
Poslední dobou na tenhle blog moc nepíšu. Musím to napravit. Těšte se na Teroristu a Romanci :)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Violleta šla dlouhou chodbou. Pokoušela se běžet, ale s vysokými podpatky to moc dobře nešlo. Za sebou slyšela stále hlasitější hlasy. Zrychlila a... upadla. Rychle si boty na vysokém podpadku vyzula, vzala je do ruky a utíkala. Do běhu dala všechny své síly, které jí začaly pomalu docházet. Vyčerpáním zavřela oči, ale běžela dál. Nevěděla kudy běží, jen doufala, že do ničeho nevrazí. Ale stalo se.
Violleta do něčeho vrazila. Do něco bylo měkké a chytlo jí to. Chtěla otevřít oči a podívat se, do koho vrazila. Neměla na to sílu. Poslední, co uslyšela než omdlela, byl smích. Krutý mužský smích.

Violleta, oděna v dlouhých bílých šatech kráčela k oltáři. Tam už stál její budoucí muž - k ní zády. Rozdávala nervózní úsměvy na všechny strany, ale k jejímu překvapení tam nikoho neznala. Došla k oltáři a podívala se neznámému do obličeje. Těsně před tím než omdlela, zahlédla tvář Marcuse de Redicca.

Procházela se nádhernou zahradou. Všude viděla spoustu různých květin. Zatočila se a uviděla... Marcuse de Redicca. Otočila se a chtěla utéct, ale k jejímu překvapení tam byla dlouhá temná chodba. Otočila se zpět a uviděla Marcuse jak se směje. Jeho krutým smíchem... Vykřikla a ucítila něco studeného a mokrého na čele.

,,Probudila se!" prohlásil maminčin hlas plný úlevy. Byl to jen sen, uklidňovala se, jen sen...
,,Jak je ti?"
,,U-už dobrý," řekla unaveně, ale najednou vykřikla. ,,T-tam!"
,,Co je tam?" zeptala se matka a koukla se za svá záda, kam její dcera ukazovala.
,,Marcus de Redicco." zašeptala Violleta...

Takhle to šlo po další dva týdny, dokud se Violleta nerozhodla. Plná odhodlání došla k domu Marcuse a zazvonila. Otevřely se dveře. Vykoukl z nich Marcus osobně.
,,Jsi tu sám?"
,,Ano, co chceš? Tebe bych se tady nenadál!" Violleta ho však ignorovala a vešla do jeho přepychového domu. Namířila si to rovnou do obýváku, vytáhla z kapsy zapalovač a zapálila pohovku. Celý dům vzplanul.
Poslední zvuky, ozývající se z hořícího domu byl mužský jekot a radostný smích.
Violleta měla konečně pokoj v duši.
 

5 people judged this article.

Poll

Myslíte, že by blog potřeboval nějaké veselé povídky?

Ano! 31.9% (75)
Nevím.. 31.5% (74)
Ne, takhle je to fajn. 36.6% (86)

Comments

1 Zuzu Zuzu | 20. april 2010 at 20:19 | React

No, to je teda konec... Ale jinak je to hezký :-D

2 Kačka Kačka | 22. april 2010 at 19:46 | React

Nevím proč, zrovna tahle se mi moc nelíbí... (nezabij mě)

3 The The | 22. april 2010 at 20:53 | React

[2]: Za to nezabíjím. Tvůj názor :) Ale povídky se (ty moje) budou časem hodně zhoršovat. Hlavně ty kapitolovky. Se mnou to totiž jde z kopce.

4 zelvatko zelvatko | Web | 22. april 2010 at 21:44 | React

Trošku vražedný, ale jinak ok :D

5 Anette (Moni) Anette (Moni) | 30. june 2010 at 20:54 | React

Tuhle jsem moc nepochopila... Proč? Ale neni to jedno? :-) V posledních vteřinách jsem věděla, co udělá :-) konec se mi líbí, ale nad zbytkem bloumám Proč? .

6 Luc Luc | Web | 26. april 2011 at 9:05 | React

no, ono sa ťažko komentujú poviedky s otvoreným a neurčitým začiatkom a s jednoznačným koncom :')
taktiež poviedky, kde na konci zomrú všetci a na nikoho sa nedá ukazovať prstom a hovoriť: "Ha! On prežil!"
to však neznamená, že poviedka je zlá :') len táto patrí k týmto dvom možnostiam:
-pochopí ju celkom iba autor, bola vypísaním z veľmi negatívnej nálady, v poviedke je zlosť autora na danú vec nafúknutá, - hold, výhody papiera :')
-alebo len čisté autorovo vypísanie :'D jednoducho, sadnutie si za stôl, kde je papier, ceruzka a písanie a písanie.. dalo by sa prirovnať k mechanickému kresleniu :'D človek ani nevie, čo píše, samému to nedáva zmysel, čo píše (aj keď zmysel v poviedke je), ale jednoducho píše a píše, sám nevie, odkiaľ sa to vzalo ;')

7 The The | 26. april 2011 at 9:12 | React

[6]: Řeknu to takhle - tuhle povídku jsem nepsala, jen jsem ji trošičku poupravila. Napsala ji jedna moje spolužačka a chtěla, abych ji tu zveřejnila. :)

8 Luc Luc | Web | 26. april 2011 at 9:28 | React

[7]: to nič nemení na mojom komentári :'D len by si možno mohla napísať, že ty si ju upravila, ale napísať aj pravého autora :') ale na komentári to nič nemení, len to, že je adresovaný od zej dvojbodky a prvej odrážke tvojej kamarátke ;')

9 The The | Web | 26. april 2011 at 9:33 | React

[8]: Nahoře to je napsané v autorech... nu co už, je to staré a bojím se staré povídky číst. :D

10 Luc Luc | Web | 26. april 2011 at 9:41 | React

[9]: prepáč, ja som si to nevšimla :'DD ja som vážne vcelku slepý tvor :'D

11 The The | Web | 26. april 2011 at 9:43 | React

[10]:  :D:D V pohodě :D Já jsem taky slepá. A ještě k tomu hluchá.... a hlavně blbá. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement