Jsi má hračka

28. june 2010 at 22:35 | The |  Knihovnička povídek
Téma týdne, Hračka, mě oslovila a vzala jsem to velni zvráceně. Možná to bude čas od času aktualizované, protože jsem to psala dost pozdě, kdy už mě matka hnala do postele, a tak jsem tomu nedala tolik, kolik bych chtěla.
Všimla jsem si zajímavé věci. U tohoto tématu se blogeři rozdělili na třetiny. První třetina nepíše k tématu, nebo pouze píše dvouřádkové články plné smajlíků (tuhle skupinu nemám ráda), druhá třetina píše o hračce třeba z dětství nebo o hračce jako takové.
A poslední část celku, mezi něž patřím i já, to vzala velmi zvráceně.
Ale tady to máte.
A ať se vám o té zvrácenosti nezdají sny.

xxxxxxxx
14 let, 275.den
..říkáš mi vždycky. A dodáváš: A já si rád hraju.
Sedím na své posteli, objímám si kolena, pod očima mám černo od slzami rozmazané řasenky.
Někde za dveřmi slyším tvé kroky, tam někde, kde je normální život.
Sedím tady, v tom šeru sklepa, třesu se zimou a strachem.
Zimou, protože mám na sobě jenom tenkou , neforemnou košili a přes to jemnou, lehkou přikrývku. Mezi ledovými, hluchými kameny, které mě tísní si připadám opuštěná. A ještě opuštěnější si připadám, když mi přijdeš dělat společnost.
Strachem z toho, že se tvoje kroky přiblíží a ty otevřeš dveře tohohle vězení. Říkáš, že mě budeš učit, když nechodím do školy, ale nemyslím si, že to, co nazýváš učením se moji vrstevníci učí.
Nemyslím, že se ve škole učí, jak se dostávat pod sukni nebo jak se chránit před bolestí, která okamžitě poté vzniká.
Nevím, jestli mají všichni takové dětství. Jestli tě baví tohle provádět, jestli máš rád můj křik, moje slzy, tekoucí ti po těle. Mojí krev, mé vyhublé tělo.
Nejsem masochoista, bojím se těhle "hrátek", jak to nazýváš.
Kdysi jsem se ptala, co se stalo s mojí matkou. Odvětil jsi, že už s tebou nebydlí. Ale s kým tedy bydlí? A jaktože znám za celý svůj život jen tebe a tuhle komoru?
Kdysi dávno jsem si myslela, že mě máš rád a já tě mívala také ráda, dnes ale vím, že jsem byla a stále jsem pouhou hračkou.
Můj život je jenom utrpení, kdybych zemřela někdy uprostřed tvého učení, bylo by to pro mě vysvobozením.
Neznám nic, než jen tvoje ruce v oblasti mého pasu a mého hrudníku, protože když to jde dál, zavírám oči a počítám do tisíci. Několikrát jsem upadla do bezvědomí, vypadá to ale, že ti to nevadilo.
Potom se mi vysměješ a odcházíš, zatímco já se schoulím pod přikrývku a promáčím si to tvrdé lůžko slzami, protože cítím ukrutnou bolest.
Čas od času mi přineseš polévku, přijdeš ke mně, zatímco já se třesu a dáš mi pusu na čelo. Proneseš jakousi poznámku, vtipnou jen pro tebe, zasměješ se a odcházíš, nevšímajíc si toho, že tvoje dcera leží na přikrývce a trpí.
Když už nemůžu vydržet ani svou bolest, ani svůj hlad, sáhnu po misce a vypiju tekutinu v ní, ale to mi nepřilepší. Už několikrát jsem zkoušela prohledat tuhle místnost, jestli není možné se něčím škrábnout, či podřezat, ale udělal jsi to důkladně.
Jsi šikovný, naneštěstí pro mne.
Cítím ovšem naději, že jsem tuto vlastnost po tobě zdědila, a mám ještě určitou naději na vysvobození.
Slyším tvé kroky na chodbě.
Můj třas nabere na síle.
***
Vera rychle zaklapává deníček a schová ho jediným způsobem, který zná - pod polštář. Ví, že pod košilí by nebyl v bezpečí. A stále slyší kroky, ten zlověstný zvuk ozývající se zpoza dveří.
Ty se znenadání otevírají, v nich stojí Veřin otec, mohutný člověk s nepěkným úsměvem na tváři.
A celý kolotoč začíná odznova..
***
14 let, 298. den
Dnešek vypadal stejně, jako ten předcházející. Tahle knížka vlastně není deníček, ale pocitníček, ačkoliv ty jsou také denodenně stejné, ta jednotvárnost mě ubíjí.
To, co mě děsí, mě ale straší čím dál více a já už to nemohu vydržet. Musím s tím nějak skoncovat. Tentokrát se poprvé těším, až přijde táta s jídlem, doufám, že mi ktomu dá lžíci.
Mám totiž plán, k němuž upírám všechny své naděje.
***
28.října 2008, Vera Naitschelandová nalezena policíí mrtvá v jejím rodném domě v Hamburku.
 

9 people judged this article.

Comments

1 vyrobkyzfima vyrobkyzfima | Web | 28. june 2010 at 22:59 | React

Ahojky, na mém blogu nabízím výrobky z fima :)blog teprve rozjíždím, výrobků bude víc a víc :) pokud máš zájem, určitě  se přijď podívat :)

2 Kika Kika | Web | 29. june 2010 at 15:05 | React

Hele! Jsem první (teda... že nikdo nepočítáte ten od toho výrobku???). Sorry... Musela jsem si něčím udělat radost, páč tohle je opravdu smutný... ale opravdu se to děje :( By mě zajímalo, kam chodíš na tyto "veselé a vtipné" nápady???) :-?

3 The The | Web | 29. june 2010 at 16:00 | React

[1]: Máš štěstí, že mám dobrou náladu a ty máš autorský blog, jinak bys nepřežila do dalšího rána.. ;)
[2]: Ne, nepočítá se to.Tyhle nápady? To víš, téma týdne. Mě to připadá prostě brutální...taky nevím, proč se to děje. Zvrácené.

4 Zuzu Zuzu | Web | 29. june 2010 at 18:06 | React

No jo, téma jsi splnila, ale musím říct že dost nechutně... Vím, že to takhle hodně často bývá a taky vím že to jinak než smrtí u tebe skončit nemohlo, sice je to vlastně napůl šťastný konec ale vážně si myslím, že je to strašně krutý a já bych to zažít rozhodně nechtěla, takže tu holku hodně lituju... Taky bych od tebe tohle nikdy nečekala a taky myslím, že bys to bez toho témata týdne nenapsala, ale kdo ví, možná jo.. =)

5 Anette (Moni) Anette (Moni) | 29. june 2010 at 19:01 | React

Tohle mi připomíná tu kauzu v Rakousku. jak se ten hajzl jmenoval? Fricl? Je to bohužel smutné, ale opravdu se to děje na světě a být na místě té holky, udělám to samé protože se asi nic jiného k vysvobození z tohohle kolotoče nedá. Ale povedlo se ti to :D , holá skutečnost

6 The The | Web | 29. june 2010 at 19:06 | React

[4]: No, není to nic příjemného. Sama jsem se u toho cítila hrozně, když jsem se do Very vciťovala. A bez tématu by mě to vážně nikdy nenapadlo, máš pravdu.
Prostě, je to krutý a hnusný.
Tečka.
[5]: JEžiš, teď, když to píšeš si na to taky vzpomínám. Když jsem to psala, ani mě to nenapadlo, hele..
Sakryš, připadám si jak kopírka! :/

7 zelvatko zelvatko | Web | 29. june 2010 at 20:40 | React

Je to...téma o kterým jsi ještě nepsala a zhostila ses toho svým vlastním způsobem. Je to až k neuvěření věrné, ale zároveň...no co, nebudu tě zatěžkávat svejma sálodlouhejma divnejma komentářema.. :o)

8 Kačka Kačka | 30. june 2010 at 10:19 | React

OMG Terko oO! Kde se to v tobě bere :D Jinak pěkně napsaný.

9 Vivi Vivi | Web | 30. june 2010 at 10:47 | React

Svět je špatnej a zvrácenej. To je fakt.
A tvoje povídka se mi líbí (teda tohle téma je celkově ne moc hezký, ale líbí se mi to zpracování.)

10 Koště Koště | Web | 30. june 2010 at 12:14 | React

Prej: Aloe Vera a Avon lady... xD Ale jinak s komentáři souhlas. A i v česku bylo něco takýho. S těma klukama a s tou Aničkou-Bárou-Adamem

11 cocone cocone | 13. december 2010 at 17:32 | React

No to je šílený! Je to dost povedený. Jen jsem nečekala něco takového, když jsem to otevřela... Moc pěkné :).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama