Náměsíčnost

27. may 2010 at 21:07 | The |  Povídky staršího data
K této povídce mě inspirovala hudba skupiny Evanescence, posléze i Linkin park. Magická kouzelnost luny mě vždycky fascinovala a zrovna k ní se náměsíčnost připisuje, a z mnoha mých fascinací vzniklo tohle - jako jedna z mnoha.
Vznikla z věcí, kterými se moje mysl zaobírá.
A malý citát:
Robert Fulghum:
O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

-----------------------------------
Yolanda sebou trhala a z úst se jí čas od času vydraly výkřiky plné děsu. Ležela na své posteli, na které asi večer, když šla spát byl polštář i přikrývka. Nyní již nebyly vidět nikde v dohlednu a ani prostěradlo už nebylo pod Yolandou. Vlastně ani na ní nebo vedle ní.
Ve skutečnosti už dokonce nebyly ani v blízkosti budovy, ve které Yolanda bydlela.
Yolandina matka si s tím už dělala starosti.
Každou noc Yolanda ztratila přikrývku, polštář i prostěradlo.
Dokonce měla často i potrhanou noční košili nebo cokoli v čem zrovna spala.
Vysvětlení se přímo nabízelo, ale Yolandu to nikdy nenapadlo a její rodiče na nic takového nevěřili.
A tak Yolanda noc co noc ztrácela svoje věci a denodenně si stěžovala na své noční můry.
Která se jí zdála právě teď.

Ráno přišla Yolanda do kuchyně a rutinně oznámila, že nemá nic, v čem spala kromě postele.
Její matka ani nevzhlédla od časopisu, ačkoliv rodiče kohokoliv jiného by to určitě vyburcovalo.
Yolanda si s povzdechem se sesunula na nejbližší židli. Neobtěžovala se dát si snídani nebo začít konverzaci s matkou. Jenom tam tak seděla a připadala si jako loutka, kterou nemá kdo tahat za provázky.
A to bylo proto, že měla o víkendu jet se svým klukem do New Yorku.
Chtěli si udělat menší přestávku od San Franciska, kde prožili celý život a navíc měli prázdniny, tak se rozhodli letět do New Yorku. To by bylo pro každou holku skvělé.
Pro Yolandu by také bylo, jenže když zase ztratí věci..nejen, že to bude trapné před ním, ale také bude muset doplácet ztracené věci hotelu.
Zádumčivě se podívala na stůl a potom vstala.
Prostě to bude muset nějak vydržet.
Aby odpoutala svoje myšlenky od neveselého přemítání nad blízkou budoucností, zaměřila se spíš na Jamese, onoho kluka, s kterýmž chodila.
Byl celkem vysoký, o rok starší než ona, hnědovlasý a milý. Yolanda se s ním seznámila na táboře, kam jednou jela, když jí bylo čtrnáct a od patnácti spolu chodili. Yolanda byla moc ráda, že ho potkala, ale ten New York se jí nelíbil.
Měla zlou předtuchu, že se stane něco špatného.
****
Když Yolanda a James dorazili do New Yorku, Yolandou zmítala stále větší nervozita.
Den uběhl rychle, pro Yolandu až příliš rychle.
Raketová rychlost, s níž uběhl jí málem vyrazila dech a útroby se jí svíraly strachem.
Utěšovala se jen tím, že se byl James tak trochu podivín. Nebo si myslela, protože v okamžiku, kdy začalo pršet, nikdo ho nemohl odtrhnout od okna a nebo odtáhnout z venku. Navíc se tvářil tak zádumčivě, že se mu lidé raději klidili z cesty.
To ale Yolandu nemohlo uklidnit - je snad lepší, když se jí každou noc ztrácejí věci než že máte občas špatnou náladu? Pochopitelně, že je horší ten Yolandin případ!
Její vnitřní hlas zněl stále hysteričtěji, ale běhu času se ubránit nemohla.
A tak slunce pomalu zapadalo za obzor, zatímco ho Yolanda zděšeně pozorovala.
S Jamesem seděli v zčásti proskleném baru, kde oslavovali to, že doletěli do New Yorku a zde ještě týden budou. Yolanda doufala, že když jsou ve "Městě, které nikdy nespí", nemuseli by jít spát a ona by se tomu vyhnula - ale nic naplat.
První se zvedl James.
,,Tak pojď, už je celkem pozdě." usmál se na ni a natáhl ruku.
,,Ještě ne, jsme přece v New Yorku, měli bysme oslavovat!" bránila se chabě.
,,Na to máme spoustu času, takže teď můžeme v klidu jít spát a nic nám neuteče."
Na to Yolanda neměla co říct a tak ho za nabízenou ruku chytila a s černýma myšlenkama v hlavě šla s ním ruku v ruce směrem k hotelu.
,,Bojíš se noci?" zašeptal James.
,,Bojím..." odpověděla, ale hned dodala tak tiše, že to neslyšel: ,,..ale ne tak, a ne kvůli tomu, kvůli čemu si myslíš, že se bojím."
,, Já se bojím, že nebude tma. Tohle je přece město, které nikdy nespí!" mrkl na ni v žertu.
Yolanda mu křečovitě oplatila úsměv.
Tou dobou už byli ve svém pokoji a chystali se jít spát.
To také po pár minutách skutečně učinili, tedy alespoň to, že si lehli do postele. James usnul, ale Yolanda se rozhodla, že zůstane vzhůru za každou cenu, nesmí usnout!
Ze začátku jí to připadalo tak jednoduché, že jí bylo záhadou, proč na to nepřišla dřív, ale s postupem času to pro ni bylo stále obtížnější a častokrát se nachytala, jak je na hranici mezi světem snů a světem bdění. Vždycky se přinutila otevřít oči dokořán a kolotoč začal odznova.
Tohle nemohla vydržet celou noc a věděla to - ale pokoušela své štěstí a doufala, že přece jen neusne. Každou chvilku se dívala na digitální hodiny, které jí tikaly vedle hlavy, na ta červená čísla, která jí oznamovala deprimující zprávu o tom, že je ještě noc a poté i brzo ráno.
Zhruba kolem druhé hodiny ranní přestala Yolanda vzdorovat - a ani o tom nevěděla, protože byla tak unavená, že do spánku spadla neslyšně a nevědomě.
****
James se probudil, ale byla ještě tma. Podíval se na digitální hodiny. Ukazovaly čas 2:16 a i přesto, že byl rozespalý, poznal, že je něco v nepořádku. Rozhlédl se kolem sebe, chvíli tápal, co se mu nezdá, ale po chvíli to zjistil.
Yolanda chyběla.
Tak šla asi do koupelny nebo tak, uklidňoval se a vrhnul pohled ke koupelně. Jenže tam bylo zhasnuto. S narůstající panikou vstal a jal se prohledávat apartmá, ve kterém spali a byl to jejich domov v New Yorku. Yolanda nikde nebyla.
Když už se vzdával naděje a strach v něm sílil, všiml si něčeho, u čehož se mu málem zastavilo srdce.
Okno bylo otevřené.
James se po chvíli, kdy ztuhnul jako kámen vrhl k oknu a vylezl z něj.
Přelezl jednu stranu domu díky úzkému chodníčku, který byl zhotovený, aby se daly lépe čistit okapy. Když přešel tento úzký chodníček, dostal se na malinko širší.
Ale to už pustil z hlavy, protože ji uviděl.
Stála tam, oči zavřené, košile se jí vlnila v poryvech větru.
James se k ní vrhl tak rychle, jak jen toho byl na oné malé stezičce, která vedla kolem dokola domu, schopen.
Ona zrovna dělala krok, krok do prázdna, krok, který by ji shodil dolů, dolů do hlubin města.
James na ni skočil a svalil ji do bezpečí chodníčku. Tedy alespoň si to myslel, než začala klouzat pryč, směrem k okraji a James poznal, že je vzhůru.
Už málem spadla, ale James ve spěchu popadl její ruku.
,,Co se to děje?" zašeptala zmateně.
James neměl dost času na to, aby jí odpověděl. Oba už zápasili s tím, aby ani jeden s nich nespadl z chodníčku dolů.
Yolanda se snažila bosými chodily zachytit na cihlách, James se snažil být pro ní oporou a pákou, která by ji vrátila zpět na chodníček.
Nakonec už Yolanda jen visela za svoje ruce.
,,Už tě neudržím.." zašeptal James úzkostlivě.
,,Já vím." řekla jen a vaklouzla z jeho sevření.
James, ještě ztuhlý šokem viděl, jak její bíláí košila vlaje za ní, jak padá dolů, tak dolů, že už ji neviděl.
Šokem z toho, že zmizela už druhá žena, kterou kdy miloval.
Šokem, že už ji nikdy neuvidí.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Kika Kika | 27. may 2010 at 21:13 | React

To je smutné :( Ty jo! Já sem blbá! Jmenuje se to Náměsíčnost a já si celou dobu myslím, že sou do toho zapletení upíři!! :-D

2 Markéta Markéta | 27. may 2010 at 21:27 | React

Tohle se ti moc povedlo. Je to hezky napsané, akorát jsem trochu nepochopila konec. To ale asi bude moje chyba :)

3 zelvatko zelvatko | Web | 28. may 2010 at 15:54 | React

Celou dobu mi to přišlo hezké, ale ten konec to podle mě zkazil..myslím to s tou 2. ženou a tak...Stačilo skončit u toho pádu, podle mého názoru :o)

4 The The | 28. may 2010 at 16:14 | React

Děkuju všem za názor.

[3]: Víš, já chtěla upozornit na to, kdo to je :) Ale díky .))

5 Kačka Kačka | 29. may 2010 at 9:49 | React

V prvním odstavci máš pořád Yolanda - Yolanda - Yolanda...
...pak je zase pořád New York - New York - New York...
"který byl zhotovený, ale se daly lépe čistit okapy" - místo ale tam má být asi aby, huh? :D
"Yolanda se snažila bosými chodily zachytit na cihlách, James se snažil být pro ní oporou a pákou" - máš tam dvakrát snažil.
Ten konec by byl lepší bez posledních tří vět, ale - předpokládám, že to má být ten James z Víly z deště, ne?
Je opravdu vidět tvá inspirace Evanescence. Ten klip je božíí ^^
Jinak - je to celkem hezký, občas máš pár chybiček, ale příběh zajímavej :)
(Eh - myslíš, že za tyhle komentáře časem dostanu status kritika? Prosííííím ^^)

6 Moni-leni Moni-leni | 31. may 2010 at 15:32 | React

tak to je super určitě v tomhle pokračuj :-)!!! :-)

7 Kika Kika | Web | 6. june 2010 at 10:51 | React

Mhm, pěknej dess, ale trochu moc růžovej :-)

8 terýýý terýýý | 20. june 2010 at 14:27 | React

pěknej příběh, píšeš moc hezky :-) takovýhle typy příběhů mám ráda :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement