August 2010

A čas běží.

29. august 2010 at 20:55 | The |  Skicák
A čas běží.
A mě to mrzí, protože chci mít více času. Více času na kreslení, více času na čtení, více času na psaní, na všechno. Ale to unfortunately nejde a tak se musím smířit s těmi hodinami, minutami a vteřinami, které mám. Věřte, že nerada.
Každopádně, kreslím a budu kreslit pořád, od září jenom budu mít méně času a navíc jsem vám slíbila, že začnu psát ty povídky, které jsem přes prázdniny nestíhala.
A ještě musím sledovat Nanu a učit se..to tedy budu mít času spousty. Čas na nic nedělání? Žádný. Všechno mi vždycky hrozně trvá, s výjímkou některých věcí, které se odehrávají pouze v hlavě. Ale alespoň něco, je to lepší nežli nic, nebo ne?
A čas běží.
A jak to ztvárnit na papír? Tu neúprosnost času, který způsobuje, že z těch nejkrásnějších okamžiků se potom stává minulost zachovaná ve vzpomínce, která také časem vybledne?
Těžko.
Já jsem to nakonec vyřešila jednoduchým pohledem na hodinky a lhostejným výrazem postavy. No, ale nevypadá to přesně tak, jak jsem chtěla.
Původně, když jsem kreslila hlavu, to mělo ztvárňovat naši známou Kerii Goshimu, kterou se mi povedlo ztvárnit až na druhý pokus.
Ale potom, když přišlo na nakreslení ramen mi došlo, že to Kerie asi nebude a obrázek dostal pracovní název Sekretářka.
Ale v okamžiku, kdy jsem kreslila tu knihu, kterou drží v ruce jsem ten název zase zavrhla a když jsem se podívala na obrázek, v hlavě se mi vynořila jediná věta.
A čas běží.
Zelené podtržítko od Nariel

Uzumaki - Kirie Goshima

27. august 2010 at 14:16 | The |  Skicák
Prosím vás pouze o jedno - chtěla bych váš názor k tomuto obrázku. Je to pro mne důležité.
Děkuji vám předem, více pod perexem :)
( Moc se omlouvám, ten scanner to znehodnotil nějak ještě víc, než jsem zvyklá. Takže prostě - umělecké šmouhy :D)
Kerie Goshima

Fresh Film Fest!

26. august 2010 at 0:07 | Thea |  Watashi
Fresh Film Fest!
Dnes, 25. srpna 2010 byl první den Fresh Film Festu. A tam jsem se vydala i já - ale měla jsem s tím velké potíže. Jsem totiž ještě nezletilá osoba, která dokonce ještě ani nevlastní občanku. A tak mi bylo zatěžko přesvědčit mé rodiče, že když se vrátím pozdě, nic mě cestou nesežere.
Ale podařilo se mi to, a tak jsem se vydala - ještě s jedním člověkem, který už patnácti dovršil - na FFF.
A jako vždycky, zákon schválnosti byl se mnou :)
Říkala jsem si: hm, znám se. Půjdu dřív, aby mi zase neujela tramvaj. A tak jsem taky udělala - tramvaj jsem v pohodě stihla a hurá do Světozoru.
Mám přece spousty času - a budu tam v pohodě se třema minutama rezervy. To se mi snad ještě nikdy nepovedlo, pomyslím si s potěšením. A v kapse mi zadrnčí mobil.
Přečtu si SMSku o tom, že nemám spěchat, jelikož tam Chris nedorazí včas. Málem jsem se sobě začala smát. Když se někam musím dostat včas, většinou to nestíhám a když už by to šlo, tak je chyba naopak na druhé straně. To nevadí. Stane se každému a mě to usvědčilo v tom, že svět je prostě takovej a že chyba není jen ve mně.
A začalo odpoledne plné filmů. Viděla jsem celkem tři, na ten poslední jsem už jít nemohla, protože by mě někdo nesežral cestou, ale doma.
A filmy šly po sobě jako stupnice - neustále se zlepšovaly. Jako první jsem viděla film Da lui toi.
Da lui toi - v angličtině Gallants režíroval Chi-kin Kwok. Film vypráví o "lůzrovi" (Ale já to sem tak, jak se to vyslovuje dát musela! Ono to vypadá hrozně vtipně!), otlounkánkovi, který se postupně stane žákem dvou přeborníků kung fu. Aby to nebylo tak jednoduché, mají oni dva "přeborníci - Dragon a Tiger - ještě starého mistra, který je ovšem nemocný a je v kómatu. A pak nedorozumění a spousty kung fu - znáte to :D
Ne, já nikdy nebyla dobrá na popis. Vážně ne. Takže prosím omluvte mou"nepopisnost".
Režijní debut - a povedený. Takový old school v moderním balení. A kung fu? Choreografie byla..(Sakra, jak tohle někdo může umět? :D)..asi taková.
Vzhledem k tomu,m že neumím popisovat, jestli chcete vědět víc, tak shlédněte trailer a obávám se, že nemůžu najít žádné info o ději. Takové miniinfo je nad videem - tak kdyžtak.
Když jsem trailer viděla poprvé, nevypadalo to na nic zvláštního - a ono to taky nic zvláštního nebylo, ale povedené to je určitě. Myslím, že stojí za shlédnutí - ale ne těm z vás, komu škodí moc bojového umění ve filmech ;)
.
Druhý film byl dánský. Respektive lehce dánsko český, jelikož na tom pracovali tak z poloviny Čechové a dokonce se ve filmu na konci i česky mluví. (Rozumějte, ten film byl s anglickýma titulkama bez dabingu.) Jmenuje se Alting bliver godt igen, tedy anglicky Everything will be fine. Film režíroval Christoffer Boe.
Jedná se o thriller, ve kterém se režisér Jakob dostane k fotkám, které nejsou určeny jeho očím. Jde o záběry mučení vojáků. A spolu s fotkami se mu do rukou dostane i deník jakéhosi neznámého Aliho. Thriller je úžasně rozvíjen a dokonale je vyjádřená i vzrůstající paranoia hlavní postavy. Na konci filmu už nejde ani tak o thriller, jako spíš o příběh dvou lidí, ale to mu neubírá na kvalitě. Pokud se rozhodnete shlédnout tento snímek, rozhodně špatně neuděláte.
Trailer naleznete tady.
.
Třetí a prokazatelně nejlepší film za dnešní den byl maďarský film One. Jednoho dne se v Evensově knihkupectví objeví muž, jež chce knihu, která je ve vzácných knihách vzadu ve skladu. Jenže ve skladu jsou místo vzácných knih pouze bílé knihy s černou jedničkou na deskách..
Nechci vám zkazit to tajemno dalším popisem.
Jenom řeknu, že tohle je film, který je vskutku povedený a podíváte se-li, rozhodně nebudete litovat.
.
Vstupenku jsem měla sice jen na dnešek, ale jak znám svojí matku, stejně tam asi ještě jednou půjdu. Moje matka se filmy vlastně živí, takže doufám, že ještě někdy o víkendu na 7. FFF závítám.
Pac a pusu
The
_________________
Ten obrázek je můj vytvořený. Objevil se mi tam překlep: má to být freshfilmfest. net, ne freshfilmfest.ne. To jen tak pro přesnost.

FMA - Edward Elric lineart

23. august 2010 at 19:47 | The |  Skicák
A je tu to, co jsem slibovala - totiž rychlý sketch jedné postavy FMA. Dokonce jedné z těch hlavních - dospěla jsem k názoru, že se mi to vcelku povedlo, narozdíl od dvou pokusů nakreslit nějakého Homuncula. Ale dost sebelítosti (jo, ta se ve mně nějak rozmáhá. Ale tak co, svět se nezboří :)).
Tak, teď k tomu, o čem jsem chtěla mluvit - totiž o samotném jméně postavy, o tom křestním.
Vidíte nebo slyšíte jméno Edward a co se vám vybaví?
Ano, Edward Kálen z té samoseparodující ságy Stmívání.
Ptrám se proč, proč to tak je? Vždyť ve světové literatuře najdete také Edwardy - například v románu Jana Eyrová od Charlotte Brontëové je Edward Fairfax Rochester.
Mrzí mě to.
Cožpak bychom měli zapomínat díla světové literatury, které skutečně stojí zato, abyste si je přečetli kvůli uslazeným románkům?
Ach, jak tak koukám, nejsem schopna vyjádřit svůj názor. K čertu.
Teď sedím a zírám, kolikrát jsem ještě schopná použít jméno Edward. Já toho radši nechám, jenom to uzavřu.
Nemám nic proti Stephenii Meyerové, vadí mi pouze to šílenství kvůli jejím příběhům. Můj postoj ke Stmívání rozhodně není kladný. Ale nebudu to tu už rozpitvávat, nakecala jsem toho už dost.
Panebože, já se do toho zamotala.
Doufám, že všichni můj názor pochopili, teď mi moje vyjadřovací schopnosti vysadily :D
.
All right, musím se vrátit k obrázku. Takže, tu je!

Strach ze tmy (básnička)

22. august 2010 at 23:12 | The |  Sešítek nepovedené poezie
Já osobně se tmy nebojím - bojím se jiných věcí. Ale jelikož se mi nechtělo psát, čeho se to vlastně bojím (protože jsem v pokoji sama. Pak bych se bála.) Ale zmíním to, že se občas bojím sama sebe - a svého okolí.
A tak jsem se uchýlila k básničce, ačkoliv vím, že nemám básnické střevo. Vím to a chápu to - ale tohle jsem zveřejnit prostě musela. Chci se aspoň zmínit o tomhle tématu týdne.
A tak jsem potěšila sebe a pokusila se napsat básničku.

Lidi jsou stejný a přece tak odlišný.

22. august 2010 at 21:35 | The |  Watashi
Jsem zpět a moje myšlenky nezanikly.  A já sama jsem se nezměnila ani trošku - připadám si trochu inferiorně. Znáte mě - arogantní egoistka, která ráda dělá věci, které neumí (a o kterých by se vlastně v poměru s věcmi, které neumí skutečně tak brilantně, že už je to horší než neumětelství, dalo téměř říci, že by jí to šlo.), milovnice anime a mangy (a to i přesto, že toho ví málo. Ale stále je přesvědčená o tom, že ví víc, než ví), čtenářka, antiartistka a povídkářka s hlavou otevřenou světu a přece tak zavřenou, že se do ní nikdo nedostane.
Správně milá dítka - přesně tahle osoba teď žvatlá a vylejvá si city a hlavu sem, na blog.

Triptych kvádrovitých věcí

9. august 2010 at 6:00 | The |  Skicák
No sakra, to je zatím nejmíň kvalitní obrázek. A veskutečnosti to přitom vypadá docela dobře. (Panebože! Něco je se mnou špatně. Začala jsem to psát slovensky a článek jsem načala Etoo. Sledování FMA v japonštině se slovenskejma titulkama na mě má, zdá se, obrovský dopad.)
Triptych kvádrovitých věcí - divný název. Ale jinak to nazvat neumím. Mám snad psát Triptych budíku, krabičky od zápalek a písmene X ze Scrabblu? Ne, to zní ještě hůř.

Mám zase smůlu aneb já a psací stroj

7. august 2010 at 8:01 | The |  Watashi
Mám zase smůlu. Nezůstávám v Praze (to by mi zase tolik nevadilo) a nezůstávám ani nikde v blízkosti počítačů. A vzhledem k tomu, že to váážně nestíhám, během těchto čtrnácti dnů přibude pouze pár článků a všechno to bude stará tvorba.
Omlouvám se, ale dopsat nějakou povídku jsem vážně nestihla.
Slíbila jsem is ale, že budu psát během těch čtrnácti dnů, co budu pryč. Jak, když s sebou nebudu mít laptop a psát ručně se mi nechce?
Správně, psací stroj. Takzvaný "přenosný" jak tomu otec říká. Pravda je, že je takový menší. Ale přesto je to pořád dost velká kráva.
Potom jsem se naštvala - stejně to budu muset přepisovat. Ale bylop vymyšleno ještě lepší řešení - skener umí přetavit stránku textu na text, místo na obrázek textu. Tak.
Včera jsem pochopitelně sledovala FMA. A to mě neuvěřitelně pudilo kreslit.
Takže jsem nakreslila zatím dvě postavy z tohoto anime - Edwarda Elrica a Homuncula jménem Smilstvo. Do rukou by se mi měl dostat i Kimblee a plukovník Mustang (muhahahaha). A možná i někdo další. A tak mě zase děsně mrzí, že nemám skener. Už bych je překopírovala a udělala z toho články. Achjo.
Čtrnáct dní tu nebudu a nebudu ani v dosahu jakékoliv elektroniky. Zato budu v dosahu kol...a budu dva týdny přežívat bez FMA. Sakra. Sakra, sakra, sakra.
To mi připomíná: mě z toho už začíná hrabat. Moje včerejší "čeština" byla směsicí slovenštiny, pár slov z japonštiny a pochopitelně taky češtiny. Dokonce jsem na někoho vypálila něco anglicky.
Říkáte si, jak to spolu souvisí?
Takhle. Díváte se na seriál v japonštině se slovenskýma sekundárníma a anglickejma primárníma titulkama. A jste Čech.
Tak asi tak. Jdu si fofrem dobalit, učesat svoje neposedný rovný vlasy (:D), truchlit nad čtrnácti dny bez FMA a psát si na psacím stroji...
FMA si budu kompenzovat obrázky. Ale stejně mi to bude chybět.. Fňuk.
Těším se, ža se vrátím a shlédnu si pár epizod - už mi nevadí zalimitované Megavide, protože jsem si to šikovně stáhla! Bwahahahaha!
Etoo...to nic.
Mějte se tu krásně.
The

Anime? Proč ne.

5. august 2010 at 20:39 | The |  Kecy v kleci
Nutno uznat, že po vyhlášení tohoto téma blog.cz ožil. Někteří lidé píšou o tom, jak hrozně anime zbožňují, jsou následováni komentáři nadšenými, sdílícími tento názor, nebo těmi slušnými, ale nesouhlasnými. Jiní blogeři píšou o tom, že anime rádi nemají - jenže ne každý to píše slušně. Někdo napíše slušný a dlouhý článek o tom, co proti anime má, nebo proč je nemusí. Ale jsou tu i jiní - kteří napíší jeden nebo několik málo řádků typu: ,,Bože, nesnášim anime :D...Japonský blbosti a tak :D...". (Cituji.)
A já přiznávám, že ti poslední zmiňovaní mi pěkně sajou krev. Citovaný "článek" je to nejlepší z těchto jednořádkových textů. A samozřejmě, autory těchto perliček jsou majitelky blogísků.
Tím ovšem nechci říct, že je všechny zatracuju nebo že lidé, kteří vlastní smysluplný blog by tohle nenapsali. Snažím se pouze poukázat na to, že nejvyšší procento těchto článků najdeme právě tam, v růžových končinách.
Ale tito lidé mě neštvou proto, že tvrdí zjevné nesmysly (četla jsem například článeček, ve kterém bylo zmiňováno, že anime je z Číny), ale proto, že když na jejich chyby poukážete, začnou být nehorázně nadřazení, nadávají vám, tvrdí, že jste sami pitomí a podobně.
Ano, to mi vadí, že nechtějí uznat vlastní chyby.
A tak jsem zuřivá, vyprovokovaná, schopná na kohokoliv spustit příval slov o tom, co si sakra myslí, že píší o věci, o které neví zhola nic. A tak jsou moje komentáře mnohem, mnohem více popudlivé, když už je to několikátý blog, který projdu.
.
Těch smysluplných článků není příliš, zase se o nich ale nedá říct, že by jich bylo málo. Tak díky bohu alespoň za to. A s většinou těchto lidí souhlasím. Například v tom, že se najednou spustil příval anime-fanoušků a většina těchto lidí nezná o mnoho více věcí než Pokémony, Digimony nebo Naruta. Tím nechci říct, že jsem na anime expert. Jen, že jsem ho začala sledovat před vlnou popularity a že znám mnohem víc, než zmiňovaného Naruta a tak podobně.
Říkáte si, že se jen stavím nad ostatní? Ne, já myslím, že ne. Znám třeba ty známější: FMA, Shaman King nebo Death note. A třeba Higashi no Eden. Potom pouze jménem těch pár méně známých.
Ne, nemyslím si, že mohu všechny poučovat o Japonsku a jejich kultuře. Vím to, co vím a vím, že toho není mnoho. Přesto jsem přesvědčená, že vím víc, než slečny, které píší, že je anime z Číny.
.
Nehodlám vysvětlovat, co to anime je, protože to už ví dozajista každý. Možná to nevěděl předtím, ale po záplavě článků, které tento pojem vysvětlují, myslím, že to není třeba.
Pokud to stále nevíte - vaše smůla. Ale nemyslím, že se tu najde někdo takový v případě, že pročítal alespoň pár článků na téma týdne.
Ah, všimla jsem si, že stále dokola omílám to samé a že skáču od témata k tématu. Nevím proč, nejsem schopná udržet pozornost..ale k věci.
.
A já a anime? Lidé mi říkají, že jsem se na něm v poslední době stala závislá. A mají pravdu. Dřív jsem se na to ale dívala v pohodě a klidu. S myšlenkou, že je to přece jen pouhý pořad.
Ale teď? Teď to tak není. Rozkoukanému FMA skáču do náruče často - a ráda.
Jenže člověk nemůže pořád žít televizí. A to je právě ta škoda :D
.
A teď trochu odbočím (pro změnu..:D). Mě japonská kultura fascinuje. Nejen tahle odnož, ale všechno. Japonština, jejich jídlo, zvyky, oděvy, historie.
Japonsko je prostě zajímavá země a já doufám, že se tam brzy podívám.
Ale to se asi skutečností nestane.
A tak mě opravdu naštvalo, když kdosi prohlásil, že japonština je hnusnej jazyk, anime jsou pohádky pro tříletý děti a že jsem pitomá, že se na to dívám. (Dohromady to dává dva lidi)
Ale tak.
Počkám si, jaké chyby vyčiníte vy mě :)

Ponurá romance - Natalie

4. august 2010 at 11:39 | Thee |  Skicák
Všimli jste si, že poslední dobou nějak podezřele tvořím? No, ony to jsou všechno
starší obrázky, jelikož ty novější nemám jednak kde oskenovat a za druhé je nemůžu ani vyfotit.
Takže je tu prostě jen moje starší tvorba.
Kupříkladu Anděl je snad dokonce někdy z března, Goth už ne, ta je z června.
Ale zbytek toho, co mám na skladě je už z prázdnin - převážně z nudy na chalupě.
A abyste věděli, to že si nemám kde oskenovat nové obrázky mě zastraceně štve. Podle mě se mi tem vlčí mák vážně povedl. Ale, zatím se tím jen kochám doma :D
A taky..ááách...*blaženě se usměje*...mi při kreslení ani tolik nevadí, když se mi to nepovede, protože poslouchám Avantasii. A u toho se prostě nedá rozčílit :D
A vzhledem k tomu, že mi právě poutavě ječej do uší, nemůžu se rozčílit, že se mi Natálka nepovedla. Ta kresba je taková...děsně dětská.

4.díl - Večeře

3. august 2010 at 22:45 | The(e) |  Rozepsaná knížečka: Terorista
Ten Terorista mě začíná bavit ještě víc.
Ale omlouvám se za tuhle kapitolu, že se v ní téměř nic neděje, stydím se za ni.
Ale já prostě nemůžu celou povídku udělat akční.
Ale tak.
Čajové počteníčko vám přeju stejně :)
Thee

Kavárna v Leeuwardenu

2. august 2010 at 13:50 | The(e) |  Skicák
Leeuwarden, o kterém budu vyprávět v příštím článku je hlavní město Frýska. A po tomto městě jsme jeli na kole a v tomto městě jsme zastavili v jedné kavárně.