Mikropovídka o luně

6. january 2011 at 14:30 | The |  Knihovnička povídek
Moji milí snílci, čtenáří, létající veverky, whatever,
jsem unavená. Fakt unavená. Mám moc starostí, moc povinností, až moc lidí mě v poslední době zraňuje. Nemám za potřebí vědět, že se někdo stydí za to, že je můj příbuzný.
Nechci vědět, že o mě někdo říká, že jsem zase něco neudělala a že on nikdy chybu neudělal, zatímco já jich dělám bžilióny. Nechci slyšet, co si o mě má kamarádka myslí. Nechci to vědět, ale pozdě.
Vím to a nutí mě to cítit se ještě hůř.
Vysvědčení v hajzlu. Moje kontakty se společností v hajzlu. A volný čas zmizel.
Všichni mi píšou jen proto, že něco chtějí. Tedy téměř všichni. Jsou tu takoví, jako je třeba Garou, která po mě nic nechce a navíc jí nevidím do hlavy a nevím, co si o mě myslí.
A nemůže mi to dát najevo tak, jako tihle ostatní.
Jenže těch je málo..zatraceně málo. Ale ano, já vím, jaké si to uděláš, takové to je.
A nenechte se odradit tím depresivním začátkem. Prosím.

 Potřebovala bych zastavit čas.
Ulehnout do postele s Dexterem, dodělat všechno, co nestíhám, požádně se propsat, udělat si kafe a pak čas zase nechat na chvíli vesele běžet.
Ale samozřejmě jsou občas i světlé chvilky.
Časový úsek, ze kterého pochází například tato hláška:
Jedna Holčina: ,,Jsem ledová královna...je ti zima.." *snaží se zhypnotizovat The*
The: *napodobí pohyby Jednu Holčinu* ,,Jsem yaoistka...je ti teplo..."
Já se smála. Vy teď asi ne. Ale to nevadí.
   A víte, co mi řekla moje profesorka na češtinu, když mi vrátila slohovku? Že píšu jak z devatenáctého století.
Vzala jsem to jako poklonu. Jen se podívejte, co za braky vzniká v našem skvělém jednadvacátém - a jsou to bestsellery. Ano, narážím například na Stmívání.
***
Mám chuť zabít ty děvčátka, která píší statusy typu "chjo..! ploc já..?!? ;/", mají "deprese", ačkoliv se jin nic v podstatě nestalo. A že jich znám dost. Ale už mě to unavuje.
Když jsem JÁ měla loni velkej problém a obrátila jsem se na některou z nich, žvanily jen o sobě.
Ač jejich problém byl menší než můj.  Ačkoliv já jsem byla úplně zhroucená, kus od toho, než do sebe začnete řezat. A co? A ony nic.
Už mě vážně unavují. Nemám na to náladu. Fakt ne.
***
Napsala jsem mikropovídku.
A ve tři ráno. Celý tenhle článe kje psán ve tři ráno. Berte na to prosím ohled.
Moje "cítění" se asi hned tak nezmění.
Ale povídka..to bude problém. Ale nevadí. Stejně si ji zkuste užít, jestli stojí aspoň za starou bačkoru.
A i kdyby,  stejně ji někomu věnuji.
Zaprvé Garou-tan, protože píše krásné povídky a protože mi umí zvednout náladu.
A taky Chrisi Brianovi za to, že mi půjčil své zápisky z biochemie, když jsem je nejvíc potřebovala. A protože - damn, protože proto! :D
A protože hodně z vás děkuju.
Protože právě čtenáři mi vždycky vlijí energii do žil.
The
Podtržítko - černá (c) Nariel

Tsukiko seděla v křesle, které si přitáhla k oknu. Byla noc. A bylo jasno.
Měsíc svítil svým stříbrným, něžným světlem a pod dotekem jeho záře vše jihlo a krásnělo.
Tsukiko nechápala, proč to nikdo nevidí.
Všichni měli rádi léto. Rozjásané slunce, horký letní den, kdy se mohli schovávat pod slunečníky a libovat si, jak se to počasí vydařilo.
Světlý den, kdy vám před očima tančily zelená, teplá žlutá a červená.
Nechápala, co se na tom všem tolik líbí. Když vám přechází oči z těch zářivých barev, když máte z horka migrény a barvy vám před zrakem tančí až příliš nepřirozeně - co je na tom krásného?
Měla ráda noc.
Čas, kdy bylo všechno jemné a bezbranné, kdy luna svým utěšujícím světlem zakryla všechnu zlobu. Kdy zmizela většina nesnesitelného horka a svět se třpytil a byl krásný. Tak krásný jako v denním světle nemohl nikdy být.
Nenávist tu najednou nebyla. Vše bylo v souladu, klidné a vážné. Nádherné a snivé. To všechno zvládla luna. Ten zářivý kotouč bledého světla, který se vznášel na obloze a nonšalatně proplouval nocí.
Byli tu jen oni dva, Tsukiko a měsíc.
Ztracená duše, třepotající se jako plamínek svíčky a luna, ztělesnění toho nejlepšího z lidských vlasností. Jak si alespoň Tsukiko myslela.
Lidé nedokázali být tiší. Museli pořád mluvit a do něčeho se míchat. Pořád chtěli vědět, jestli Tsukiko nechce tohle nebo támhleto, co celé noci dělá, jaktože nechodí spát...
 Nestála o jejich společnost.
Neuměli jí dát to, co chtěla. Ale noc to uměla.
Soužila se v tomhle denním světě.
Byla sama.
Možná proto jedné noci vstala z křesla a vylezla na okno.
A skočila. Vlasy jí létaly kolem obličeje.
Zdálo se jí, jako kdyby ve větru chodila. Košile se jí vzdouvala a vlasy cuchaly.
A najednou vykročila.
Tančila vzduchem, nožky pokládala na neviditelnou podložku. Točila se na špičkách, ukláněla se, dělala kroky, které ji jen napadly.
A vypadala naprosto kouzelně.  Mladá dívka, pohybující se jako víla..
A pak už zpívala. Byl to nebeský zpěv, ta nejkrásnější, nejkouzelnější melodie, zpívaná sopránem. Jasným, čistým hlasem jedné mladé dívky...
..kterou už konečně vzal pod křídla měsíc.
Roztáhla v pozdravu ruce, na tváři jí zahrál úsměv.
Pojď ke mně, mé dítě.
¨
***
Tsukiko ( 月子) - ženské japonské jméno, v překladu znamená "měsíční dítě".
 

8 people judged this article.

Comments

1 adaluter adaluter | Web | 6. january 2011 at 14:45 | React

Moc krásné, radost číst.

2 Garou-tan Garou-tan | Web | 6. january 2011 at 14:56 | React

Já ti klidně beze všeho můžu říct, co si o tobě myslím - ale obávám se, že to jsou jen samé pěkné věci. Jsi ochotná podstoupit riziko superlativů, kladně citově zabarvených slov a řečí typu "bydlet tak blíž Praze"?
Pojď. Zabijem je společně. Spojené síle ananasu a veverek se nic nevyrovná.
Sakra. Připadám si jak instantní zvedač nálady, abyste věděli. Garou v prášku - stačí zalít horkou vodou a nechat tři minuty stát. Dobrá nálada zaručena.
Ne, dělám si legraci. Jsem ráda, že někomu dokážu zvednout náladu. Mimochodem, stejný účinek máš i ty na mě, zmiňovala jsem se? (A taky Charis na Lipana... *zavírá Lipana ke Garou do pokoje* Co myslíš, dáme je dohromady?)
Povídka je krásná. A to tak, že moc. Věř mi, já nežlu. To ona *ukazuje na Garou*

3 Brita Brita | Email | Web | 6. january 2011 at 14:57 | React

znám tyhle typy, co se zajímají akorát o sebe. člověk se pro ně může strhat a nic z toho nemá. jejich problémy jsou nudné a přízemní, ale třeba taková vzpoura elfů ve vlastním světě, to je lepší problém.
a ta povídka, prostě nádhera. takové, lyrické. doopravdy krása.
PS: abych přidala nějakou kritiku, ve větě na konci: "a pak už zpívala" bych dala "a pak začala zpívat" ale podle mě se neřiď :D

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. january 2011 at 15:24 | React

Konec devatenáctého století byl bezvadný.
Hojně se používaly přechodníky.
Spousta lidí je používá blbě.
Umí vaše češtinářka přechodníky?

5 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 6. january 2011 at 16:04 | React

Ach ano. "Kamarádky" a to jejich věčné fejsbůkové fňukání. Vzít klávesnici a praštit je po hlavě, aby jim alespoň jednou bliknula ta žárovečka nad jejich hlavinkama.
Co se povídky týče, je - jako vždy - nádherná a procítěná. Jak to jen děláš? Také to chci umět. Mé povídky jsou jako kus šutru, alespoň mi to tak připadá.
Nu což, Buddha a dobrá energie nechť je s tebou...

6 Sue** Sue** | Web | 6. january 2011 at 17:23 | React

Jakýpak smazat?
Vždyť je to nádherná povídka a má to kouzlo...
Myslím, že bych neprodělala, kdybych chtěla, abys mě naučila psát povídky...

7 Lucy Lucy | 6. january 2011 at 17:34 | React

Povídka je skvělá, taková... jako by ti přímo do pokoje promítala měsíční světlo.
Btw, vy máte na češtinu Brdičkovou?

8 ruzenka ruzenka | Email | Web | 6. january 2011 at 20:19 | React

Povídka vypovídá o mládí, jeho problémech, tápání, snění. Není to jen výsada mládí, ,,zralí i ti přezrávající" mají také své sny. Jsou ale umlčené životními zážitky, mají je spíše jen v hlavě a nedovedou je vyhnat. Možná mají strach, aby se jim někdo nevysmál, pokud by do řádků svých povídek či příběhů dávali více jemných slov.
Když umíš napsat takovou povídku, nemusíš se nudit ani trápit. Všechno bolavé jednou přejde a vzpomeneš si na to s úsměvem po letech jako na krásný hledání čas.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. january 2011 at 19:16 | React

taky mám radši noc, než parné léto. Mimochodem - ona umřela? :O

Jinak pomalu taky nevím, co je to volný čas. Ale držím ti palce, zase bude pár dní klidu (chabá útěchá, já vím, ale jinou asi nevymyslím).A ten výrok s Ledovou královnou mě dostal. :)

10 The The | Web | 7. january 2011 at 22:04 | React

[1]: Děkuji, potěší. :)
[2]: Anansy a veverky - jaké ďábelské spojení! S tím bychom porazily i Chucka Norrise.
Jsem ráda, že se ti líbí. Od lidí, kteří povídky psát umí si to cením dvojnásobně :)
[3]: Vzpouru elfů na ně! Byla bych zvědavá, jak by si s TÍM poradili. Možná by si fňukli a hodili status na facebook o tom, jak je bolinká srdíčko a MucQ a bůhvíco ještě.
Ach, děkuji! Moc a moc. :) Psala jsem to ve tři ráno, když si to teď po sobě čtu, je to strašná slátanina.
Takže děkuji a to strašně moc! :)
[4]: Naše češtinářka snad ano. A doufám, že i já..protože pokud ne, budu se cítit zahanbena.
[5]: Dobrý nápad. Jenže klávesnice nestačí..chce to nějaký pořádně tvrdý šutr. Aby si mohly konečně oprávněně fňuknout. A zaplakat si.
Až mě to rozbrečí. Jak je ten život ZLÝ! Podejte mi někdo ten kapesník.
Líbí? Vážně? Tak děkuju.
Tvoje povídky nejsou jako kus šutru. I když..možná jo. V případě, že by byly jako jaspis, onyx nebo růženín. Ty kameny mám ráda.
[6]: Když myslíš. Ale já vím, že bys na tom prodělala :)
[7]: Možná to mi právě dělala..taky jsem ji psala v noci, že.
Ano, máme..lepší než Zíbka. Ta by mě dohnala k šílenství.
[8]: Také děkuji. A doufám, že za pár let na tenhle čas budu skutečně vzpomínat s láskou - a asi ano.
[9]: Ano, já taky. Nenávidím léto.
Umřela? No..co myslíš? :)
Volný čas..chybí mi. Potvora jedna, utekla :) Ledová královna..haha, měla jsi vidět, jak po mě pár holek šlehlo pohledem typu "Yaoistka? Máme se dát na útěk nebo tě praštit pantoflí?" :D

11 Já | Web | 8. january 2011 at 0:38 | React

Na Slunce a Měsíc mám stejný názor jako Tsukiko. Nechápu, co je na Slunci tak úžasnýho, navíc ještě ztělesňuje mužský element...grrr
Kde bereš ty japonský jména?

12 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 8. january 2011 at 14:46 | React

Deprese je stav, o kterém kdekdo mluví a nikdy ho nezažil a naopak ti, co jej zažívají každou chvíli o něm mluvit nedokážou.
Psát jako v devatenáctém století... to je skutečně velká poklona! S bestsellery máš bohužel smutnou pravdu. /zahloubá se do čtení mikropovídky/

Mmmm... to bylo... Mmm. Nádherně snivé a takové nonšalantní ale smutné. A vlastně... Když se nad tím malé, dumavé stvoření zamyslí - je to dojemně krásné, že někdo umí najít náruč v měsíci. Stejně tak já mám náruč v Alfě Centauri... Děkuji ti za počtení, rádo jsem se začetlo :)

A mohu mít dotaz, jak to vypadá s vyhodnocením soutěže? Vím, že máš plno práce, a já jsem strašně zvědavé na další kolo :))

13 Neela-hime Neela-hime | Web | 8. january 2011 at 18:12 | React

Věř, nebo ne, ale část "...je ti zima" "... je ti teplo" mě rozesmála :) Nebo si alespoň vynutila můj úsměv.
Myslím, že píšeš velice dobře. Abych se vyjádřila přesněji k této povídce. Je velmi dobře čtivá a zasněná. Padla na mě naprostá melancholie :) Měsíc. měsíc je velice čarovný :)

Mě zátiší baví, ale stoličky, kterou jsmekreslila tak po sté, mám už po krk  :) Ještě jednou a prohodila bych ji nejspíš oknem.
Mimochodem, moc děkuji :) Tak snad se pohovor vyvede. Bude muset :)

14 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 8. january 2011 at 21:45 | React

Dostavila ses zrovna ve chvíli, kdy jsem byla v půlce "rekonstrukce" designu. Ještě se to trochu změní. A máš pravdu - je hodně odlišný. Vlastně se cítím nesvá, když se na svůj blog dívám. Uf.

15 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 8. january 2011 at 21:52 | React

No právě, nesedí ke mě. Přijde mi nechutně žvýkačkový, nebo dokonce růžovo-blogísqařský. Achjo.

16 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 8. january 2011 at 22:05 | React

Dělám malé úpravy. Přijď tak za 30 minut. :D

17 agrrr agrrr | Web | 9. january 2011 at 18:28 | React

konec téhle etapy... jak už jsem jedno psala..bude to mít volné pokračování...

18 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 9. january 2011 at 19:54 | React

To je úžasná povídka. Naproto úžasná, vyrazila mi dech. Asi na ňu budu myslet, když budu usínat...
Já mám měsíc docela ráda, ale na úplněk jsem většinu života naštvaná, nutí mě chodit po bytě, plácat nesmysly a házet věci kolem sebe. Nemám ráda náměsíčnost.

K tomu mottu, co mám na blogu: Jo, je to z trilogie Abhorsenka :) Miluju tyhle knížky :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement