Holka z porcelánu

27. january 2011 at 15:00 | The |  Watashi
Povídání duševně choré znovu na scéně.
Vlastně, teď už ne jenom duševně. Fyzická stránka věci je na tom naprosto stejně!
Ale to jen tak okrajově. Přece si nebudu stěžovat. (Ti, co mě znají určitě postřehli tu ironii.)
Tak fajn. Z toho už určitě vyplynulo, že jsem nemocná. Mám se úplně skvěle. Až na ty horečky, třeštící hlavu, škrábání v krku a kašel, jinak pohoda...proč?
Dobře, to už asi trochu přeháním. Nevšímejte si mě.
Fakt. Jsem mimo.

Bude moc vadit, když tu budu plácat páté přes deváté? Ne? To je dobře.
Mám ráda svůj nový design. Vlastně dresing. Víte proč? Je zajímavé, kolik lidí píše "desing" a myslí si, že je to správně. Dizajn je dizajn a když to chcete takhle napsat, můžeme tomu trovnou říkat dresing. Chcete na ten salát česnekový nebo s rozmarýnem, madam?
Ty citáty jsou skvělé. Bylo by mi jedno, kdyby byly v češtině, mám ten jazyk ráda. Angličtina - proč ne, že. Když to bude psané jazykem, kterému rozumím, nemám námitky.
Tohle...ty barvy, ty citáty, ta jemnost. To je tak krásné, A-CC je geniální. Myslím, že se ke mě hodí. Jsem knihomol a uvnitř tak křehká, že by mě každý mohl rozbít.
A je mi jedno, že se téhle větě může někdo smát. Protože já taková jsem a rozbitá na kousíčky už jsem párkrát byla. Teď jsem slepená lepenkou, která se na některých místech začíná odlupovat.
Jednou se mě někdo ptal, jestli jsem snad porcelánová panenka. Řekla jsem, že ano. Jo, jsem holka z porcelánu. Ale ten porcelán...občas si říkám, že je strašně bílý. Bez ozdob. Protože já jsem toho ještě moc nedokázala. Že je strašně bílý, jako já, ta, která se zdrží v pozadí, která není dost inteligentní na to, aby se nad ní lidé nepovyšovali. To mě opravdu vytáčí. Že je někdo starší je sice fajn, ale nemusí hned dělat, že je králem světa, všechno ví, všechno zná a já jsem jen malá hloupá holka...A i kdybych byla, co je na tom špatného?
Ale někdy si zase myslím, že ten porcelán vůbec není bílý. Že je špinavý a pokrytý hnusem, když jsem občas někomu zalhala nebo jsem nesplnila něco, co jsem slíbila.
Vadí mi to.
Štve mě, že se dám tak snadno zviklat a vykolejit, vyvést z rovnováhy. Když si určím cíl, jdu za ním a snažím se. Ale pak přijde něco, spíše někdo, kdo mé sebevědomí zase podkopá.
Ve škole a často vůbec tak nějak "na veřejnosti" jsem sebevědomá holka, co se často směje a nemá málo přátel. Jenže kolik z nich jsou ti opravdoví?
A kolik toho o mě vlastně vědí? Já jsem do sebe uzavřená.
Jedna moje spolužačka mi řekla, že rozhodně nemůžu být melancholička. A pak, když jsem brečela, že si mě tak neuměla představit, dokud to neviděla.
Divila jsem se jí. A pak jsem si vzpomněla, že mám dvě stránky své osobnosti.
Jsem ráda sama. Nehrozí, že se mi někdo začne smát. Že mi někdo zase zlomí srdce.
Ale...jsem ráda i ve společnosti. Když to jsou lidé, které mám ráda, se kterými vydržím s tím, že jsou to moji kamarádi. Nemyslím, že jsem introvert. Ale nejsem ani extrovert.
I ten největší introvert na světě pořád prahne po lidské společnosti...
Lidé nejsou samotáři. I když vám to tak možná někdy připadá, přiznejte si, že se cítíte dobře ve společnosti lidí, které máte rádi...ale proč byste si to měli přiznávat? Možná tím problémem "Kdo vlastně jsem?" trpím jen já.
Právě jsem si vzpomněla na různé postoje lidí. Občas mi to přijde vtipné, někdy zase smutné.
,,Běž pryč, jsi na nás moc chytrá."
,,Jo, je blbá. U nich v rodině se blbost asi dědí."
,,Která že? Neznám...jo to myslíte tuhle krávu!"
,,Že mi dáš opsat úkol? Prosím?"
Jó, reakce lidí nikdy nezklamou. Občas bych vážně chtěla vidět lidem do hlavy, abych věděla, co si o mě myslí. Jestli mě mají rádi nebo ne. Jak mě vnímají. Jestli mi věří.
Se společností je to moc složité. Až příliš.
Přesunu se jinam. Stáhla jsem si klavírní noty na River flows in you (nemiluju Stmívání, ale tahle písnička jse prostě krásná.) a Late Goodbye. Ještě to chce nějakou Tori Amos.
 Zjistila jsem, že jsem taková ta holka, co zkouší všechno. A na všechno je antitalent. :D
Ne, myslela jsem to tak, že je toho spoustu.
Zaprvé hudba. Od školky jsem hrála na flétnu (sopránku, samozřejmě), můj repertoár se později rozšířil i na sopraninku, altovku a tenorku. V páté třídě jsem toho nechala a začala jsem hrát na klarinet. Hned prvním rokem jsem k němu hrála i na basklarinet (půjčený od školy, abych mohla hrát v kvartetu - koupili kvůli mě úplně nový, představte si.). Od druhé třídy taky hraju na klavír a zatím jsem to ještě vydržela. Ale asi s ním brzy seknu. Baví mě na něj hrát, ale ne takhle, když musím každý týden do lidušky...hrála bych na něj naprosto dobrovolně a svobodně a vybírala si skladby. Myslím, že už na něj hraju dostatečně dlouho, aby mi to prošlo.
Taky zpívám. Co je milé, že mi už spousta lidí řekla, že mám pěkný hlas. A pár mých spolužaček, že to není fér, že chtějí taky. Chm, že bych byla konečně v něčem lepší? 
Zadruhé píšu. Příběhy, básničky, drabble, naprosto cokoliv. Je mi jedno, jak strašně příšerné a tupé jsou, jsem přece jenom amatér, nemějte mi to za zlé.
Zatřetí, kresba. Ani v té nevynikám a teprv se to učím. Nedávno jsem na kreslení hodně pracovala. A víte, jak to skončilo? Když mi pár lidí to sebevědomí úplně zničilo...snažím se stále, ale už ne s takovým zápalem jako dřív. Mám na to ještě celý život, v tomhle oboru pracovat nebudu.
A pak je tu sport. Nenávidím tělocvik ve škole, je to utrpení. Protože jsem dobrá jen v zimních sportech a v plavání a ty se ve škole nevyučují...fuj, nenávidím gymnastiku, atletiku a basket.
Zato lyžování, běžkování, bruslení na ledě... Jedno velké yay, to by zasloužily tyhle sporty.
Pro sporty asi nejsem moc dělaná. Co byste taky čekali od holky z porcelánu, že?
Jednou se mě někdo ptal, proč je většina mých článků zabarvena tragicky.
Přesmýšlela jsem. Proč jsou moje deníčkovité články většinou takovéhle? Proč je jen málo povídek s dobrým koncem? Proč jediná věc, která by možná mohla být trochu vtipná jsou glosy?
Je to proto, že když jsem šťastná, nemám čas a ani chuť něco psát. Většinou.
Co se týče povídek, to doopravdy nevím. Asi jsem já sama strašný tragéd.
A to téma týdne, sebevražda. To je strašný, fakt. A co je vtipné, že vyhlášení nejlepších článků na toto téma týdne je v den, kdy se rozdává vysvědčení...haha. Možná na to něco napíšu. Ačkoliv se mi to téma vůbec nezamlouvá. Příště chci, aby vyhrály barvy. A i kdyby nevyhrály, stejně něco napíšu.
  Na zdi v pokoji mi visí Kandinsky. Jeho obrazy jsou úžasné, krásně uklidňující. Abstraktní. A já jsem se konečně vypsala, takže si půjdu číst...třeba nějakého Shakespeara.
The

P.S. Jestli jste dočetli až sem, jste úžasní. Jestli to okomentujete smysluplným komentářem, jste ještě úžasnější. Kdo by měl chuť číst výlevy mladé blogerky? Které navíc vůbec nedávají smysl?
 

10 people judged this article.

Comments

1 vejrusinkaa vejrusinkaa | Web | 27. january 2011 at 15:19 | React

Ahoj u mě na blogu je bleskovka tady:http://vejrusinkaa.blog.cz/1101/bleskowka-01#komentare
zapoj se a zanech pls komentář sorry za reklamu
p.s. pěkný blok :)
Vejrusinka ;)

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 27. january 2011 at 15:44 | React

Kdo by to chtěl číst? Já!
Tělák taky nesnáším. jediné co umím, je vylézt na tyč a apk se pracně dostávat deset minut dolů. A pak taky plavání. To mě dokonce i baví. (Tak mě napadlo, nezajdem někdy na bazén? :D ) Lyžování nekomentuju - minulý rok jsem se málem zabila. Fakt, nemít helmu, tak mám minimálně otřes mozku s mega amnézií.

Jak jsem zjistila, jsem takový introvertní extrovert. Nebo extrovertní introvert? Někdy je mi bez lidí dobře. Vrstevníci jsou jiní, nebo se aspoň změnili od té doby, kdy bylo úplně všechno supr.
A na hudebce mi vadí jediná věc - chodit do nauky. 7 let, proč???

Možná jsem taky porcelánová, ale z takového porcelánu, jež může hořet a přitom neshořet.

3 Sue** Sue** | Web | 27. january 2011 at 16:04 | React

Achjo.. jsem děsná sklerotička..
Dočetla jsem článek.
Zamyslela jsem se.
A už nevím, co jsi psala.
Takže omluv mě prosím, pokud se vyjádřím jenom k něčemu.. .))
Já vlastně ani nevím k čemu se vyjádřit.
Takže.. Bod 'smysluplný komentář' nesplněn..
Fajn, tak to nebude komentář k článku..
Zjistila jsem, že oproti mně píšeš nádherné básničky.
Zkoušela jsem jednu napsat...
Sice se rýmovala a měla stejný počet slabik, ale když jsem si jí přečetla znovu, tak mi to na sebe moc nenavazuje a řeknu ti, že je to tisíckrát kosrbatější než tvoje "kostrbatá" povídka.
No nic.. jdu se konečně koukat na Kuroshitsujiho..
Uzdrav se.
Sue

4 Lucy Lucy | 27. january 2011 at 17:19 | React

Tak prvně: Ty máš asi alergii na zahraniční turnaje, ne? :) Zase si onemocníš chvilku před začátkem :D
Ale teď vážněji. Já si deníček nepíšu právě z toho důvodu, že bych to pak po sobě musela číst a znovu cítit to stejné co jsem měla na duchu když jsem to psala. Takhle se vyřvu, vybrečím, vypovídám sama sobě nebo prázdnému pokoji a polituju se. Někdy se do toho tak zaberu, že pak sedím ubrečená uprostřed předsíně, v bytě je tma a hodinky na mobilu mi nemilosrdně vmetou do tváře, že jsem zoufáním strávila 40 minut. And so what - I don't care.
Sakra, měl to být smysluplnej komentář...No nëvadí, zase se mi něco nepovedlo. Nic nového pod sluncem :)

5 KLICKa KLICKa | 27. january 2011 at 18:25 | React

Ty citáty jsou fajn, jen kdyby by byly vidět :DD. Nemáš dvě stránky své osobnosti. Máš jich určitě víc. Ale to všichni. Jinak se budeš chovat a cítit ve společnosti Blog.cz a jinak ve společnosti prezidenta.
Jak jsi tam krásně vypsala ty předměty, tak bych připojila poznámku - možná, že tě nebaví tělocvik. Ale zase tě třeba baví angličtina. A ke všemu ti i jde :DD A v tom máš ohromnou výhodu oproti nám (respektive mně) ,,pomalejším".
Ten porcelán rozhodně není bílý, ale nádherně pomalovaný tvými obrázky :)) A zpíváš vážně dobře!!
Juj. To je ale hloupej komentář :DD

6 Garou-tan Garou-tan | Web | 27. january 2011 at 19:06 | React

Ten nový vzhled je krásný. Takový... jemný. Nevnucuje se. Líbí se mi. A ty citáty taky. Strašně se mi líbí ten od Woodyho Allena... jsem zastáncem toho, že citáty by měly být v originále. Obzvlášť ty krásné.
Každý citlivý člověk je křehký a jde snadno rozbít. Mně snadno rozbíjejí slova druhých. Protože umí bolet. Obzvlášť jeden spolužák mě dřív hodněkrát rozbil. Nemyslím si, že je špatné, když je člověka snadné rozbít. Možná je to i dobře. Radši budu citlivá, než abych byla poleno, co necítí, ani když mu umře dobrý kamarád (pokud takový člověk kamarády mít může).
Dřív jsem taky vypadala takhle... teď jsem se na to vybodla. Nestojí mi za to. U většiny lidí to mám tak, že oni jsou pro mě víc než já pro ně. Takže na veřejnosti mě nejde vidět s partou přátel a vysmátou, ale se sluchátky a zamyšlenou. Nechci investovat energii do lidí, kteří mi to neplánují oplatit. Oplácí mi to jen zlomek - s těmi se bavím. Už si nechci na nic hrát. Je to únavné...
Sama nejsi... taky mívám období, kdy tápu, kdo a co vlastně jsem. U mě je to teda spíš to "co". Teď už v tom mám ale jasno... doufám, že u tebe se to taky vyjasní. Nebo spíš - vyjasní se to. Takže doufám, že co nejdřív. Takhle to má být.
O reakce lidí je občas lepší se nestarat... lidi jsou pitomí, necitliví a hnusní. Až na pár výjimek. Ale výjimky se hledají sakra těžko...
Grrr. Všichni mají nějaký hudební talent, jen já jsem kompletně hudebně hluchá. Už mi s tím lezete na nervy. Já chci taky hrát na klavír... ale kašlu na to. Možná bych to zvládla, ale pak bych si neměla na co stěžovat. Jsem v tomhle hrozná.
Přijde mi, že ve smutku má člověk větší potřebu se vypisovat. Štěstí si užívá, ale smutek ze sebe potřebuje dostat ven. A zase sem budu tahat sebe. Já osobně mám možná i radši smutné konce. Nebo konce, které nejsou vyloženě šťastné. Život taky není jenom štěstí. Osobně radši píšu špatné nebo takové skoro-špatné konce. Dobrý konec umí napsat každý. Když napíšu horší, mám pocit, že jsem toho udělala víc. Nebo spíš... mám lepší pocit, protože ho zvládnu napsat. Protože se nemusím omezovat jen na dobré a šťastné.
Oh. Jsem ještě úžasnější, než jsem byla do teď? BWAHAHAHA >:D Ne, dobře, přeháním to. Ráda čtu tvoje výlevy. Ale strašně dlouho k tomu pak píšu komentáře... ah hah hah.
Ale už končím.
Omlouvám se za překlepy. Jsem lemra líná a nemám chuť to kontrolovat ^^

7 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 27. january 2011 at 19:09 | React

Klídek, tělák taky nenávidím, jediný sport, ve kterém jsem dobrá, jsou šachy :D A ten problém, co máš ve škole se spolužákama, jsem řešila taky, ale nakonec jsem se vykašlala na jejich blbé kecy a hned mi bylo o hodně líp :D Došla jsem k závěru, že ty omezené jedince fakt nemusím a zaměřila jsem se na tu hrstku, s kterou se dá bavit. No co, tak jsem outsider, ale veselý outsider :D

8 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 27. january 2011 at 19:50 | React

No, děda býval šachový velmistr, tak jsem měla dobrou školu :)

Já jsem raději veselý outsider, protože je to zábavnější než být smutný outsider. Výhoda mého outsiderovství spočívá v tom, že se otevřeně směju zbytku třídy, oni o tom ví a taky ví, že cokoli, co mi řeknou, mě nemůže naštvat :D Holt neví, jak se mi dostat pod kůži. Do jisté míry je to možná smutné, ale pořád mám svou partu outsiderů :D

9 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 27. january 2011 at 19:58 | React

To ne, Lain je podle mě spíš něco jako sociologická studie, ale naprosot úžasná (taky jsem dělala WTF, ale když jsem to pak pochopila... wow :D) U Madoky taky děláš WTF, taky v dobrém, ale z jiného důvodu. Není to zas tak zamotané, ale je to něco, co bys fakt nečekala. Je to mahou shoujo, ale vůbec se to nepodobá věcem jako Shugo Chara, je to temnější, realističtější, soubojové sekvence jsou hodně surrealistické (a proto užasné :D) a hlavně je to překvapivě inteligentní. Mě teda hodně dostalo, když se tam začaly objevovat reference na Goetheho Fausta :D

Já bych ani neměla to srdce kritizovat všechno, vždyť já mám anime ráda, tedy většinou :D

Fůj, Stmívání, můj názor na to veledílo už znáš :D Nedávno jsem se masochisticky dokopala k přečtení druhého dílu a doteď se vzpamatovávám :D

10 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 27. january 2011 at 20:10 | React

Heh, to si občas říkám taky, ale naštěstí se na fórech vždycky prokáže, že nejsem jediná blbka, které to nedocvaklo hned :D Ale mám ráda anime, u kterých se musí přemýšlet, včera jsem se snad podesáté dívala na Ghost in the Shell, pro mě nejlepší film vůbec, na tu dobu má úžasnou grafiku, skvělou myšlenku a navíc "inspiroval" většinu sci-fi současnosti :D

Já na to ale nemám srdce... Jsem až příliš měkká na to, abych hledala chyby v něčem, co zbožňuju, jsem takový ten vděčný fanoušek :D (A i když ty chyby vypíšu, většinou to jako chyba nevyznívá :D)

Druhý díl že byl v pohodě? Já ty její emo záchvaty nedávala ani náhodou :D

11 Jedna Holčina Jedna Holčina | Web | 27. january 2011 at 20:49 | React

Dočetla jsem až do konce. Dokonce (xD) jsem si přečetla i první komentář. A zděsila jsem se, jakto, že jsi mu nic neprovedla. Jdu si sehnat nějaký ručník...
K článku (ručník najdu později ;). Odstavec o antitalentu na sporty mě zděsil. Odporuje sám sobě. A nebo zimní sporty nejsou sport. A mimochodem-dobrá v zimních sportech? DOBRÁ? Chceš mi říct, že to, že na nenamazanejch běžkách bez šupin by ses klidně proběžkovala do první skupiny a že na lyžích jsi byla vždycky skoro první, že je dobrý? Ne. Ty máš na zimní sporty talent a nikdo mi to nevymluví.
Společnost je složitá? To teda. A chtěla bys někdy někomu vidět do hlavy a vědět co si myslí? Jsem ti k službám. Kdykoliv budeš chtít, ke mně můžeš přijít, rozříznout mi hlavu a kouknout se, na co myslím a jaké je moje mínění o tobě. A kdybys mi zapomněla hlavu zase sešít, zlobit se nebudu. Možná vykrvácim, ale ty budeš podle mě mít radost. Protože alespoň o jednom jediném člověku na světě s určitostí vim, že tě má rád. Jako opravdová kamarádka.
Tak a já jdu pro ten řučník :)

12 Lennroe Lennroe | Web | 28. january 2011 at 1:22 | React

Vůbec, ale vůbec se mi nelíbí, když mi někdo vleze do hlavy, napíše o mě článeka  a pak ho vydává za sebe. Kromě rozdílů klavír - housle, toho že nezpívám, a že jsem spíš ze dřeva než z porcelánu to sedí úplně do puntíku. Jo a svoje povídky prakticky nikdy nedokončuju, takže tu část taky nemůžu soudit.
A mimochodem mám v počítači rozdělaný citátový design. Náhody jsou potvory, plchy na ně :)

13 Dragilia Dragilia | Web | 28. january 2011 at 18:02 | React

Jsem jako mozaika složená z tisíce kousků.
Každý z nich sám o sobě neznamená nic.
Až dohromady tvoří celek.
Tak proč si lidé,
kteří znají střípek, nebo dva,
myslí, že mě dobře znají?

Jinak si z těch protivných lidí nic nedělej. Nemohou se smířit s tím, že jsi (asi) trochu jiná a možná i lepší než oni.
A navíc - inteligence se prý pozná podle míry tolerance, s jakou člověk dokáže přijímat rozdílné.
Takže si mysli svoje a vykašli se na ně.

14 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 28. january 2011 at 21:34 | React

Také jsem takové, že všechno vyzkouším.
Ale jsem z kožešiny a plyše - hebké, ne porcelánově studené. Ke všemu si přičichnu, někde nos nechám pěkně dlouho (zejména tam, kde nemá co dělat) a někde ho zase bleskurychle vytáhnu a utíkám pryč se zběsilým řevem.
Myslím, že utíkám rychleji než šavlozubé ponožky... mimochodem - jak se ti žije s uhryznutou hlavou?! Eeek!

15 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 28. january 2011 at 22:05 | React

Ještě jsem nenapsala komentář?:O Už jsem to četla včera.xD
A už ani nevím co tam bylo.:O
Musím si to přečíst znova.xDD
Prostě, závidím ti že zvládáš aspoň zimní sporty.:/
A, ten dizajn, moc hezký, líbí se mi, má příjemné barvy, je jednoduchý a má plno citátů.♥
Cože? O tobě si někdo myslí že jsi kráva? Příště jim za mě pěkně napal.>:I
A s tím klavírem to taky tak vidím. Už snad za těch šest let umím tolik abych si zahrála Requiem for a dream, tak.. Nechci hrát skladby co mi předloží.
A Yiruma! Ta skladba je skvělá, už jsem jí zkoušela hrát.^^
Máš pěkný hlas, aspoň co můžu posoudit.:D

16 neros-san neros-san | 2. february 2011 at 17:19 | React

Ono to dává smysl... docela dobrý, protože vím, jak ti je.
Nejsi jediná osoba s takovými, pocity, nejsi jediná osoba, která se cítí osamocena ve společnosti skvěle se bavících lidí...
Jsme minimálně dva.
Ty první pocty jsem vyřešil správnou hudbou.
Ty druhé pocity jsem překroutil ve svůj neprospěch. Lidé mi nevěří, když něco řeknu vážně, nikdo mne vážně nebere- oni se smějí i tomu, že jsme byl u zubaře. Poslouchají mne, ale nenaslouchají mi. Nevědí o mě nic a přitom mě mají v přátelích na facebooku. A já jsem spokojený. Zůstávám introvertem, s mírným strachem z lidské společnosti a přitom... přitom jsem denodenně obklopen lidmi, kteří si se mnou nechtějí povídat, ale dělají to...
To vědomí, že společnost neovládá tvé počínání je osvobozující...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement