4.díl - Alice

19. june 2010 at 22:05 | The |  Rozepsaná knížečka: Romance
Po dlouhé době další díl Romance. Omlouvám se za obrovský výpadek v kapitolovkách, ale já jaksi nestíhám - anebo se mi do toho zrovna nechce. Ale když už jsem se k tomu konečně dokopala, možná byste mi to mohli prominout.
V minulém článku byla otázka, kde beru inspiraci na povídku. Inspirace je někdy částečně také v tom, co mi u tvoření povídky hraje. A u Romance to rozhodně není nei takového jako Avantasia (kterou jinak poslouchám hodně) nebo třeba The Offspring (také častý poslech). Ne, Ponurá romance potřebuje něco něžnějšího. A co to je? Tohle a nebo třeba Evanescence :)
Tak, to by bylo, co se inspirace týče.
K samotné povídce - tyhle věci moc neumím popisovat a vůbec je to nic moc, ale doufám, že si to užijete i tak.
A teď už se jen pustit do četby.
Kritika (ne)vítána.

***
Alice stála a vzhlížela k obloze, která vypadala naprosto čistě a světle, ale valily se z ní mraky vody.
Měla úžasnou náladu. Minulý čas byl zcela na místě, protože teď už po oné náladě nebyly žádné památky. Déšť to štěstí zkazil. A nebylo to tím, že by Alice neměla ráda déšť, to ne.
Jenom si vždycky vzpomněla na Jakuba.
To s Jakubem chodila deštěm, to díky Jakubovi měla na déšť hezké vzpomínky.
Jenže v okamžiku, kdy ho tak hnusně podvedla, déšť jí jen připomínal její vinu a Alice to nesnesla.
Prudce trhla hlavou a poněkud strnule vykročila směrem k parku.
Byla mokrá a třásla se zimou, ale to nevnímala. Připadalo jí, že mokré šaty, na které stále dopadaly další kapky deště, jsou jen lapačem veškeré špíny, kterou kdy provedla.
Veškeré lži, podvody, problémy, špatnosti.
Všechno se jí vracelo, ale jako nejpalčivější náraz cítila právě ukončení vztahu s Jakubem.
Vzpomínala si na to jako by tam teď stála, na svůj výraz plný vzdoru, na jeho tvář, zrazený obličej, který ji strašil ve snech. Bylo to jako noční můra, to, že někomu ublížila, to, že věc, kvůli které to udělala byla špatně. To, že si tím jenom přitížila a zhoršila život.
A kvůli čemu? Kvůli pitomý letní lásce.
A ten debil měl stejně holku.
Kráčela, duchem nepřítomná, stále dopředu. Jako náměsíčná postupovala dál, nevěděla, kdy udělá další krok, netušila, kam šlápne. A bylo jí to taky upřímně jedno.
Záleželo jí jen na tom, aby z ní byla ta špína pryč. Aby zmizel ten pocit viny, který ji tížil. Aby se to nikdy nestalo..
To ale nebylo možné a tak Alice neměla na výběr, nebylo kam utéct. Před vlastními vzpomínkami, před vlastním svědomím. Nikdo se neschová.
Mířila cílevědomě k Strossmayerovo náměstí. Už přemýšlela téměř celý týden to, co mu řekne, tak proč to odkládat? Věděla, že v okamžiku, kdy bude ta správná chvíle to všechno zapomene. Ale měla alespoň nějaké povědomí o tom, co by měla říct a to jí stačilo.
Směřovalo to přece ke štěstí a neměli bychom právě toho dosáhnout?
Všichni jdou dál, i ona půjde, i Jakub půjde. Možná zapomene, nebo si někoho najde. Alici to bylo v tu chvíli jedno, těšila se jen na ten okamžik, kdy bude volná. Volná! Oproštěná od všech partnetrských věcí, když potká hezkého kluka, nebude si připadat, jako když podvádí!
Oči se jí zastřely, když si to představila, hned ale zase nabyla povědomí o realitě a napomenula se. Tohle přece není sen, tohle bude brzo skutečností!
Nevěděla, proč z toho má takovou radost, možná láska?
Láska, láska. Když si před třemi týdny balila na tábor, netušila, že potká lásku svého života. Richard, kouzelnost sama! Měl holku, ale to jí nevadilo. Sliboval, že se s ní rozejde, aby mohl zůstat s Alicí a Alice se radovala. Když je kluk tak skvělý, že se proto, aby byl s vámi rozejde s jinou dívkou, je věrný.
A Alici to také připadalo kouzelné, romantické, neuvěřitelné a skvělé.
Vzdychla. Jen co si s Jakubem promluví, všechno bude v pohodě a ona začne nový život.
Dodávajíc si odvahy optimistickými myšlenkami, přidala do kroku.
Nechtěla přijít pozdě, ale ani brzo, aby to nevypad
alo, že se na rozchod tak hrozně těšila. Pravdou je, že těšila, ale nepotřebovala, aby to věděl i Jakub. Nepřidalo by jí na sebevědomí, že někomu zatraceně moc ublížila. Ale když nad tím tak přemýšlela, tak by mu asi tolik neublížila. Možná ji miloval, možná ne, každá láska jednou odezní. Tak kdo se stará.
Alice se podívala na hodinky, chtěla tam dorazit s zhruba tříminutovým spožděním - a čas jí na to přesně vycházel.
A tak, přesně jak chtěla, dorazila o tři minuty později na místo setkání - do čajovny. Ale ať se koukala, jak chtěla, Jakuba nikde neviděla. No co, pomyslela si. Ještě tu není, ale přijde, počkám.
Vybrala si stolek pro dva a posadila se do pohodlného křesla.
Na Jakuba nemusela čekat dlouho, přišel s desetiminutovým spožděním. Věděla, že kdyby byla venku, vadilo by jí to, ale tady, v útulném křesle a provoněné čajovně jí to nepřipadalo jako dlouhá doba.
Když si jí všiml, okamžitě k ní zamířil.
,,Promiň, tramvaj se zasekla." omluvil se za svůj pozdní příchod.
,,Nevadí." odvětila Alice a přehodila si nohu přes nohu.
,,Tak, co bylo tak naléhavé, že jsme se museli sejít?" usmál se na ni Jakub.
Alice se zhluboka nadechla. Připadalo jí to teď mnohem těžší než když to ještě pře čtvrt hodinou plánovala.
,,Mám pro tebe novinku." řekla rozvážně.
Jakub nadzvedl obočí.
,,Víš.." načala větu, ale nedokončila, protože jí v kapse zavibroval mobil.
,,Promiň, hned to bude." řekla se stále sevřeným hrdlem Alice. Zmáčla tlačítko pro přijmutí hovoru a dala si telefon k uchu. Chvíli poslouchala, co jí osoba, která jí zavolala, povídá a pak odpověděla: ,,Aha. Dobře, za chvíli tam budu." a zavěsila. Potom dodala na Jakubův tázavý výraz: ,,Matka. Povím ti to cestou - teda, šel bys se mnou?"
,,Jasně." přikývl Jakub.
Oba vstali ve stejný okamžik a vykročili ke dveřím. Dlouhou dobu šli mlčky a ani hezké počasí nemohlo přesvědčit Alici, aby řekla to, co měla na srdci. Konečně se odhodlala.
,,Jakube," začala, ,,musím ti něco říct."
,,A proto jsi mi to neřekla ani za těch deset minut ticha?" zeptal se sarkasticky Jakub.
,,Tohle není k smíchu!" zamračila se Alice, ačkoliv uvnitř jí všechno tancovalo radostí.
,,Co není k smíchu?" usmál se na ni.
,,Rozchod."
Jakub se zastavil a oba stáli chvíli nehnutě.
,,Proč?" klesl hlasem, stále se snažil, aby to znělo vyrovnaně.
,,Jak jsem jela na tábor, byl tam kluk, jmenuje se Richard a je skvělej! Je všechno, co jsem si představovala a navíc je dobrý v..ehm.."
Jakub věděl, co mělo být místo jejího "ehm".
Věděl, že má Alice radost.
Věděl to.
Alice tam stála, nedotknutá jeho emocemi a pak prohlásila se slabým úsměvem: ,,Doufám, že budeme pořád kamarády."
A otočila se a a odešla.
I když tam Jakub stál, zrazený, nepochopený, raněný..
..a já jsem ho tam nechala stát, ozvalo se Alici v hlavě. Po tváři se jí koulely slzy, splývaly s dešťovou vodou, která ji máčela od hlavy až k patě.
Nemůžu to takhle nechat. Její myšlení bylo slabé, ovládaly ho vzpomínky, lítost, neuvěřitelná hanba. Popotáhla a zavřela oči.
Musí něco udělat, ale co?
Chtěla se mu omluvit, vynahradit mu to.
Jakube.
Očekávej mne.
, vykřikla u vnitř své mysli a konečně se hnula z místa a vydala se do sucha autobusové zastávky.
 

4 people judged this article.

Poll

Tak od podlahy - prostě celkově. Líbí se vám tu?

Ano
Ne

Comments

1 Tákže... Kika Kreveta Peggy Koště atd. atd. Tákže... Kika Kreveta Peggy Koště atd. atd. | Web | 19. june 2010 at 22:15 | React

Skvělý (jako vždycky), jenom se mi v tom už pomalu ale jistě začíná dělat bordel :D Možná to je tím, že v tom mám i všechny ty skladatele :D :D Každopádně je to pěkně napsaný. Ale, jak už jsem ti i dala vědět na skypu, trošililililinku mi vadí to malinký písmo (obzvlášť v menu je to špatně přečtitelný), ale to už je drobnost... :-D  Hmm, taky jsem se celkem rozepsala... :D Ale na tebe to nemá... :D Se mi zdá, že s Ters J. závodíte v tom, kdo bude mít delší kapitoly! (Né že by mi to vadilo) xD No nic, já končim...

2 Moni leni Moni leni | 19. june 2010 at 22:23 | React

Super, těšim se na další díly ;-)

3 Markéta Markéta | 19. june 2010 at 22:39 | React

Nemám slov. Tohle se ti vážně moc povedlo... :)Myslím, že kapitoly jsou dlouhé tak akorát, aby znovu vtáhly znovu do děje. :)

4 The The | Web | 19. june 2010 at 22:46 | React

[1]: Oh,nepořádek v postavách. Buď se skrz zprávu autorovi zeptej přímo na něco nebo ti to si to srovnáš až v příštím díle :) Malé písmo? Tak s tím ti, holka, nepomůžu. Co je malý, to je milý a když ne, aspoň je toho málo. Takže moje milý písmeka se na tebe budou jen usmívat..tohle bylo arogantní,co? Promiň, jsem se trošku
rozjela..debatérka, no. :)

[2]:

[3]: Díky! Dodáváte mi sebevědomí! Všichni! :)

5 Žužu krevetka pomelitrónová - prostě Zuzu Žužu krevetka pomelitrónová - prostě Zuzu | Web | 20. june 2010 at 9:51 | React

Super Terý, teď když ses k tomu dostala, tak jsi se pořádně rozepsala =D A je to skvělý, z tebe bude jednou spisovatelka :D Jo a super nadpis xD A ještě... ..Ta písnička je taky super :D

6 zelvatko zelvatko | Web | 21. june 2010 at 21:28 | React

Mocinky hezký, s  Evanescence se to čte z jinýho úhlu pohledu a je to pak...jiný. Ale povídka moc hezká, jak už jsem podotkla :o)

7 mil01 mil01 | 22. june 2010 at 21:57 | React

Tak mě se to jako vždy moc a moc líbylo. mě je jen moc líto, že nepíšeš častejc ten hle ten román... to je tak jediné co se tomu vážně dá vytknout. Jinak supr. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement