,,Kam se poděla ta smutná nálada?"

22. june 2010 at 20:02 | The |  Watashi
Rozpovídala jsem se a otevřela se vám. Už to světu sdělit musím, nesmím to v sobě pořád dusit!
Není to asi bůhví co.
Mě záleží na tom, co pro mě tento článek znamená, co si z něj odnesete vy, kteří jste to ještě nezažili.
Záleží mi na budoucnosti.

**************

Aneb kousavé otázky, kterých se mi dostalo. Nebo byly prostě jen zvědavé.
O to nejde, jde o ten základní fakt - když se nechováte jako v nejhlubší depresi, znamená to, že ve vašem nitru není temno, které nikdo nevyžene?
Myslím, že ne, sama jsem toho zářným příkladem. Jsem na tom stále stejně jako včera, jenom si smutkem nehodlám řídit život.
Už jsem to jednou udělala a věřte, že to nebyl zrovna nejlepší pocit. Kdy? Na začátku tohoto školního roku. Myslíte si, že je to dávno, já si to ale pořád živě pamatuju.
Tonula jsem v depresích a ne a ne se z nich vyhrabat.
Denodenně mě ubíjely moje vlastní myšlenky a já jsem ze zoufalosti udělala tu největší blbost v mém životě, tedy hned po mém pokusu o sebevraždu.
Vztáhla jsem na sebe ruku, lépe řečeno ruku s žiletkou.
Zajela jsem ledovým kovem přímo do svého masa a slastně vychutnávala požitek z bolesti. Byla to jiná bolest, fyzická. Vytlačovala tu psychickou do pozadí a já jsem postupně natahovala ruku pro ostrou útěchu častěji. Až jsem na tom byla závislá.
Díky bohu to netrvalo dlouho, došlo mi, jakou pitomost dělám.
Často se ptám sama sebe, proč jsem přestala, jak se mi to povedlo. Ale nevím, asi jsem se srovnala sama se sebou, každý to někdy musí učinit.
Reakce mě sklíčily ještě víc, a když nad tím tak přemýšlím, nepřidává mi to na náladě dodnes.
Rozhodně nebyly chápavé. Nikdo, až na jednu jedinou osobu, jednu jedinou, nevěděl o mých pořezaných končetinách.
Ale mojí depresi viděli všichni, s kterými jsem přišla do styku.
A právě tohle, právě to, co mi dávalo vědět okolí, to mě přenáší do bezmocné, nešťastné země pocitů a vzpomínek.
Mám například jednu "kamarádku" (o tom, jak je to s takovými kamarády v uvozovkách píšu v minulém článku), jež si myslela, že mám depresi jen tak, pro legraci. Že ji nemám, ale předvádím to, abych byla zajímavá. Že to patří k mému stylu.
To mě zradilo. Je to kamarádka, když vám tohle řekne? Když při vás nestojí, když je vám nejhůř?
Jiná "kamarádka", která mě vytáčí stále, mě zase vůbec neposlouchala. A neposlouchá dodnes. Napíše mi, když něco chce, třeba nainstalovat si Windows 7.
Nebo když chce jít se psem, nebo když se chce vypovídat. Když ztratila nejlepší kamarádku (A k tomu se vážne můj smutný příběh o té holce), byla jsem tu pro ni, utěšovala jsem ji, ačkoliv mě to bolelo.
A ona? Když potřebuju utěšit já, není tu nikdy pro mě, jen mi začne vykládat o banalitách.
A nikdy v životě od doby rozkolu tu nebyla pro mě.
Pár lidí se se mnou úplně přestalo bavit, byla jsem moc pitomá, trapná, ubrečená.
Mohla jsem si za to pochopitelně sama, ale za depresi něco mohlo.
A co bylo klíčem? Všechno začalo stejně jako s Natalií. Jsem její předloha, pouze s jiným začátkem, jiným koncem, jinou povahou.
Mám bratra, celebritu na škole. Neumíte si představit ty pocity méněcennosti, které ve vás vzplanou. Když se s vámi téměř nikdo normálně nedokáže bavit.
Když nikoho nezajímáte.
A proč vám to sem všechno píšu, zatímco mi po tváři tečou slzy?
Protože cítím, jak to přichází znovu. Protože se děje zase to samé, historie se opakuje, jen je to z jiného důvodu..
,,Kam se poděla ta smutná nálada?"
Nikam se neztratila. Ani to nebyl včerejší úlet.
A ani jsem nečekala, že mě někdo pochopí.
A přesto to udělala Anette Alone. Budiž jí a dvěma dalším lidem požehnáno.
Je vás jen málo, vyk teří jste se mnou zůstali. Ale hlavně, že jste.
V životě jste mi otázku ,,Co to bylo za úlet?" nebo jim podobné nepoložili a za to jsem vám taky moc vděčná.
Vy, kteří jste mě včera nechápali a své otázky jste mi přednesli na Skypu, řeknu vám jen tolik:
To, co zde zveřejním je jediná informace. Víc nedávám. A že sem píšu všechno.
A vám ostatním bych taky chtěla něco vzkázat.
Nikdy se neřežte.
A často nevzpomínejte na svou temnou minulost, máte-li nějakou.
Bolí to.
Vaše slzavá
The
 

2 people judged this article.

Poll

Tak od podlahy - prostě celkově. Líbí se vám tu?

Ano
Ne

Comments

1 Anette Alone Anette Alone | 22. june 2010 at 20:14 | React

Vím sama,jaké to je vzpomínat na minulost která mě dohání k slzám, ale je třeba si položit jednu otázku i když je to moc těžké. Proč se utápět v minulosti? Co bylo bylo, to se bohužel změnit nedá, i když bychom moc chtěli. Deprese není úlet a ten kdo si to myslí ať si to nechá pro sebe nebo at jde do... . Věřím, že to ustojíš, i když je kolem tebe mnoho "špatných" lidí s názorem který ovšem není pravda... . Jsem s tebou

2 Kika Kika | 22. june 2010 at 20:22 | React

pro jistotu to nebudu více komentovat... důvod jsem ti už napsala

3 Kačka Kačka | 23. june 2010 at 9:19 | React

Kam se poděla ta bezstarostná veselá holka z Lamejky? Poslední dobou ti nějak vůbec nerozumím :-( Ale to nevadí. Kdybych neměla po celým těle hnisavý vředy a nebyla extrémně infekční, hned bych se sbalila a jela za tebou, ale bohužel to udělat nemůžu... Ale pamatuj, že kdykoli budeš cokoli potřebovat, jsem tady pro tebe. I kdyby to byla prosba "jdi pryč a nechci tě už nikdy vidět", máš na to plné právo. Tak na to nezapomeň.
A hlavu vzhůru! ;-) Já už se taky přestala sebepoškozovat. (Pro informaci - to rameno už se téměř zahojilo, zbyla tam jen jizva :-D ) Byl to úlet, bylo to naprosto k ničemu, teď si to sama vyčítám. Prostě pokud je ti psychicky špatně, je lepší místo nože popadnout telefon a nebo něčí rameno a pořádně se z toho vypovídat. Já to unesu, na mě se můžeš spolehnout. Pro dobré přátele jsem dobrá vrba.
A pro nejlepší přátele excelentní vrba! :-D

4 The The | Web | 23. june 2010 at 14:01 | React

[3]: Bezstarostná a veselá? Ztratila se do pozadí, ale zase se vzbudí, až bude čas. A já se postarám o to, aby to bylo brzo.
Navíc už je líp :-)
Za to, že jsi přestala  i ty, jsem ráda, je to zatraceně hnusnej zvyk.
Vrbo, čekej na mě! :-D
[1]: Anettko, minulost si musíš ujasnit, aby mohla být přítomnost. Já to právě udělala..ráda, že to není moje tajemství a už to nemusím skrývat :-)

5 Kika Kika | Web | 23. june 2010 at 14:12 | React

[2]: OK... tak to "trošku" nevyšlo... :D

6 zelvatko zelvatko | Web | 23. june 2010 at 22:35 | React

Koukám, že vypsaní ti z toho pomáhá...teda, alespoň trošku. Věřím, že to zvládneš, protože ty jsi silná, někde uvnitř sebe....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement