5.díl - Spolužačka

29. september 2010 at 20:33 | The |  Rozepsaná knížečka: Romance
Hm, já vím, že jsem Romanci nepřidala už strašně dlouho. Don't worry, už jsem to vymyslela, bude přibývat.
Tuhle kapitolu nemám ráda. Je taková nudná. Prostě je. Ale nějak jsem se musela dostat k těm dalším událostem. Takže tak.
Původně jsem chtěla dát Natalii na ruku tkaničku, ale došlo mi, že by to nebylo nejlepší. Já jsem sice tkaničkovec, ale svým postavám to vnucovat nemusím, uznávám.
Ale mohla bych..MUHAHAHAHA.
Tuhle kapitolu, ačkoliv se mi nelíbí, věnuju ji Markétě.
Protože si ji vydupala, ačkoliv jsem ji už půl roku nenapsala. Protože vymluvila z mojí spolužačky palačinku (xD). Protože už jsem jí to slíbila tolikrát..
Ach jo. Škola je zlo. Moje žákovská se může pochlubit pětkama a poznámkou a jednou jedničkou, uznávám. A zítra ještě píšeme biologii..no nic, vážení, jdu se učit. Stejně z toho dostanu pětku. A když tu ne, tak přinejmenším čtyřku.
A podle toho taky tahle povídka vypadá xD
No, stejně přeju pěkné čtení. Ačkoliv si nemyslím ,že byto právě pěkné počteníčko bylo.
Přežít!
The

*************************************

Natalie rozespale natáhla ruku pro budík, aby zjistila, kolik je hodin. To zjištění na ni zapůsobilo jako ledová sprcha. Vyskočila z postele.
Bylo sedm hodin.
Zanadávala.
Za deset minut jí jela tramvaj a ona se ještě ani nepřevlékla, neposnídala, nesbalila si tašku. Jediné, co stihla bylo to, že vstala.
Začala horečnatá aktivita. Do školy to musela stihnout, psali písemku, která byla důležitá. Kdyby přišla pozdě..bylo by to všechno v kelu.
Do kuchyně vtrhla jako tornádo.
-
Oproti tomu Alice už kráčela směrem Petřiny. Šla do nové školy, nehodlala se první den opozdit. Navíc, připadala si taková..jako páté kolo od vozu, upravila si myšlenku.
Přecházela na novou školu v polovině roku. Navíc ji nehodlali dát do třídy, která se dala dohromady teprve před půl rokem, nýbrž do třídy, která spolu drží rokem pátým.
Do kvinty A.
Trochu se bála, ačkoliv si to nechtěla přiznat.
Když už strach málem vyplaval na povrch, vždycky si připomněla, že se nemá čeho bát.
Jen kdyby se dokázala přesvědčit.
Aniž to zaznamenala, ocitla se již v ulici, na jejímž konci stála ta budova. Ta budova, jménem škola.
Alice se zastavila, aby se zklidnila. Pousmála se, když jí došlo, že se chová jako malý prvňáček, který jde do školy poprvé. Ale tak co? Ona vlastně bude nová.
Cílevědomě vykročila směrem ke gymnáziu.
-
Natalie smykem zastavila před školou. Zbývalo jí pět minut.
Alespoň to, nepřijdu pozdě, oddechla si. Nepotřebovala přidat ke svým poznámkám taky další pozdní příchod. Další.
Ušklíbla se. Tenhle školní rok jí to nějak nešlo. Učit se, učit se a učit se. A dávat pozor v hodinách jí vyšlo v sedmi případech z deseti.
Ale fyzikářka si ji zrovna nějak vyhlédla..a angličtinářka taky. Ale na angličtině měla profesorka utrum, protože Natalie anglicky uměla a v hodinách dávala pozor. Takže měla prostě jen poznámky a chovala se nevraživě.
Zato Natalie jí vždycky věnovala zářivý úsměv.
To ji bavilo. Vidět ji soptit.
Teď ale musela stihnout vyběhnout do třetího patra. Měla dvě minuty.
-
,,Tohle je vaše nová spolužačka. Prosím tě, řekni nám něco o sobě." usmála se třídní na Alici. Ta měla ale chuť jí rozbít obličej.
Nesnášela představování se před třídou.
Ale jak vidno, musela to udělat. Protože kdyby první den zmlátila učitele - to by asi neudělalo ten nejlepší dojem, předpokládala. A tak se odevzdaně postavila před třídu.
,,Jmenuju se Ali.."
,,Promiňte, že jdu pozdě, ale.." vyhrkla dívka, která právě rozrazila dveře učebny. Zastavila se uprostřed věty a zvědavě pohlédla na Alici.
,,No výborně. Děkuji, že jste se uráčila ukázat, Natalie." prohlásila kousavě třídní profesorka.
,,Takže pro tebe to znovu zopakuji. Máte novou spolužačku."
Ta dívka - Natalie, vybavila si Alice jí věnovala zpola omluvný a zpola povzbudivý úsměv a šla se posadit na své místo.
,,...jmenuju se Alice a.." chytila Alice opět ztracenou nit a pustila se do vyprávě í o sobě. Bože, jak tohle nesnášela. Když tak bezmyšlenkovitě vykládala, dívala se na pozdě příchozí.
Měla hnědé vlasy přecházející do kaštanova, inteligentní zelené oči, výraz, který prozrazoval, jak je světu lhostejná. Právě teď upírala pohled z okna. Byl..zamilovaný? Alice ho nedokázala určit.
V tu chvíli si Natalie všimla, že ji Alice pozoruje a znovu se na ni usmála.
,,Tak slečno, kam vás posadím.." začala nahlas uvažovat profesorka.
Se zjevnou nechutí se podívala na volné místo vedle Natalie a pak vyslala pohled k jiné prázdné židli. Jenže věděla, že tam normálně sedá dívka, která je nemocná.
A tak neměla na výběr.
,,Jděte se posadit tamhle do třetí lavice, Alice."
Alice se ladně propletla mezi taškama, poházenýma na zemi a zamířila k Natalii.
-
Hodina utekla jako voda. Netrvalo tedy dlouho a zazvonilo na přestávku.
A tak se konečně rozproudil hovor Natalie i Alice.
Jakub si mezitím o patro níž sbíral učebnice. Myslel na Natalii. Včera si popovídali..krásně. Už dlouho si s nikým takhle nerozuměl.
Ale tak co. Třeba ji ještě dneska potká.
Vyšel z učebny a vmísil se do davu studentů.
Najednou něco upoutalo jeho pozornost.
Tmavé vlasy, hnědé, až téměř černé, dosahující až na lopatky. Přesně takové měla Alice.
Potřásl hlavou. Ne, co by tu dělala Alice?
Ta je už navíc minulostí. Jen a jen minulostí, připomínal si.
Až pozdě si uvědomil, že mu před očima kmitly i témař kaštanové vlasy, které měla Natalie. A ta holka měla dokonce i ten samý řetízek na ruce, jaký nosívala Natalie.
Byla to Natalie.
Sakra, sakra, sakra, SAKRA! zanadával v duchu Jakub a přidal do kroku.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Zuzka..nebo někdo takovej Zuzka..nebo někdo takovej | 29. september 2010 at 20:50 | React

Hezký díl, ikdyž už si moc nevzpomínám, co přesně se dělo předtím .DD
Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, takže máš celej víkend na to, abys psala, kreslila, psala, kreslila...
promiň, že tak otravuju .DD
Z Natalie se nám vyklubal něko hodně podobnej tobě .DD Ale stejně se ti to povedlo .DD =))

2 agrrr agrrr | Web | 30. september 2010 at 14:32 | React

Tak pomalu jsem přelouskala i předcházející díly a musím říct, že se mi to líbí. takové klidné akorát před spaním ;-)

3 The The | Web | 30. september 2010 at 14:38 | React

[1]: Když si to nepamatuješ..tak siu to musíš znovu přečíst..(hvízdy hvízdy, já vím, že jsem to čtvrt roku nepsala)..No, Natalie je mi podobná ale jen v několika směrech. Třeba já takhle silně depkoidní rozhodně nejsem. Už ne. Muhehehe.
Pochybuju, že někdy bude tak šílená jako já :-D

[2]: Díky! A. Máš pravdu. Takové klidné. S Iren se to rovnat nemůže. To je konečně hodně mučeníčka..a všeho ostatního..

4 agrrr agrrr | Web | 30. september 2010 at 16:00 | React

[3]: oh děkuju. Mučeníčko to je moje potěšeníčko :-D

5 Kika Kika | 30. september 2010 at 16:13 | React

[1]: Přesně!

[3]: Ale je ti podobná! Víc než si myslíš..! :D :D :D
Jinak... je to pěkný.. Až na to že už si to taky nepamatuju. Já si pamatuju tak akorát chitinový trubičky..! :-!

6 Žirafka Žirafka | Web | 30. september 2010 at 19:56 | React

Jinak z ankety bych si nevybrala ani jedno. Potřebovala bych možnost pátou. Jinak první dva odstavce příběhu jsou super... Jen nemám čas to dočíst. Ale Natalie a Alice, docela jsem zvědavá, jak spolu souvisí

7 Kika Kika | 30. september 2010 at 20:08 | React

[6]: Jo, to bude asi tak. Sny jsou zlo a realita je peklo!

8 Žirafka Žirafka | Email | Web | 1. october 2010 at 13:37 | React

Lepší a důležitější nejsou sny, ani realita ;-)

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 8. october 2010 at 21:01 | React

Pěkné, i když školního prostředí se už začínám děsit - teď si musím ty předešlé dny (14) dobrat a asi to nebude med. :-D Jinak už se těším na další díly

10 Lucy Lucy | 11. october 2010 at 21:18 | React

Terko, Kvinta A? :-D Čím jsme si to zasloužili? By the way, tahle kapitola je super, rozhodně si nemyslím, že by byla nějak neakční, nebo nudná, jsou tam důležité děje, které by fakt nebylo moudré přeskočit... :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement