Víla z deště

1. may 2010 at 16:51 | The |  Povídky staršího data
Obrázek: by mme butterfly
Opět jsem neměla co dělat a smíchala moji lásku k vílám se skutečným životem a vzniklo z toho tohle - tahle slátanina, tenhle vrak. Ale na to, co se tu děje je to příliš krátké a je mnoho věcí z mé hlavy přeskočeno..ale snad to nebude o moc horší než všechny ostatní povídky. I hope.



Když se James podíval z okna, viděl jenom temnotu. Při bližším ohledání by viděl i kapky deště , které pleskaly o chodníček před domem, ale neměl na to náladu. Chtěl, aby bylo hezky, protože pak se dalo dělat hodně věcí, vlastně téměř cokoliv, ale když pršelo, nejen, že musel zůstávat uvnitř, když nechtěl být mokrý, ale také se nemohl třeba dívat na televizi, protože ho rodiče nutili, aby dělal něco užitečného. Nevraživě se podíval na dřevěnou podlahu, jako kdyby se mohl jeho pohled provrtat zdí a probodnout matku i otce.
Jenže to bohužel nebylo možné, tak se zase vrátil k tomu, že místo do rodičů zavrtával pohled z okna do deště.
Jenže i z toho ho něco vyrušilo - konverzace dole v obýváku. Rodiče se právě smáli, James si připadal jako v obležení smíchu, v jeho mozku se smích ale zmutoval na krutý a vysmívající se. Byla to pro něj poslední kapka, už tak měl špatnou náladu, teď ale kalich přetekl.
Otevřel dveře a seběhl ze schodů, z věšáku sundal svůj kabát, natáhl si ho a zavřel za sebou dveře. Ne, nezavřel, zabouchl je.
Už neslyšel námitky matky ani její následující hysterický záchvat. Už neslyšel nic než zvuk vlastního dechu a zvuky, které pocházely z přírody.
Zvedl obličej k nebi s protrženými mraky, ze kterých se valilo nekonečné množství vody.
Do očí mu dopadaly kapky, za minutku byl promočený až na kost. Jemu to ale nevadilo. Když se vynadíval na tmavé nebe - a když mu po obličeji sklouzlo vody jako z vodopádu - vykročil kupředu.
Nevěděl, kam jde a bylo mu to jedno. Věděl, že chce jít pryč, pryč od dohledu domu a to také dodržel. Šel a šel a zastavil se až v lese, kde bylo mnoho rostlin. Hlavně mechu, toho tam bylo požehnaně.
Za ním se ozval nějaký zvuk, znělo to jako šplouchnutí. Otočil se po zvuku a strnul na místě. Věděl, že tady nikde žádná řeka neteče a že to může dělat déšť, ale to co uviděl vyvrátilo obojí. S deštěm to sice mělo co dělat, ale ne v té definici, v jaké si to představoval.
Před ním se déšť formoval do určitého tvaru, po chvíli si James uvědomil, že je to ženské tělo.
Zíral na dešťovou dívku před sebou zmateně a také se tak cítil. Ještě nikdy tolik nechápal, co se děje, až ho tahle nová zkušenost málem vykolejila.
Dívka zavrtěla hlavou, ale potom se jí zvedly koutky a promluvila.
,,Ty tomu nerozumíš, viď?" zaptala se ho laskavě.
James zavrtěl hlavou a jen ji udiveně sledoval.
Povzdechla si a vyzvala ho:,,Pojď, prosím tě. Musím si najít nějaké lepší šaty."
Napřáhla k němu ruku a on na ni zíral jako na démona.
Uvědomil si, že dívka má na sobě jenom oděv stvořený z vody, byly to kapky, které kolem ní poletovaly a formovaly se do podoby šatů.
Hlavní část jeho myšlenek se zabývala tím, jak může uchopit dívku stvořenou z vody za ruku. Fyzikální zákony to nedovolovaly.
Než si stačil uvědmit další nemožnost toho, dotknout se ruky dívky před sebou, ona ztratila trpělivost.
Chytila ho za ruku a k Jamesovu překvapení jeho ruka neprojela skrz tu její.
Zatímco se kolem něho míhaly stromy, jeho mysl byla stále zastavená překvapením na její ruce.
Ona se mně dotkla. běželo mu hlavou neustále.
V tom okamžiku se zastavili a víla se na Jamese usmála.
,,Počkej chvilku. Musím si sehnat šaty." požádala ho.
Jamese ani na chvilku nepřišlo na mysl, že by měl utéct.
Prostě stál na místě poslušný jako beránek.
Ona se za chvíli objevila, v ruce držela čerstvé zelené listy a právě utrženou trávu.
Kývla na něj a usmála se. Volnou rukou se opřela o nízkou větev stromu a zavřela oči. V kmeni stromu se otevřely dvěře. James nestačil zírat, když ho znovu popadla za ruku a vtáhla dovnitř.
,,Výborně." oddechla si.
James se konečně zmohl na slovo. ,,Cože? Jak výborně?", vykoktal.
,,Aha, promiň, já ti to nevysvětlila." řekla a potom dodala: ,,Pojď dál."
Sama se řídila svým pokynem a vešla otvorem podobným tomu zvenku jenom s tím rozdílem, že tenhle sahal až na zem a byl bez dveří.
James stále ještě jako v mrákotách prošel za ní.
Ukázala na křeslo ze dřeva a on se do něj posadil.
Usadila se na podobné a potom mu ozřejmila věc, na kterou kupodivu ani nepomyslel.
,,Já jsem Lealin."
,,Em..tak to tě rád poznávám, ale odkud jsi? Kdo jsi? Proč jsi tady? Jsi jen výplodem mé fantazie?.." začal se vyptávat James.
,,Víš co? Já ti to všechno radši povím teď, ty otázky bych nestíhala. Kdyžtak se mě potom na něco zeptáš." utnula příval otázek Lealin.
Nadechla se a začala.
,,Tak tedy, jmenuji se Lealin. Pocházím ze stejného světa jako ty, vy lidé jste ale hrozně omezení a nevnímáte magii tam, kde je, ale tam, kde není. Ty bys mě asi nazval vílou, vodní nymfou, já bych se tak nenazvala, ale budiž. Normálně po světě moc nepobíhám, když neprší, téměř neexistuji. Jsem částicí vody, ale když začne pršet můžu se pohybovat samostatně. A teď mě omluv, musím si udělat šaty."
Vstala a odešla průchodem do další místnosti a nechala tedy Jamesovi volný prostor k přemýšlení. A že toho napřemýšlel.
Když se vrátila, už kolem ní voda nepoletovala. Na sobě měla zelený oděv z listů a trávy, které nejevily příznaky vadnutí.
,,Tak, máš nějakou otázku?"
,,Jak to, že se mě můžeš dotknout, když jsi tvořená z vody?"
,,Říkala jsem ti, že se můžu pohybovat samostatně a že jsem částice vody, to ti bude muset stačit." prohlásila znuděně.
,,Dobře. Tak - radši - nemám dalších otázek."
Lealin pozvedla obočí. ,,Ty už se nebudeš na nic vyptávat?"
Chvíli se na sebe dívali a pak se oba dva rozesmáli.
,,A tvoje jméno zní jak?" optala se Lealin s milým úsměvem.
,,James." odvětil. ,,Nevíš, kolik je hodin?"
,,Ano, vím. Bude jedenáct."
,,Už budu muset jít. Stejně mě doma zavraždí." povzdechl si James.
,,To je škoda.." zašeptala posmutněle, ale vstala a vyvedla ho ven.
S sebou vzala lucerničku, aby bylo vidět na cestu a oba dva vyšli z kmenového domu.
Lealin za nimi zavřela a dali se mlčky na cestu.
Došli ná nádhernou louku, provoněnou deštěm a ačkoliv bylo šero a viděli pramálo, viděli krásu.
James v Lealin, která ho uchvátila a navíc mu s ní bylo dobře.
Lealin v Jamesovi, která o něm věděla víc, než mu dala najevo.
,,Je temná noc." poznamenal šeptem James a naklonil se k ní.
,,Ale i temnota skrývá krásu.." odpověděla Lealin a jejich rty se setkaly.
James zapletl svou ruku do jejích vlasů, které se leskly v šerém přítmí při svitu měsíce.
Po chvíli se od sebe odtrhli a James zopakoval stejnou větu jako před nedávnou chvílí.
,,Už musím jít.."
Odešel a ona se za ním dívala, v obličeji vytesanou bolest smíchanou s překvapením.

James vždycky doufal, že se opět setkají.
Vždycky, když si James myl vodou ruce či obličej, vodu pil..myslel na Lealin.
Zatím stále čekal a z Lealin se stala pouhá vzpomínka.

 

5 people judged this article.

Poll

Myslíte, že by blog potřeboval nějaké veselé povídky?

Ano! 31.9% (75)
Nevím.. 31.5% (74)
Ne, takhle je to fajn. 36.6% (86)

Comments

1 Markéta Markéta | 1. may 2010 at 17:10 | React

Je to super, bude ještě pokračování, že jí znovu potká, nebo je tohle konec? Dám ti 5* :-D

2 mil01 mil01 | 1. may 2010 at 17:49 | React

NO tohle je proste jednim slovem nadherne!! Kez by bylo pokracovani.

3 Kika Kika | Web | 1. may 2010 at 18:18 | React

Terko! Pokud neuděláš pokráčko budeš v bulváru!!!! A hned... ehm ... jednou!! :). Ne, fakt... Plosím, plosím!! xD

4 The The | 1. may 2010 at 18:23 | React

Takhle, já nechtěla dělat pokračování a stále se mi do toho nechce. V hlavě se mi rodí jiná fantasy a ta je zase trošku o něčem jiném, ale je vymyšlená tak, aby pokračovala. Každopádně, když tak prosíte, možná bude druhý díl.

5 Kačka Kačka | 1. may 2010 at 19:58 | React

Osobně, je to asi to nejlepší, co na tomhle blogu najdem. Díky, Terko. A v žádném případě tomu nesmíš dávat pokračování!!! Ztratilo by to to kouzlo.

6 Meloun Meloun | 1. may 2010 at 20:46 | React

Nechápu jak můžeš tak krásně psát.Je to hezký a kdyby jsi dala pokračování tak to nebude ono.Ztratí to svůj nádech života ,který jsi této víle vdechla do úst. :-P

7 zelvatko zelvatko | Web | 2. may 2010 at 20:59 | React

Krása! Trošku smutné, ten závěr, ale...nedá se to popsat slovy, má to magický nádech a pokračování by buť znamenalo výdech a nebo ještě hlubší nádech...je to jen na tobě :)

8 Kika Kika | 5. may 2010 at 17:19 | React

Tvůj časík vypršel... Seš v bulváru!! :-D

9 The The | Web | 5. may 2010 at 19:03 | React

[8]: Nevypršel. Povídala jsem, že do konce týdne sem přibudou nové věci. Takže ne, nic nevypršelo. A mimochodem tě prosím, abys tyhle vzkazy, které se vůbec nevztahují ke článku psala do Zprávy autorovi.

10 Zuzlinka&Pepík Zuzlinka&Pepík | Web | 5. may 2010 at 19:58 | React

Krásný, vážně, hezky se to představuje.. =D

11 Koště Koště | 11. may 2010 at 19:54 | React

[9]: jj, takže už sis to nastavila :-D A kdy vůbec bude další? Plsky, plsky tohohle rázu?! A jak vůbec sháníš ty nápady? Třeba k víle? 8-O

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement