Držet Slunce v dlani

10. january 2011 at 15:00 | The |  Knihovnička povídek
Tak, další povídka na světě!
To jsem se nějak rozjela, že? :)
To je tím, že blog a spánek už je snad to jediné, na čem mi záleží.
A můj život je poslední dobou vůbec celý zmatený, tak si to vybíjím na vás. Tím, že píšu příšerné povídky. Takže...prostě ze mě spisovatelka nebude.
Achjo. Další velký sen škrtnout za jeho nezrealizovatelnost.
K povídce: Spatláno kolem jedné ráno, takže od toho nic velkého nečekejte.
Za překlepy se omlouvám a doufám, že by se to snad někomu mohlo líbit.
Doufat se má.
Vaše
Tereza/Theresa/Teresa podle nějakého divného programu, kterému beztak nevěřím
 když to vezmeme japonskými znaky.
Ale vrátíme se ke starému dobrému podpisu.
The

+ edit: Po přečtení komentáře, odkazujícího na povídku Lady Letty vám přísahám, že jsem tu její povídku nečetla (tedy četla potom, co mě na ni ten komentář odkázal). Ta podobnost je zjevná - a jestli mi nevěříte, bude mě to mrzet, ale na mou duši, nekopíruju cizí nápady.
Tahle povídka je čistě z mé hlavy, ale uznávám, že ta podobnost je divná.
Achjo. A teď ze mě bude kopírka.
Na to nejdůležitější, co na tomto světě mám vám přísahám, že má jediná insiprace byl pohled na mnou vyfocenou fotku z léta 2009.


Podtržítko - černá (c) Nariel
,,Jé, podívej!" zaslechl jsem její veselý hlas a současně s tím mě někdo zatahal za rukáv.
,,Podívej! Na co to je?" ptala se mě, tvářičku rozzářenou a plnou zvědavosti.
Klekl jsem si k ní.
,,To jsou přesýpací hodiny." usmál jsem se.
,,Hodiny? Ale to přece nemůže měřit čas! Vždyť to nemá ani ručičky! Jenom tu padá písek!"
,,Jsou třeba minutové přesýpací hodiny, nebo taky hodinové. A když se všechen písek přesype do jedné baňky, budeš vědět, kolik času uplynulo." vysvětloval jsem jí.
,,Ale..když si budu chtít nařídit budíka na sedmou, budu muset mít deset takových hodin!"
,,Na tohle nejsou tyhle hodiny dělané, víš?"
,,Tak na co jsou? Můj budík je mnohem užitečnější." prohlásila a chytila mě za ruku.
,,To nepochybně je." uznal jsem a přes rty se mi předral smích.
Odtáhla mne k další vystavené věci a zaplavil mě příval otázek.
,,Mě už to tu nebaví." zakňourala a prosebně se na mě podívala.
Takovým očím neumím vzdorovat.
,,Tak půjdeme ven a počkáme na rodiče, co ty na to?" navrhl jsem.
Rty se jí zdvihly v koutcích a v očích zajiskřilo.
,,To by bylo super!" Kéž bych teď mohl její úsměv vyfotit. Je tak roztomilá.
Když jsme vyšli ven, začal jsem si říkat, že to nebyl ten nejlepší nápad. Bylo parné léto, slunce svítilo ostošest, moje malá sestřička neměla klobouk a já vodu.
Zvedl jsem oči a sledoval ji, jak poskakuje na kamenných schodech před muzeem.
Natáhla ruku směrem k nebi, sevřela ruku v pěst, jako kdyby chtěla něco nahmátnout a pak se otočila ke mně.
,,Sundej mi sluníčko z oblohy." požádala mě.
,,A co bys s ním dělala?"
,,No.." zamyslela se a nasadila masku usilovného přemýšlení. Další výraz, který jsem naprosto miloval.
,,Zasadila bych ho." řekla nakonec.
,,Zasadila? Proč bys to dělala?" ptal jsem se a tentokrát jsem to byl já, kdo byl zvědavý.
,,Protože je krásné a barevné a hřeje. A maminka říkala, že dává život a že by bez něj nekvetly kytičky a nebylo by takhle hezky. A kdybych ho zasadila, vyrostlo by druhé sluníčko."
,,Na co by ti bylo druhé sluníčko?"
,,Kdyby se tomu prvním slunci něco stalo. A kdyby ne, to druhé bych si pověsila do pokojíčku. A bylo by tam teplo a vůbec krásně." Ozřejmila mi svůj plán. Její přemýšlení mě fascinovalo.
Bylo to..logické. A strašně jí to slušelo, když mě poučovala.
,,Víš?" dodala a andělsky se na mě usmála, čekajíc, že jí hned podám slunko, které se na nás ze svého azurového království smálo.
,,Víš, ale já ti ho asi podat nemůžu." přiznal jsem. Mrzelo mě, že ji musím zklamat.
,,Proč ne?" Na čele se jí objevila vráska.
,,Je to moc vysoko. A tam, kde je slunce už není vzduch, víš?" vysvětloval jsem.
,,A ty mi ho podat nemůžeš?" stále se nevzdávala.
,,Ne..." zavrtěl jsem hlavou a přistihl jsem se, že bych opravdu chtěl jí ho podat, aby se usmála. Aby byla šťastná, jakkoliv nesmyslné tohle přání bylo.
 Zakabonila se.
 Nelíbilo se mi, že se mračí.
Natáhl jsem k ní ruce a zvedl jí koutky.
Překvapeně se na mě podívala.
,,Co to děláš?" ptala se.
,,Nemrač se. Sluníčko ti podat nemůžu, ale snad bych ti to mohl nějak vynahradit." mrkl jsem na ni a láskyplně ji pohladil po vlasech.
,,Co takhle zmrzlinu, nechceš?" navrhl jsem.
,,Ráda!" zasvítily jí oči a znova se mě chytila za ruku, když jsme se proplétali davem lidí.
Když držela v ruce kornout, chvíli věnovala pozornost jenom zmrzlině. Ale po chvilce po mě začala zase pokukovat.
,,Co máš na srdci tentokrát?" optal jsem se a na rtech už se mi formoval úsměv.
,,Fakt to sluníčko nemůžeš sundat? "
Místo úsměvu jsem se najednou mračil. Bylo mi líto, že jí nemůžu pomoct a že jí nemůžu dát to, co is přeje - nikdy. Bylo to neuvěřitelně nereálné.
Ale ona se najednou natáhla přes stůl a dvěmi drobnými prstíky mi pozvedla koutky nahoru.
,,Nemrač se." řekla. ,,Bude mi stačit, když se jako to sluníčko budeš usmívat."
A v tu chvíli mi její úsměv připadal víc kouzelný než kdy předtím.
 

19 people judged this article.

Comments

1 Talkin Talkin | Email | Web | 10. january 2011 at 15:14 | React

Ahoj pekny blog podivej se i na náš;-)
a zanech koment diky;-)

2 Taychi Taychi | Web | 10. january 2011 at 15:29 | React

sotva deset minut v té povídce bylo zachyceno a takové kouzlo to mělo.

3 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 10. january 2011 at 15:42 | React

Neumíš psát. Jasně. Já tě nesnáším.T_T
Bééé, to je tak úžasné.♥T_T

4 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 10. january 2011 at 16:10 | React

Kdybych mohla dát sto hvězdiček, stejně by to bylo málo. :)

5 Tinaa... ♥ Tinaa... ♥ | Web | 10. january 2011 at 16:16 | React

Ne vůůbec... upe strašná povídka... Dyť to je geniální! ..... Hrozně se mi líbí tvůj styl psaní! Chtěla bych tě znát osobně! :)

6 Sue** Sue** | Web | 10. january 2011 at 17:39 | React

Ale notak! Vždyť je to úžasný..
Má to skvělou myšlenku a je to prostě kouzelný ^^...
Pořád trváš na tom, že bych prodělala?

7 Lucy Lucy | 10. january 2011 at 17:39 | React

Kráááááááása, fakt.
Takovou sestřičku bych taky chtěla mít...místo té co mám :)

8 Já | Web | 10. january 2011 at 18:21 | React

*neschopna dýchat* <= můj stav po dočtení každé tvojí povídky...a téhle ozvlášť...
Co já bych dala za to, abych měla tvoje nadání...
...a čím dál víc se nemůžu dočkat na ten náš sraz....;)

9 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 10. january 2011 at 19:00 | React

To je tak... ÚŽASNÉ. Ještě jednou napíšeš, že tvé povídky jsou strašné a uškrtím tě *natahuje se přes obrazovku k tobě*
Miluju dětskou logiku....

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 10. january 2011 at 20:12 | React

Jestli z tebe nebude spisovatelka, tak ze mě bude uklízečka na nádraží :D
Moc se mi líbí, kéž bych se vrátila do dětství.Jak jsem si všimla, není to úplně tvůj styl, ty umíš dělat zajímavé konce ve svých více pochmurných povídkách, takže i taková "nepochmurná" mě mile překvapila.

11 Lucie Lucie | 10. january 2011 at 21:59 | React

Pěkné, jedné věci, ale nerozumím. Nemáš náhodou ještě jeden blog? Nerada bych se tě nějak dotkla, ale po přečtení článku, který vyšel včera, pod názvem Kousek oblohy na Letty-letters.blog.cz, se nemůžu ubránit dojmu, že jsi se jím přinejmenším inspirovala. Protože, aby šlo o podobnost čistě náhodnou, to by musela být, ale hodně velká náhoda. ?????

12 The The | Web | 10. january 2011 at 22:14 | React

[11]: Och. Na mou duši, nevěděla jsem, že něco takového již bylo zveřejněno.
Přísahám, že jsem se neinspirovala a povídku od Lady Letty jsem si přečetla až teď, když jsi mi ten odkaz poslala...
[1]: Když ty nezanecháš smysluplný komentář, já taky ne. Nazdar.
[2]: Děkuji ti, milá Taychi. ^^
[3]: Těší mě, že mě nesnášíš.. :D Děkuju. :)
[4]: Sto hvězdiček by bylo neuvěřitelně moc. Arigatougozaimasu.
[5]: Děkuji moc :)
[6]: Trvám.
[7]: To se ti nedivím..tedy nic proti tvé sestře.
[8]: Děkuju, moc a moc! Na náš sraz se taky těším, omlouvám se, že to kvůli mě zatím nevyšlo...
[9]: Ouva..asi budu uškrcená za říkání pravdy! O.o
[10]: Asi z tebe bude uklízečka na nádraží. :)

13 Lennroe Lennroe | Web | 10. january 2011 at 22:37 | React

Sluníčková povídka. Už mi není zima. Já mám dětský otázky strašně ráda, rozčilujou mě děti, co se na nic neptaj. A tohle je tak hezky milé, člověk se zubí na monitor jako... no jako sluníčko.
[8]:: Jé, Já!

14 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Email | Web | 11. january 2011 at 16:56 | React

jé ,tak to je roztomilá povídka! Ta nevinná dětská logika.. konečně něco milého!:)

15 Akiko Akiko | Web | 11. january 2011 at 17:09 | React

To je hezký! Mě se to moc líbí a taky tě obdivuju, že dokážeš vyjádřit tolik hezkých a smysluplných věcí v tak krátkém textu, což já neumím... Ty moje nekonečný bezpointový slohy... =D
Opravdu se ti to povedlo. No a co, že někdo napsal něco podobnýho už dřív? Náhoda je blbec, takže si z toho nic nedělej =D xDDD
Lituju toho, že nemám čas a nemůžu ti prošmejdit blog a přečíst si toho od tebe víc =( xDDD No někdy v budoucnu to snad zvládnu =D

16 neros-san neros-san | 15. january 2011 at 12:40 | React

Jsem cynik... jsem zblblý cynik a pesimista, jako guláš!
Nejdřív jsem čekal, že malou holčičku přejede auto.
Pak jsem furt čekal, že ji někam odvede, aby ji zabil. Předtím pravděpodobně znásilnil.
...
Nicméně povídka úžasně sluníčková :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement