Má Zpověď

21. june 2010 at 18:46 | The |  Watashi
Zpovídám se vám, milí poutníci, jež jste skončili na tomto blogu. Nebo se spíš zpovídám tomu někomu, komu je dopis napsán, tomu někomu, koho neznáte, ani kdybyste si to přáli.
Zpovídám se vám v naději, že někdo najdete řešení.
Protože já ho nenacházím.
P.S. Možná bych se už měla smířit s tím, že sem nikdo nechodí. Teď by se mi ale docela hodilo, kdyby si to někdo přečetl.

****
Milá Realito,
Proč mizíš a zase se objevuješ ve chvílích, které pro to nejsou vhodné? Proč se o mě nestaráš, když Tě potřebuji, proč jitříš rány, které nechci znovu pocítit?
Ztrácíš se mi v nedohlednu, když potřebuji pevno pod nohama. Místo toho nenahmatám nic a řítím se do prázdna temných snů.
Řítím se tam, kam nechci spadnout, na dno jámy, ačkoliv by mi konečně dalo pevnou oporu. Nechci se tam ocitnout, potřebuji jen Tebe.
Jen Tebe na zvládnutí běžných denních úkonů, nemohu stále jen snít.
Na tento fakt říkáš, že nesním pořád a máš pravdu, ale Tvůj úsudek kalí to, že cítím Tebe, Realito, jenom ve chvílích, kdy potřebuji nebo chci snít.
Obracíš mi život naruby, tvrdíc, že je všechno v naprostém pořádku.
Plníš to, co po Tobě žádám, jenom obráceně. Divíš se, že Ti poté píšu další dopisy a opět obrátíš má přání a zoufalé prosby.
Vždy, když se Ti tohle podaří, přemítám, zda-li mám zanechat korespondence s Tebou nebo pokračovat v dopisování v naději, že to jednoho dne uděláš správně.
Říkáš mi, že nerozumíš mé nespokojenosti, ukáži Ti tedy věci tak, jak je vidím já. Tím, že mám obrácená má základní období, ztrácím věci, které bych nikdy postrádat nechtěla a získávám věci, jež bych se nikdy přijmout nerozhodla.
Ztrácím schopnost komunikace. Tato nedokončená ztráta mě děsí, přesto, že ještě někde uvnitř mám poslední zbytky sebe sama.
Vím, že mi nerozumíš, jsem koneckonců jenom obyčejný smrtelník.
Fyzicky mluvit mohu, problém tkví v druhé "věci" potřebné ke komunikaci. Nemám s kým, o čem mluvit. Kdo by si také se mnou povídal, že?
Jsem divná, naivní, vtírající se potvora, iritující celé své okolí.
Myslím, že v tom máš také prsty, Realito, svou vinu ale neupírám. Za to, jak se člověk chová, vděčí pouze sám sobě.
Ale je to celé vaše chyba, nevíte-li, jestli sníte nebo bdíte? Nevíte-li, kdy do vás uhodí blesk nejčernější přítomnosti poznamenané smrtiplným sněním?
Říká se, že každý si svou realitu vytvoří sám. Já si tím ale nejsem tak jistá, podle mně jednáš také hodně podle sebe. Vím, že si to asi neuvědomuješ a nezazlívám ti to - teď bych ale chtěla, byses nad tím zamyslela z mého pohledu.
Drahá Realito, měla jsi někdy přátele?
Já osobně si myslím, že jsem je někdy měla, ale pravda to být nemusí. A proto vím, jak mě bolí, když je ztrácím. Když vidím, jak se ode mne odvrací.
Alespoň jsi to zatím neudělala i Ty a za to jsem Ti vděčná.
Ptáš se mne, proč si to myslím a jak jsem na to přišla.
Vidím jejich nechuť. Vždy jsem byla černá ovce, ať již v rodinné společnosti nebo v kterékoliv jiné. Myslíš si, že přeháním?
Pak si nedáváš pozor, Realito.
Sama si tvořím část budoucnosti, poslední dobou se opravdu snažím dát věci do pořádku. Žel, nejde to, na to potřebuji Tvou pomoc.
Zatím od Tebe žádnou nemám, jenom mi způsobuješ bolest jitřením vzpomínek a ostrým bodáním bolesti zrady. Tolik lidí jsem již zradila, tolik lidí již se odem ne zcela distancovalo. Bolí si to uvědomit.
Ptám se Tě jen, proč?
Proč mi jenom ubližuješ?
Tvá usoužená
The
P.S. Opět uvažuji, zda-li Ti mám psát další dopis v případě, že si má slova nevezmeš k srdci. Myslím, že vyčkám až do doby, ve které něco uděláš, ať už dobře či špatně.
P.P.S. Má Realito, čím to, že mi nerozumíš?
 

2 people judged this article.

Poll

Tak od podlahy - prostě celkově. Líbí se vám tu?

Ano
Ne

Comments

1 Anette Alone Anette Alone | 21. june 2010 at 21:33 | React

To je jedno z tvých těžkých období, milá The, jednou dole, jednou nahoře, nevíš. Ale život de dál (někdy i bohužel) a tohle zase brzo přejde. drž se prosím

2 Koště Koště | 21. june 2010 at 21:43 | React

Theuš... Mohla bys z toho sice udělat novou povídku, ale k tobě se to nehodí... a já to nechápu! Vysvětli mi to... Prosím... Kika

3 Kačka Kačka | 22. june 2010 at 11:41 | React

Teruš(ko :P), neboj, mě jsi nikdy neztratila ani nikdy neztratíš. Na Lamejce bude zase všechno OK! Pamatuješ, jak jsme se poznaly? Já si vážně myslela že tě odněkud znám :D A pak jsem zjistila že jsi hrozně fajn a že si rozumíme. I když jsme spolu občas měly temnější období nebo zjistily že si momentálně nemáme co říct, nikdy jsme se doopravdy nepohádaly. A proto tě vždycky budu považovat za opravdového přítele a společníka, na kterého se pokaždé můžu spolehnout. Tak hezký vztah jsem s někým neměla už dlouho, Terko. Jsi asi nejlepší přítel, kterého jsem kdy měla. Díky že jsi. :-)

4 The The | Web | 22. june 2010 at 16:33 | React

[1]: Anette, umíš zvedat náladu. I když jsi to v komentáři nenapsala, moc mi pomáháš a jsem ráda, že tě mám.
[2]:Nemůžu z toho dělat povídku, když to tak cítím. Nemůžu ti vysvětlovat něco, co je tady napsané. Nemá to cenu, jinak to neumím..
[3]: Totéž, co u Anette. Jsem ráda, že tě mám. Zatím.

5 Kika Kika | 22. june 2010 at 17:33 | React

[4]: V tom případě jsem asi blbá, ale já to nepochopila... Vem si třeba Kaččin komentář... A pak že nemáš přítele! A kdo se prosím tě od Tebe odvrací? Teda... nedá se náhodou na místo Reality dosadit Kačka? Že ne?

6 The The | Web | 22. june 2010 at 17:59 | React

[5]: Místo Reality by tam byla Realita. Psáno Realitě. Vztažené k Realitě.
A nerozumíš tomu, nedivím se. Ale nerozumíš..

7 Kačka Kačka | 23. june 2010 at 9:03 | React

Terko, nevím co se děje, ale ty přátele máš a děláš z toho moc velký problém. Mě v primě nenávidělo, pomlouvalo a šikanovalo 99% třídy a teď už se s nima bavím - prostě jde o to přenést se přes to a odpustit jim. A zjistila jsem, že někteří jsou moc fajn a našla jsem v nich i pár přátel. Chce to jen čas. Teď nesmíš panikařit a ať řešíš co řešíš, neříkej že nemáš přátele (protože mě to mimochodem taky trochu mrzí). :-)

8 zelvatko zelvatko | Web | 23. june 2010 at 22:29 | React

Chápu tě. Mám někdy podobné období, i když  se mi ho, zatím, podařilo téměř pokaždé zmírnit na minimum.... Vydrž to, Ters, já vím, že to zní divně, ale bude, opravdu bude zase líp.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement