V hlubině

2. september 2010 at 16:53 | The |  Dle vašich nápadů
Dozajisté víte, že jsem po vás v minulém článku chtěla tři slova.
A našlo se pár lidí, kteří se mne začali vyptávat, kdy už to zveřejním, dokreslím, který komentář jsem si vybrala, jak s tím naložím, jestli to ještě něčím doplním..
A tak vám to vysvětlím.
Jednak kreslím obrázek, který mne napadne v souvislosti s těmi třemi slovy, ale nejen to. K obrázku patří i miniaturní povídka, která v podstatě vysvětluje, co se na obrázku děje, jaké emoce má vyjadřovat a popisovat děj.
A zde je komentář, který jsem si vybrala:
Withering dream - klikačka
Eleanor | Web | 1.9. v 11:58 | Reagovat
Aj tento obrázok sa mi veľmi páči :)
Magické slovo? Hĺbka
Viac významov ako jeden? Koruna
A všedné slovo? Tma
:)
Děkuju ti Eleanor za nápad a doufám, že obrázkem alespoň trochu vyjadřuji to, co jsem chtěla.
Chcete-li si přečíst povídku a podívat se na obrázek, více pod perexem.

Zelené podtržítko od Nariel
Pousmála jsem se. Petr šel přede mnou a v ruce držel svíčku, abych poznala, kam za ním mám jít a abych alespoň minimálně mohla sledovat cestu.
Oči jsem upírala na své nohy a jenom periferním viděním vnímala slabé světlo svíčky. Ale přesto jsem viděla, jak se pohybuje, jak nadskakuje vlivem Petrovy chůze.
A tak jsem si všimla, když světlo podivně změnilo směr. Jako kdyby se otočilo a vrátilo o kousíček zpět. Aha, řekla jsem si hned, Petr se otočil a čeká na mne.
Zdvihla jsem hlavu. Jeho krásný a milý úsměv mi dodal energii a já si řekla, že ho nemůžu nechat dlouho čekat a dala jsem se do běhu.
Když běžíte, okolí se vám rozmazává a posléze vypadá jako zelená či černá šmouha.
Totéž jsem viděla i já a moje oči neviděly kámen, který ležel přímo uprostřed stezky.
Škobrtla jsem a přepadla přes balvan. V ruce mne zabolelo, ale obličej byl naprosto v pořádku.
Jenom v rukou začala tepat ta nesnesitelná bolest.
Slyšela jsem kroky, které odhazovaly drobné kamínky a povolila jsem svaly.
Hlava se mi sesunula na zem a mé vlasy se rozprostřely kolem mne.
Já, Medusa. Přátelé mi tak vždycky říkala, protože mám vlasy dlouhé až k pasu a některé jsou i delší. Ale když mne něco bolí, připadá mi, jako kdyby kořistily na mém těle.
,,Medie. Ukaž, co se ti stalo?"
Cítila jsem, jak mi odhrnul vlasy něžně je položil na má záda. Jeho ruce mne zdvihly a já se s jeho pomocí posadila na ten velký kámen, který mi způsobil tuhle bolest.
Ne, špatně, co to povídám? Můžu si za to sama, kdybych dávala větší pozor..
Jemně mi kontroloval ruce a nohy a já jsem se dívala s ním. Nikde naštěstí nebyla rána hluboká. Mě ale trápilo něco jiného.
,,Petře..kde mám svoji penci?"
Zavrtěl hlavou. ,,Nechápu, proč ti tolik záleží na obyčejné minci. Nevím, kde je, na krku ji nemáš, tady někde bude."
Sevřelo se mi hrdlo.
Tak proto. Kdybych na sobě měla tu korunu, nic by se mi nestalo, vždycky mi přinesla štěstí a chránila mne..
Vstal a poodešl ode mne. Hned se vrátil a napřáhl ke mě ruku.
Třpytilo se vní mé štěstí.
Ihned jsem si ji vzala zpět a uvázala na krk.
,,Jdeme." řekla jsem energicky a po pár Petrových námitkách jsme šli dál.
A zanedlouho jsme stanuli na okraji toho jezera, ke kterému mne chtěl zavést. Nevím proč. Nevím, co chystá. Že by se chtěl...?
,,Co jsi mi chtěl říct? Co chceš teď dělat?" zeptala jsem se ho.
Neodpověděl mi.
Jen se na mne díval. Podivnou směsicí soucitu, něhy a lásky.
Tvářil se, jako kdyby mi dával sbohem.
Přiblížil se ke mně a jednu ruku mi položil na hruď.
Jeho rty se dotkly těch mých.
,,Moje malá Medusa." zašeptal a strhnul mi z krku minci.
Všechno se to stalo tak rychle.
Cítila jsem, jak mě strčil do zad směrem k jezeru, okamžik mého nepochopení a..voda.
Neumím plavat.
Nic jsem neslyšela, až na žblunknutí vedle mne.
Byla to moje šťastná mince.
Zalapala jsem po dechu.
Začala se dusit.
Vzhlédla jsem nahoru, tam, kde stál Petr.
,,Miluju tě." vytvarovaly jeho rty.
Má hlava se točila.
Omdlívala jsem.
Umírala.
Křičela.
Nahoře bylo to blikající světlo.
Ale já se vzdalovala dál.
Dál do tmy.
Dál do hlubiny.
Hlubina - Medusa
Tak. To kolem Medusy, co je bílé má být černé, mně se ale nechtělo upravovat kresbu v počítači a vybarvovat černě už vůbec ne.
Takže si představuje, že to, co je bíle je černé. :D
Důvod, proč má na jedné noze stužku a na druhé noze ne je následující: spadla jí při pádu. To, co se pomalu potápí vedle ní je její šťastná koruna.
A scanner mi obrázek zmrvil zatím téměř nejvíc (Jelikož mám jeden v záloze, který mi vážně zkazil) a tak mi to připadá..takové zvláštní.
Někde se to neobjevilo vůbec (třeba u krku) a tak je to ves kutečnosti mnohem kvalitnější.
Jako vždy.
Hrozně moc se omlouvám, nějak to poslední dobou nestíhám. Kupovat sešity, kupovat učebnice, udělat tohle, domluvit tamto.
Za pár dní to sice skončí, ale zase se budu muset učit.
Člověk si nevybere.
Jinak lidé, jsem v Autorském klubu. Ani nevíte, jak něco takového potěší. Hém, občas má člověk špatnou náladu, občas dobrou a občas jako na houppačce. Já zrovna jako na houpačce..
Nevadí.
Ale: Prosím váso další tři slova.
- slovo, které vás děsí
- slovo, které vzbuzuje naději
- slovo, které vás nejvíce naštve
Děkuji vám za nápady.
Vaše už lehce umírněná
The ^^
 

4 people judged this article.

Comments

1 Berenika Berenika | Email | Web | 2. september 2010 at 17:38 | React

Ahoj, obrázek je pěkný, sice opravdu nemá tu kvalitu, ale skener je prostě takový (povzdech) mě se to stává pořád. Povídka byla prostě nádherná. Trošku mě mrzí, že není delší, ale aby mi to stačilo, muselo by to být alespoň na tři dny XD Ten konec :
Dál do tmy.
Dál do hlubiny.
Je také nádherný. Miluju takové konce. Otevřené a přesto zakončené. Dál... Dál... Pryč... Krásné.
Tři slova? Hmm... Sice nevím moc o co jde, ale ráda je napíšu a ještě raději na tvůj blog brzo zase zavítám.
1, které děsí? - Strach
2, které vzbuzuje naději? - Světlo
3, které naštve? - Zrada

Obyčejná slova, dokážou tolik říct... A přesto nedovedou vyjádřit vše. Máš výborný blog. Opravdu. V té záplavě růžovích BlOgííísKůůů naprosto vyniká. Tedy je - vynikající XD

2 Koště Koště | 2. september 2010 at 18:29 | React

Jůůů... Terky váááálí O_O  :-?  :-D Nebudu psát že je to pěkný... Anebo jo. Je to pěkný :D :D :D Povídka je... zajímavá. A tyhle slova cos zadala teďka jsou opravdu... tvoje. Nebo jak to nazvat.
1.smrt přátel/rodiny
2.Anděl (mimochodem, to mi připomíná: jak je to s tím tvým andělem???)
3. Zbytečná chyba

3 Šnek Šnek | Web | 2. september 2010 at 19:19 | React

To je Terko vážně nádherný. Brdíčková nepřeháněla, když řikala jak nádherně píšeš! Tahle povídka se ti prostě vážně moc moc a moc povedla. A teďka k těm třm slovům cos chtěla.
1. Co mě děsí? hmmm tma!
2. Co ve mně vzbuzuje naději, jo? Asi úsvit
3. A nejvíc mě asi naštve slovo lež

Tak to by bylo asi všechno, brzy se sem zase podívám, fakt super povídky! :-)

4 Markéta Markéta | 2. september 2010 at 20:17 | React

Ta povídka je úžasná :-) Nemám co víc povědět, tak alespoň ty tvoje slova. Musím říct, že tentokrát mě to značně potrápilo :-D
1) mám strach ze selhání
2) Naději ve mně vzbuzuje něčí pevná víra
3) Naštve mě, když někdo ubližuje mé rodině nebo kamarádům

Tak to je vše, doufám, že brzy bude další článek :-)

5 medine medine | Web | 4. september 2010 at 10:49 | React

Krásná povídka.. promiň, ale další slova mě nenapadají ..

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 6. september 2010 at 20:50 | React

Moc pěkná povídka, tahle se opravdu moc povedla. A obrázek taky :-D jé, řecká mytologie... A slova - požár, znovuzrození, zrada...

7 povidky-jedne-holciny povidky-jedne-holciny | Web | 15. september 2010 at 20:51 | React

- smrt blízkého
- štěstí, radost
- zoufalství

8 Luc Luc | Web | 19. april 2011 at 17:23 | React

ticho
ľúbiť
výsmech

:')

neviem, či je to ešte aktuálne, ale ak sa ti bude niekedy chcieť :'D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement