July 2010

Anděl (obr.)

29. july 2010 at 6:00 | The |  Skicák
Jsem anděl, co tě dostal na povel
ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
tak mi namaž perutě a já do nebe vemu tě
Jo, vsadím se, že si někteří lidé pod slovem "anděl" představí právě písničku od Xindla X. Já mezi ně tedy nepatřím, má mysl povznesená nad realitu ve výšinách fantazie neuvažuje o písničkách. Tedy rozhodně ne, když je zrovna tam. V okamžiku, kdy spadnu zpátky na zem to už nezaručuju - ale ani v tomto stavu si pod tímhle slovem nepředstavím píseň.
Poté, co se mi hlavou proženou všechny nápady, postřehy a úvahy o andělech, přijde závažnější otázka. A totiž:
Existuje vlastně něco po smrti?
A hned si zakážu na to myslet - když mám sluníčkovou náladu, nic mě nevyruší. Teda se o to aspoň snažím.
A k čemu tohle vlastně spěje?

V okovech

27. july 2010 at 22:45 | The |  Knihovnička povídek
Tento článek je přednastavený. Jsem v Holandsku, světe tulipánů :)
Další z témat, která mě vždy zajímala.
Při psaní této povídky jsem rozjímala o středověku, přemýšlela, jak to asi tehdy bylo.
Přemýšlela, jestli bylo lepší narodit se tehdy nebo teď.
K jakému závěru myslíte, že jsem došla?
A co si o tom myslíte vy?

...a zase pryč

25. july 2010 at 8:24 | The |  Watashi
Poslední dobou to tu nestíhám. Je červenec, můj program je nabitý tak hrozně, až zírám, jestli to všechno stihnu. A tak jsem hned na začátku tohoto měsíce odjela na tábor, kde jsem si to nejen moc užila, ale i probudila nostalgické a trudné myšlenky. A přeci jen se těším, až tam příště pojedu zas.
Nepobyla jsem ani den v Praze, v okamžiku mého návratu jsem pouze přebalila tašku a hned frčela na chalupu. Vzhledem k tomu, že tam nebyl signál, volat jsem chodila na kopec, kde rostly kopřivy vysoké jako já, mezi nimi pár malin a všude okolo spoustu hlemýžďů zahradních. A na komáry jsem nezapomněla, ti jsou totiž všude - zmiňovat se o nich už je z mé strany pouhá ztráta času. Ale mě to baví :D
Abyste si nemysleli, že jsem na elektronice závislá. To ne, ona si se mnou vůbec nerozumí. Je to, jako kdybych měla moc záporného náboje a ona taky a proto se nekamarádíme, ale to už je vážně trochu divná teorie i na mne. Ksichtokniha pi rozhodně nechybí, jen se vždycky zděsím, když se vrátím a zběžně tam nakouknu, kolik upozornění, žádostí o přátele atakdále, atakdále..
Mobil mít taky nemusím, když ho nepotřebuju k vyjednání důležitých věcí. A vězte, že tak často nejednám. Ne, jediné, co mi vážně bude chybět je blog. cz, můj milovaný blog a mé oblíbené blogy. Prostě celý blogový svět.
Ale zpět k věci. Z chalupy jsem se vrátila v půl jedné ráno, zapadla do postele se slovy, že mě z ní už nikdo nedostane. Ale po 10 hodinách jsem byla sto ten slib nesplnit a vstala jsem. Tak začal můj jediný den v Praze, čtvrtek. Na to, co jsem chtěla zařídit byl jeden den docela fuška, ale musela jsem to stihnout. V rychlosti jsem všechno obletěla a potom s překvapení - a potěšením - zjistila, že mi ještě zbývá čas.
A jelikož jedna moje kamarádka nutně potřebovala modré tričko na tábor a žádné neměla (ne, to nebylo myšleno, jako že se jí k outfitu nic jiného nehodí, ne, potřebovali modré tričko na celotáborovku), vyrazili jsme ho shánět.
Pak mě ještě odtáhla do Palladia - prý jen na chvilku, haha.. - a tam jsem se zamilovala. Do černého dámského saka, zlevněného z tisícovky na sto čtyřicet...
To jsem se nějak rozpovídala.
Teď, kdy to píšu je 7:18 (pátek) a já už musím odjíždět. Kam?
Do Holandska, plavit se po kanálech a jezdit na svém silničím křápu zvaném kolo. Jedu s rodiči, mým bratrem a jeho holkou a i když tam žádní vrstevníci nebudou (Já si pod pojmem vrstevníci představuju trošičku něco jiného než ostatní. Rozhodně to nejsou jen lidi přesně v mém věku.) Tak, těším se na náš obří lodní kolos jménem SiSi :D
Přednastavila jsem pár článků, moc jich není, ale tentokrát s radostí zjišťuju, že blog zarůstat pavučinama nebude. A to je moc dobře.
Vracím se až příští neděli, takže možná..by to zarůst mohlo..
Ale ne, doufám, že ne.
Rozhodě to bude živější než když jsem dlela na táboře ;)
*Se slzou v oku mává blogu*
*hlasitě štkajíc zavírá internetový prohlížeč*
Ne, to byl vtip, takovýhle to se mnou ještě není :D
Užívejte prázdnin.
The :)

Goth girl

22. july 2010 at 12:03 | The |  Skicák
Firstly, omlouvám se za malý počet článků. To víte, prázdniny - a červenec je vždycky nejnabitější - tedy alespoň v mém případě. Doufám, že za dnešek něco sesmolím, protože zítra zase odjíždím - tentokrát do Holandska na loď a na kolo. Ale dost už omluv. (:D)
A ta důležitější věc - konečně jsem někomu znásilnila skener, muhahahahaha.
Teď, vážení uvidíte, jak vás ďábelská The potrápí svými (anti)uměleckými kresbami. A co líp, člověk se skenerem, kterého jsem využila bydlí za rohem.
Yeah, jsem zase ve svém živlu.
Jenom ten počítač mi kazí náladu. Zapíná se tři čtvrtě hodiny a nejde mu internet. Moje drahá milovaná Violetka s rychlým internetem, úžasnou obrazovkou, myší a klávesnicí!
A jestli uhodnete, kdo byl doma, zatímco se porouchala, máte bod :D
Asi si říkáte, jak sem sakra můžu psát, když mi nejde internet.
Jednoduché. Píšu bubď na našem starém rodinném křápu anebo u Kačí (Ano, je to ona - znásilnila jsem jí skener.).
Tak jo, už sem dám ten obrázek - aby název Goth girl nakonec nebyl zbytečný :)
A radím, otevřete si obrázek v novém okně. I přes špatnou kvalitu to zvětšené vypadá líp a je to líp poznatelné.

Jezero

6. july 2010 at 8:30 | The |  Sešítek nepovedené poezie
Toto je přednastavený článek. Autorka se nenachází v dosahu civilizace.
Táák. Další "pozitivní" básniučka, mnou stvořená.
Představte si pod tím co chcete, sama jsem našla několi možností představy tohoto příběhu..
Take care,
prázdninová The :)

Nechávám ležet ladem a skladem. Nerada.

3. july 2010 at 0:34 | The |  Watashi
Jsem ve skluzu. Nestíhám dopsat povídky, na dva týdny mizím v dáli bezinternetové a stále nemám sbaleno. Nestíhám, nestačím, prostě už ani nesvačím..
A tak toho tu za již zmíněné dva týdny, které budu trávit na táboře moc nepřibude. Škoda.
Malinko jsem to nestíhala už od pondělí, a tohle je výsledek: Nechávání blogu obrůstat pavučinami.
A to mě štve, já chci internet..
Ono je to sice hrozně příjemné, být téměř měsíc bez veškeré civilizace - úžasný až to je - ale blog..to je úplně něco jiného. Moje láska, moje závislost.
Aachjo. Hodlala jsem přidat další díly obou kapitolovek, ale zdá se, že se tu objeví až koncem července. Ale, má to i výhodu.
Mám dva týdny na to, abych mohla promýšlet zápletku, události v dílech i charakter samotných postav. A pochopitelně s sebou beru sbůj milovaný zápisník, bez kterého neudělám ani krok. A taky svou složku s mým výtvory, které se nepodobají tomu, co měly vajdřovat.
Třeba moje Sakura Haruno. Chechm.
Až budu okupovat cizí skener, to teprve poznáte to pravé anti-umění! Muhahaha.
Já se zcvokávám stále víc a víc - to víte, vedro. A navíc moje perfektní (a taky není ani trochu sarkasmu! [a vo tomhle taky ne! {a v tomhle taky ne. Stačí. Prostě v tom není žádný sarkasmus ani ironie.}]) nálada tomu přidává.
Stalo se vám už někdy, že jste smíchem spadli ze židle?
Mě se to poslední dobou stává pořád, jsem dost otlučená, ale za ten smích to stojí. Vážně.
Záchvaty dostávám zejména na cizích blozích a u sledování Naruta. Neuvěřitelně mě to dostává, například parodie na Twilight nebo na cokoliv jiného, nebo vtipné obraty blogerů.
Moje radost je sice kalená tím nechutně teplým a dusným počasím, ale nevadí.
Můj světle červený oblak je neporušitelný.
Teda leda, že by někdo umřel.
A teď jsem rozpolcená.
Hrozně se těším na tábor, je to tam vždycky úžasně zajímavé, vtipné a...dokonalé.
Ale na druhou stranu, opouštím něco, na čem jsem závislá.
Blog. (a Naruta, ale to jen tak okrajově, to je jedno :D [Sakuro! Deidaro! Hinato!Počkejte na mě!] To niic :D)
Jéj. Snad to přežiju. Po tom růžovo-fialovém pozadí se mi bude stýskat :D
Achjo.
Možná ještě v rychlosti stihnu napsat nějaký ten článek, možná povídku, bůhví. Jestli jo, dám to přesně na rozhraní mé nepřítomnosti.
Tak si užívejte prázdniny, já jdu psát.
Prosím, Bože, ať to stihnu..