Láska plete hlavu

23. january 2011 at 19:45 | The |  Knihovnička povídek
Tak, moji milí, drazí čtenáři, přicházím s další povídkou.
Řeknu vám, je strašně kostrbatá. Je tam spoustu nejasností, které jsem v povídce vůbec neuměla vyjasnit, proto se k tomu dokecám u poznámek pod čarou, které u takhle krátké jednorázovky dělám poprvé v životě.
Anebo ne, změna názoru. Něco nejasného? Ptejte se.
Každopádně, na tuhle moc pyšná nejsem, protože mi to šlo špatně spojovat a navíc jsem ji musela neuvěřitelně zkrátit, takže je to celé takové..hopem.
I přesto všechno ji někomu věnuju. I kdyby se nelíbila, snad potěší samotné věnování.
To první je slečně , protože ji mám ráda a umí mi skvěle zvednout náladu. A protože už se s ní chci sejít, když už nám to dvakrát nevyšlo.
Druhé věnování je Garou, která je takový můj "zvedač nálady v prášku", jak to sama jednou vyjádřila. A taky proto, že její povídky jsou naprosto nepřekonatelné.
A do třetice všeho dobrého má mé věnování Yu Suzukei a Monica Otmili, protože..je mám prostě ráda. A pak i všem, kterým se povídka zalíbí, ale vzhledem k tomu, ež to bude zanedbatelné číslo...Uá, víte, co bych chtěla?
Talent.
Ale stejně...i špatné dílo si můžete užít.
The

 ***

Natáhla se přes stůl pro fialovou kuličku, kterou měla obzvlášť ráda.
Zalovila rukou ve sklenici, vytáhla fialovou na světlo a zálibně si ji prohlížela. Stálo ji úsilí získat zrovna tuhle - a proto jí byla přirozeně mnohem dražší než většina ostatních.
,,Už zase tahle?" ozval se z druhé strany místnosti mužský hlas.
,,Samozřejmě. Je to ta poslední...na těch, které jsi získal naposled ti taky vždycky hodně záleželo. Nemám pravdu?"
,,To ano...ale Emiko, ty už jsi dlouho venku nebyla. Tuhle fialovou už máš měsíc, jestli dobře počítám."
,, Počítáš dobře. Ale víš, jak dlouho mi trvalo než jsem ji mohla získat, Katsu?"
,,Vím to moc dobře. A proto myslím, že by sis měla jít pro nějakou další..." Katsu na ni vrhl prosebný pohled. Emiko mu už delší dobu dělala starosti.
Naklonila hlavu na stranu a chvíli se na něj dívala. Měla ho ráda. Nechtěla, aby si dělal starosti.
Vstala a šla si k němu přisednout. Přitom se usmívala.
,,Dobře...máš pravdu, uznávám to."
,,To jsem rád." odvětil a usmál se nazpátek.
,,Možná bych už měla jít..." povzdechla si Emiko. ,,...ale nejdřív si s tebou dám trochu čaje. Jaký chceš? Černý, zelený?"
,,Naprosto určitě Earl Grey."
Katsu ji sledoval, když tančila po kuchyni a dělala všechny přípravy, potřebné k uvaření čaje. Byla tak roztomilá...měl velké štěstí, že ji potkal.
,,Tady to je." podala mu Emiko šálek čaje a sama si sedla naproti.
V naprosté tichosti vypili tekutiny v šálcích a pak se Katsu natáhl přes stůl a políbil ji.
,,Hodně štěstí." zašeptal.
***
Toshi stál ve frontě v knihovně. Přestože byly přepážky dvě,  neodsýpalo to nijak zvlášť rychle. Proto byl tak rád, když si mohl knížky koupit domů. Ale peněz nikdy přebytek nebyl, takže to nebylo příliš obvyklé. Zato knihovna -  na denním pořádku.
Konečně se dostal na řadu. Podal knihovnici knížky, které si chtěl vypůjčit, rád, že už nebude muset čekat. Knihovnice mu podala papír, on posbíral svazky a razil si to ke dveřím.
 Nedával si moc pozor, už chtěl být hlavně venku.
A tak vrazil do dívky, která právě odcházela od druhé přepážky.Všechny knihy, které nesla, spadly na zem. Jejich dočasná majitelka jakbysmet.
,,Promiňte, já nechtěl...ukažte, pomůžu vám." prohlásil Toshi a podal dívce ruku.
Vzápětí se shýbl a podal jí všechny knížky.
Až teď měl možnost se na ni podívat.
Byla o trochu menší než on, měla hnědé vlasy, nevinné a důvěřivé oči a teď se jí na tváři zformoval nádherný úsměv. Připadala mu prostě krásná.
,,To je v pohodě, nic se nestalo." řekla mu, stále s úsměvem na tváři.
A otočila se k odchodu.
Z náhlého popudu Toshi vykoktal: ,,Hele...a nešla bys třeba na kafe? Chtěl bych to nějak...odčinit..."
Její oči se na něj upřely a ona po chvíli přikývla.
,,Tak jo..zní to docela fajn. A jak se vlastně jmenuješ?"
,,Toshi." mrkl na ni a podal jí ruku.
,,Já jsem Emiko." řekla a v očích se jí zablesklo.
'
 Seděli v kavárně a Toshi byl vážně rád za to, že ji pozval. Povídali si o všem možném: politice, přírodě, jídle, zážitcích...
Emiko se ukázala jako skutečně výborný společník. Byla milá, inteligentní a nevýbušná. Všechno, co hledal...na závěry je ale přece jen příliš brzo, to věděl. Znal ji teprve pár hodin a lásky na první pohled nejsou skutečné a nefungují.
Líbila se mu. Chtěl, aby ji potkal znovu.
Zůstala s ním dobrou hodinu. A pak se zvedla se a natáhla pro kabát.
,,Už budu muset běžet.." odmlčela se. ,,...ale nechtěl by ses sejít ještě někdy? Bylo příjemné si takhle popovídat. Samozřejmě pokud nechceš, nemusíš, já tě nutit nebudu."
 Toshi jen zíral. Jako by mu Štěstěna najednou, zničehonic začala přát.
,,Moc rád..." vydechl ještě omráčený.
,,Tak fajn. Co bys řekl...hned zítřku? V jednu hodinu, před univerzitou."
,,Jasně..."
,,Tak zítra." prohlásila a už byla pryč.
Toshi se za ní stále díval. Nemohl tomu uvěřit. Co to bylo? Jakto, že mu to teď všechno najednou vychází? Co se stalo s tou smůlou, která se mu lepila na paty?
***
,,Tak co, jak to jde?" uvítal ji Katsu.
,,Dobře. Dovolila bych si dokonce říct, že moc dobře. Ale tobě se to líbit nebude..." řekla Emiko při věšení kábatu na ramínko.
,,Proč by nemělo? Není to náhodou..." podezřívavě na ni pohlédl.
,,Je. Ale modrých, zelených i žlutých už mám dost."
,,Pro mě za mě. Když pak budeš šťastná.."
,,Ale no tak, Katsu. S tebou bych přece nikdy nemohla být nešťastná."
***
Druhá schůzka byla pro Toshiho snad ještě lepší než ta první. Bylo moc brzo. Moc dobře to věděl.
Ale cítil, jak ji stále víc miluje. Nejdřív jako kamarádku..a pak ještě víc.
Protože nezůstalo jen u dvou srazů.
A na tom pátém už pro něj byla přesně ta dívka, kterou hledal. Ideální žena, kterou potřeboval. Bylo to mos štěstí najednou. Nevěděl, kde se vzalo.
Zato tušil, že tu bude nějaký zádrhel.
Emiko byla příliš nedosažitelná, nemohla se do něho také zamilovat. V tom byl celý kámen úrazu.
Toshi na ni myslel ve dne i v noci, snil o její lásce a zároveň byla jednou z jeho nejlepších přátel. Věřil jí jako nikomu jinému. A to ji znal teprve měsíc.
A pak, jednou, když seděli v parku u vody a sledovali její třpytivou hladinu najednou sebral odvahu, naklonil se k ní a políbil ji.
A k jeho překvapení Emiko polibek opětovala.
Bylo to moc štěstí...moc štěstí...které začalo pomalu unikat.
A nebylo samo. Vzpomínky, jeho láska, všechno dobré, co ho dělalo člověkem plynulo pomalu pryč. Jeho duše skákala a snažila se všechno chytit, zoufale se všeho držela, nechtěla pryč. Pryč od života.  Chtěla tu zůstat, se vším tím krásným, s Emiko...
S Emiko, která se usmála, když jí jeho hlava spadla do klína.
Přiblížila své rty k jeho uchu a zašeptala: ,,Hlupáčku."
 Vstala, něžně položila jeho hlavu na lavičku a pohladila ho po vlasech.
Pak se otočila a podívala se na temné stromy, rostoucí v parku.
,,Pojď ven. Já vím, že tam jsi..." poznamenala směrem k nim. ,,Katsu." dodala.
Katsu vyšel zpoza stromů a zamířil k Emiko.
,,To jsi tak žárlil?" naklonila hlavu na stranu a chytila ho za ruku.
,,No...trošku. Ale teď už je po všem, že?"
,,Je mi ho nakonec líto. Měl smůlu, že jsem si vybrala právě jeho a on se choval, jak jsem chtěla. Ale..." pozvedla ruku, ve které se zatřpytila zářivě rudá kulička. ,,...zase jsem si díky němu rozšířila svou sbírku."
,,Takže teď se budeš zamilovaně dívat na tuhle červenou?" zasmál se Katsu.
,,Spolu s tou fialovou...ano." přikývla. ,,Ale ne, když budeš na blízku."
,,Emiko..."
,,Když mám tebe, víc nepotřebuju."
,,Teď povídáš nesmysly. To bys brzo umřela...a to nechci."
,,Láska plete hlavu, nemyslíš?" poznamenala a podívala se na Toshiho.
,,To máš dozajista pravdu."
Chvilku mlčeli.
,,Aspoň mám teď všechny barvy duhy. Žádná mi nechybí...A my si zase můžeme jít dát čaj. Jsem pro Senchu."
,,Ale ještě jedna věc mi tu k dokonalost schází..." řekl Katsu.
,,Já vím. Mně taky." přitakala Emiko a vytáhla se na špičky, aby ho mohla políbit.
 

12 people judged this article.

Comments

1 Puberťák Puberťák | Web | 23. january 2011 at 19:49 | React

Co ta tvoje soutěž?

2 Garou-tan Garou-tan | Web | 23. january 2011 at 19:57 | React

Není to kostrbaté ^^ Líbí se mi ta myšlenka. Hodně se mi líbí ta myšlenka. Děkuju za věnování ^^

3 Já | Web | 23. january 2011 at 19:58 | React

Povídka? Pro mě? Jééé... to je tak hezký... A ten sraz musíme bezpodmínečně dořešit... ^w^
Ale mám takový pocti, že už jsem podobný příběh někde viděla... Není to inspirované tímhle: http://neechee-nka.blog.cz/0912/just-one-more-step ?

4 The The | Web | 23. january 2011 at 20:00 | React

[2]: Díky, díky. ^^
[3]: Jéva. Ale už mě to štve, jakto, že se vždycky najde něco tak podobného? Áchjo...To mě mrzí, přísahám, že jsem to vytáhla z vlastní hlavy.

5 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 23. january 2011 at 20:02 | React

Mrazí mě ze jména "Toshi". Jakožto zpěváka z bývalé i stávající kapely X Japan ho prostě zbožňuji. (Ale Yoshikiho stejně víc, hehe.)
Jinak, povídka je - jako vždy - krásná. Skvěle se to čte, zvláště teď před spaním mě to uklidňuje.

6 Majda Majda | Web | 23. january 2011 at 20:06 | React

Katsu :D:D

7 Akiko Akiko | Web | 23. january 2011 at 20:34 | React

Kostrbaté? Ani náhodou! Nejasnosti? Žádný jsem nenašla, a i kdyby tam byly, můžeš tomu říkat "prostor pro čtenářovu fantazii". xDDD

Povídka se mi moc líbila a ten námět se mi zdá hezký a originální. Já nic podobnýho nikdy nečetla xDDD

8 KLICKa KLICKa | 23. january 2011 at 22:03 | React

Krátké?? Ne! Kostrbaté? Ne! Nejasnosti? Ne! Tahle povídka se mi vážně líbila, také jsem nikdy nic podobného nečetla :) - teda až na ty jména :DD Já vážně těm japonskejm... hmm.. věcem :D nikdy nepropadnu :D

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. january 2011 at 15:54 | React

Ono (The) mě to má rádo! A já to taky. :D
Děkuju za věnování.
Žádnou kostrbatost nevidím. Kuličky - to je přesně téma pro mě. Už si mě viděla, jak prohlížím a hraju si s kuličkami? Jsem totiž něco, jako kuličkofil, ale získávám je trochu jiným způsobem. :D

10 Jedna Holčina Jedna Holčina | Web | 24. january 2011 at 17:03 | React

Moc pěkné až na to, že jména bych jim dala jiná a trošku bych to rozšířila...
Jinak se mi to opravdu líbí, Thers.
PS: MucQ :)

11 Lennroe Lennroe | Web | 24. january 2011 at 20:12 | React

Páni, byla jsem napnutá, to se mi už delší dobu nestalo. Kostrbatá? Kde? To mi řekni.
Zní to jako zajímavá zábava, některé moje spolužačky by si mohly otevřít takovej ten dětskej koutek s míčkama, kdyby zvládaly tu přeměnu. :)

12 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 25. january 2011 at 18:20 | React

To je krásné.... Jako vždy jsi mi vyrazila dech.
Strašně se mi líbí jak dokážeš dát do příběhů ducha... takové to, co ten příběh přesně potřebuje... přesně to, co se marně snažím dávat do obrázků ^^
Úžasné....

13 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 25. january 2011 at 19:02 | React

Kostrbaté, bez talentu. Ty jsi hloupá.xD
Chtěla bych psát jako ty.. A proto jsem ještě radši, že se tam objevilo mé jméno.♥ (Nechápu co tam dělá, ale díky, díky.xD)
Povídka, moc krásná.<3 Jak jinak.. Prostě, skvěle píšeš.;)
Btw. K třetímu komentáři, je to vážně celkem podobné..(Ale hůř napsané.xD) Přesto věřím že The to vymyslela sama.:)

14 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 25. january 2011 at 19:02 | React

Stal se ze mě spam, prosím, povol mi komentář.xD

15 Mika-chan Mika-chan | Web | 25. january 2011 at 20:09 | React

krásne napísané...najviac sa mi páčila ta posledná časť keď ju pobozkal a ako o nej hovoril..najprv kamarátska láska a nakoniec to pravé... :-))

16 Sue** Sue** | Web | 25. january 2011 at 21:05 | React

Jéé..Konečně kjsem si to přečetla...
Není to vůbec kostrbaté.
Je to další úžasná povídka.
Prosím..Naučte mě někdo psát povídky..
A pujčte mi čas...
Užij si Turecko, jestli se uzdravíš.
Doufám že ano...Takže si užij i narozeniny a těš se na další zbytečnou věc ode mě, která má představovat dárek..
Je mi to líto, ale nic mě nanapadá...
Jo, kdybys našla trochu času..(Nechci být dotěrná)Tak mi prosím pomoc s tou knížkou... Já kreslit neumím a nepíšu hezky, takže vlastně zítra budu na té výtvarce k ničemu.
Takže... Uzdrav se. A promiň, že ti tu spamuju 'dlouhým' komentářem...
P.S.Ehm, ehm...

17 Sue** Sue** | Web | 25. january 2011 at 21:06 | React

P.P.S.Krásný layout ^^ .DD

18 Děravá ponožka Děravá ponožka | Web | 26. january 2011 at 15:58 | React

Je to úžasné, nevím proč jsi tak sebekritická. Je to bomba super nápad. =)

19 Neela-hime Neela-hime | Web | 26. january 2011 at 23:11 | React

Četla jsem dobře? Že prý kostrbaté? To je vůbec není pravda :) Jsem... jak to říct, okouzlena tvým stylem psaní. Opět a neustále. líbí se mi to :)
Láska plete hlavu, sakra výstižné.

Ty seš nemocná? Pošlu ti jeden přes netopýří poštu :D :)
Ty chceš aby sněžilo? Uh, odvez si všechen sníh! :D Nechci ho tu, zase se zabořuji a všechno klouže, už mě to nebaví :D
Pravá ruka jako had. jak to říct. Je to myšleno takhle *dělá rukou pohyby, jako kdyby byla gumová* Asi jakože bude hadem :D Ono se to špatně popisuje, to by člověk musel vidět a slyšet :)
Přiznávám, že sjem Hamleta zatím také nečetla, jen se chystám :)

20 Lucy Lucy | 27. january 2011 at 17:06 | React

Jéééééééééééé! Kostrbatý to není, neboj.
Ale nemohla jsem si nevzpomenout: "Na koho míří kulička?" :D

21 Mňoukla & vymňoukla Mňoukla & vymňoukla | Web | 17. february 2011 at 16:52 | React

Vyrazilo mi to dech. Totálně je to nádherné četla bych to dokolečka dokola, dokud by se mi nezamotala hlava :)

22 Cathee Cathee | Web | 28. february 2011 at 8:57 | React

Krásný a opravdu originální nápad, nevidím v tom žádné nejasnosti, vlastně pravda je, že už od té chvíle, co přišla domů z knihovny jsem věděla jak to dopadne, ale nicméně to nic nemění na pocitu, že se mi to moc líbilo. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement