4.díl - Večeře

3. august 2010 at 22:45 | The(e) |  Rozepsaná knížečka: Terorista
Ten Terorista mě začíná bavit ještě víc.
Ale omlouvám se za tuhle kapitolu, že se v ní téměř nic neděje, stydím se za ni.
Ale já prostě nemůžu celou povídku udělat akční.
Ale tak.
Čajové počteníčko vám přeju stejně :)
Thee

Zelené podtržítko od Nariel
Amber seděla v tureckém sedu a očima hypnotizovala ocel, jež se právě zajiskřila ve světle vycházejícího slunce. Už neplakala, v duši jí ale stále vládla smutek a hanba.
Za celou tu dobu od záchvatu minulosti se nepohnula. Celou noc probděla v tureckém sedu s očima zavřenýma, nemohla spát.
A tak jen seděla jako socha a nechala se zaplavovat myšlenkami.
A teď, když kov studeně zazářil do chladného jitra, se pohnula. Rychle a nečekaně.
Její ruce chmátly po balíčku, protože se její oči už nechtěly dívat na to, co mozku způsobovalo bolest. Rychle, zvyklá na takové počínání Amber zavázala balíček a opatrnými pohyby jej vložila zpět tam, odkud ho v noci vytáhla - do batohu.
Když měla za sebou tu jednu starost, když už nemusela myslet na tu vysokou hru hranou kolem ní a oceli v černém plátně, která jako šelma dlela v její brašně, čekajíc, kdy ji znovu vytáhne, pomalu a neslyšně se otočila směrem k hnědovlasému děvčeti, které leželo zhroucené u protější stěny.
S provinilým výrazem k ní vykročila. Nechala ji ležet tak, jak spadla, když upadla do bezvědomí.
Ta dívka vůbec vypadala strašně. Svázaná, zhroucená, s kruhy pod očima, jako by nespala minimálně den. Amber se otřásla. Co všechno z těch starostí vepsaných v její tváři způsobila ona?
Opatrně jí rozvázala ruce i nohy, položila ji do lehu a pod hlavu jí dala svůj tmavý plášť.
Tak, teď na ni bude rozhodně hezčí pohled, pomyslela si Amber.
A já se můžu věnovat tomu, co jsem chtěla - zjistit, co je zač.
Přešla k jejímu zavazadlu a začala zkoumat jeho obsah. Bylo tam jídlo, teplé oblečení, voda, prázdné listy papíru, tužka, mapa, kompas a pár dalších, nepochybně užitečných věcí.
Jenže to všechno bylo pro Amber naprosto bezcenné, pokud chtěla zjistit něco o svém vězňovi.
A jak vidno, muí počkat až do doby, než se hnědovláska vzbudí.
Co o ní Amber vlastně věděla?
Jen, že se jí nebála, že má inteligentní záblesky v očích a jak vypadá.
Ale jak ji vlastně potkala?
Utekla policistům a hodlala se někde skrýt, někde, kde by nebyla k nalezení. S čím ale nepočítala bylo, že by se v horách mohl skrývat i někdo jiný. A tak ji realita zaskočila zcela nepřipravenou.
Když nějaký člověk vyšel z jeskyně, nejdřív pocítila záchvěv strachu, pak se ale uklidnila. V boji byla zkušená - nikdy to ale nebyla ona, kdo nevěděl, co se stane.
A když zjistila, že ten někdo, kdo ji tak vylekal je dívka, vypadající tak na patnáct, rozdmychalo to její pýchu a ona vyšla z úkrytu. S nožem v ruce, přímo k dívce.
Ta byla ale otočená zády a nemohla ji vidět - jenom slyšet a to pouze v případě, že Amber udělá chybu. A tu skutečně udělala.
Omylem kopla do kamene a ten odletěl. Ale to byla ještě dost daleko, hnědovláska to mohla dost dobře považovat za zvuk, vycházející od kamzíka, který uvázl kopýtkem mezi kameny a pokoušel se vyprostit. A tak si Amber myslela, že už se nemůže nic pokazit.
Jenže ten kámen u jeskyně nebyl sám.
A ona si nedávala pozor.
A tak se chyba opakovala.
Jenže Amber jednala rychle. Vrhla se k dívce a dala jí nůž ke krku.
A potom už byla v jeskyni. Tak rychlý spád událostí. Tak rychle, to snad ani není možné..přišlo Amber na mysl.
Tak rychle, tak nepředvídatelně.
Vyslala pohled k ležícímu tělu, sklonila svůj obličej k tomu jejímu a tiše zašeptala:
,,Řekni mi, kdo jsi, malá neznámá.."
***
Proti mně stála Gina se zrazeným výrazem.
,,Proč jsi mi to neřekla?" zeptala se. ..Mohla jsem tě ochránit od bolesti. Teď máš bohužel smůlu."
Její chladný výraz nahradil minulý zrazený a ona se ke mně otočila zády.
Otevřely se dveře pokoje.
,,Tati! Já.." vykřikla jsem, když jsem ho uviděla ve dveřích.
,,Ty už nejsi moje dcera." řekl tuto příšernou větu snad ještě chladnějším hlasem než jakého byla schopná Gina.
,,Tak kdo je tedy tvá dcera?" zašeptala jsem, zatímco mi po tváři kanuly horké slzy.
,,Gina je má dcera. Nebude strkat nos do mých věcí. A i kdyby ano, ne v negativním slova smyslu, jako jsi to udělala ty!" vmetl mi do tváře, jež byla již tak zkřivená bolestí a zmáčená slzami.
,,Tati.."zopakovala jsem, neschopná přestat plakat.
,,Ale notak." ozval se úplně jiný hlas, byl ženský a Ginin hlas to nebyl.
,,Přece kvůli tomu nebudeš plakat." prohlásila Amber, která se tam zčistajasna objevila.
,,Ne kvůli nim." prohlásila a její ruka se pohnula.
Dýka zasvištěla vzduchem a s neomylou přesností strefila svůj cíl - hruď mého rodiče.
Amber se usmála.
Já jsem přeběhla ke svému otci. On mě sice zatratil, ale stále to byl můj otec a já nemohla, nemohla..
Vytáhla jsem nůž z jeho hrudi a nedbala naa to, že se jeho krev rozlévá kolem skvrny.
Vstala jsem, otočila se směrem k Amber a s pomstychtivým potěšením švihla rukou, v níž jsem držela bodákovitou zbraň..
Ale neviděla jsem, jak se zatnula do dalšího člověka, viděla jsem jen, že na všechnio padla bílá mlha. Nepřirozeně bílá, hustá jako mléko.
Bloudila jsem, neschopná najít si cestu.
,,Pojď sem .." uslyšela jsem hlas, který mi byl povědomý. Zněl jako..jako můj.
Dělo se něco neuvěřitelně podvného. A přesto jsem svůj hlas následovala.
A pak byla tma.
Své tělo jsem necítila, vůbec nic. Jen jsem se vznášela v prostoru, já, duše bez těla.
Ale tenhle pocit netrval příliš dlouho, vzpáětí jsem své tělo cítila.
Těžké, neohrabané, ležící.
Pomalu jsem zamrkala. Z úst mi vyšel povzdech, hlava mě neuvěřitelně bolela.
A tu se nade mnou objevil něčí obličej. Žena, tmavě kaštanové vlasy, tvrdé oči, starostlivý výraz.
Chviličku mi trvalo, než mi došlo, kdo to je.
Amber.
Pokusila jsem se zdvihnout.
Ambeřina ruka mě zastavila a její hlas mi poručil: ,,Lež."
,,Musíš se ještě doléčit." dodala příjemnějším hlasem.
,,A.." chtěla jsem se zeptat. Ona mě ale přerušila.
,,Nejdřív bych otázky položila já. Nezapomínej, že jsi vlastně stále něco jako můj vězeň." usmála se.
Uvnitř mě vládl příšerný zmatek.
Kam se poděla Gina? A můj táta? A Ambeřina dýka? A co ta mlha?
Pomalu mi docházelo, že se to asi nestalo, že to byl jen sen. Ale vypadalo to tak opravdově..
Každopádně jsem byla ráda, že to byl jen sen.
Tak děsivě opravdický a přece nepravdivý.
Díky bohu.
V duchu vyslovila celou litanii modlitby a na závěr dodala klasické amen.
Alespoň, že Bůh zůstal se mnou a zatím se mi nic vážného v horách nestalo.
A vypadá to, že Bůh chce, abych na Ambeřiny otázky odpověděla.
,,Co chceš vědět?" zeptala jsem se jí.
,,Na začátek to, jak se jmenuješ."
,,Tiara."
,,A příjmení?"
,,Nepoužívám ho. Nechtěj ho znát. Prosím, nechtěj to po mně.." Vzepřely se ve mně pocity lásky k rodině, když jsem řekla, že příjmení nepoužívám. Ale rodina nemiluje mne, tak proč mi má pukat srdce? Proč mně ano a jim ne?
,,Dobrá. A teď celou tu historii o tom, jak jsi se sem dostala."
,,Proč to chceš vědět?" Ne, ta historie byla děsivá.
,,Předpokládám, že mi to nechceš říct. Tak dobře, nemusíš celou historii začni kousíčkem."
,,A proč bych ti to vůbec.."
,,..měla vykládat?" doplnila mne.
Kývla jsem.
,,..Protože beze mě bys tu zemřela. Máš pár potravin, ty ale vyžadují oheň a ty si ho nemůžeš rozdělat." Do jejího hlasu se vkradla hořkost. ,,Praštila jsem tě docela solidně."
,,To ano. Ale proč..proč ses najednou rozhodla důvěřovat mi?" optala jsem se.
,,To je moje věc."
,,Ale já.."
,,Jenže já tě nepotřebuji. Ne, jen ty potřebuješ mne." V tom měla pravdu, už bych se měla podvolit.
,,Tak dobrá.." prohlásila jsem poraženě.
,,Budeš vyprávět?"
,,Budu." šibalsky se mi zalesklo v očích. ,,Ale až po večeři."
Neubránila se úsměvu.
,,Ruku na to!"
A odvrátila se ode mne k ohništi.
***
Amber zavrtěla hlavou. Nevěděla, co se s ní děje. Její minulé já by Tiaru už dávno zabilo.
Ale..
Vlastně je dobře, že zatím její nové já převzalo vládu.
Mohla bych ze sebe konečně setřást tu příšernou identitu.
Úsměv se jí roztáhl na tváři.
Ano, nejdřív večeři.
A pak se konečně dozví něco z Tiařiny minulosti.
O tom, co je vlastně zač.

<- předchozí díl

 

1 person judged this article.

Poll

Kterou z těchto tří postav Teroristy máš nejradši?

Tiaru
Amber
Ginu

Comments

1 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 4. august 2010 at 9:19 | React

Nestresuj, tá stránka je skutocne len vtip. To by ludia museli byt vážne totalni cvoci, ak by to mysleli vazne :D

2 The The | Web | 4. august 2010 at 9:51 | React

[1]: Jáj. Ale co ty víš, lidi cvoci jsou, a jestli až takový..nikdy nevíš :D

3 Monica Otmili Monica Otmili | 4. august 2010 at 12:22 | React

[1]: Tu hrůzu jsem bohužel objevila :-D je to tak přehnaný, že to asi fakt musí být vtip, ale některý ty komenty jsou fakt "přesvědčivý" . A i kdyby - inu lidská blbost nezná hranic.

No, teď k povídce - těším se na další díly :-D a že by sis zamilovala Ambeřino druhé Já?

4 KLICKa KLICKa | 5. august 2010 at 23:33 | React

To je pěkný :o) Jsem zvědavá jak půjdeš dál v dalších dílech?!

5 Freddy Freddy | Email | Web | 1. march 2012 at 15:23 | React

Určitě to bude dobrý...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama