Maybe tomorrow is a better day

15. february 2011 at 15:25 | The |  Knihovnička povídek
Zítřek bude možná lepší.
A v to doufám. V to věřím, protože musím mít naději.
Takže. Ano, napsala jsem další slátaninu, další hlod, který zveřejňuji a nemyslím si, že je bůhvíco. Protože tohle je bůhvínic.
Zaprvé, omlouvám se za případné chyby. Ať už gramatické nebo faktické (nebo třeba opakování slov). M. jaksi nebyla přístupná, takže beta-read není, ale co nejdřív jí to pošlu a opravím.
Zadruhé, je to nebezpečně depresivní. Protože miluju zimu. Protože se bojím budoucnosti. Protože jsem vždycky jenom přítěží. Protože, sakra, už mě štve, že jsem vždycky ta špatná. Protože jsem se potřebovala vypsat.
Zatřetí, je to můj první pokus o songfic. Použitou písní je skladba Maybe tomorrow is a better day od mé milované skupiny Poets of the Fall, na které žiju, kterou miluju a která zahání to špatné a přináší klid v duši. A že to potřebuju.
A začtvrté, co myslíte, jaký pár je v téhle povídce? ;)
A nakonec. Přeju příjemné počtení a taky hodně naděje a štěstí.


Podtržítko - černá (c) Nariel

And maybe tomorrow is a better day


I'd stay the hand of god, but the war is on your lips
How can I brace myself for razor blades on whips
When everything with meaning is shattered, broken, screaming
And I'm lost inside this darkness and I fear I won't survive

Sněhové vločky padají z ocelově šedého nebe. Tiše, plavně se snášejí k zemi. Tak lenivě, jako kdyby měly nekončené množství času.
Některé z nich ve vzduchu zdánlivě tančí - pirueta sem, pirueta tam, vítr s nimi manipuluje a předvádí tak nádherné zimní divadlo. Jedinečné tvary, každá je jiná, originální.
Jako by z oka vypadly v tomto ohledu lidem! Každá je ta svá a přesto jsou si v mnohém podobné. Každá vločka má svou jedinečnou krásu, kterou ztrácí, když zlehýnka dopadne na zem a připojí se ke svým sestrám.
Je to něco, co by se dalo pozorovat po zbytek věčnosti. Tichem a klidem prostoupené celé okolí, nádherné, něžné divadlo. Něco krásného, co stvořila příroda.
A já to krásné právě udusávám, jemné ledové baletky zadupávám do země a za sebou nechávám jasné stopy. Cestu, kterou jsem se vydal.
Ach, kdybych tak mohl říci, že mám všechno pod kontrolou! Kdybych tak byl schopen přesvědčit aspoň sám sebe, když už ne někoho jiného.
Ještě nedávno jsem si říkal, že bych se mohl vrátit zpět ke svým opatrovníkům. Myslel jsem si, že by mne mohli vzít k sobě. Vzpomínky udělaly své a málem mne přinutily, abych skutečně šel zaklepat na jejich dveře a pokorně je požádat o odpuštění.
Ale teď vím, že to, co dělám je správné. Rozhodně správné.
Kdybych šel za nimi, bylo by to špatné. Nechtěl bych jim přidělávat starosti a také jsem nechtěl, aby zase začali vzpomínat na ty strašné časy. Netrvalo to příliš dlouho, nedopadl jsem příliš špatně. Šel jsem na odvykačku. Dobrovolně, jak jinak? Možná to trochu zmírňuje moji vinu, že jsem se to snažil napravit. Kvůli nim a taky kvůli tobě, protože jsem vás doopravdy miloval. Život bez vás bylo něco nepředstavitelného. Tehdy. Teď je to má současnost a pravděpodobně i budoucnost. Jestli ještě nějakou budoucnost mám.
Všechno, co pro mě bylo samozřejmostí, co pro mě bylo tím pevným zázemím, se zhroutilo jako domeček z karet. A já mám poslední dobou pocit, že se topím.
Ve všech problémech, starostech a pochybnostech. Občas mám chuť křičet, řvát na celý svět, vyječet do okolí, jak strašně jsem si zkazil život.
Ale nikdy to neudělám.

I could pray and trick with a double tongue, but the only fool here's me
I choose the way to go, but the road won't set me free
Cos I wish you'd see me, baby, save me, I'm going crazy
Tryin' to keep us real, keep us alive

Někdy si myslím, že vás nenávidím. Tebe i je, že jste mě opustili, nechali napospas životu, aby mě trhal a zraňoval. Mě, naivního mladíčka, který měl utkvělé ušlechtilé představy o světě.
Ale v hloubi duše vím a vím to i teď a jsem si toho moc dobře vědom, že si za to všechno můžu sám. Drogy a ti "přátelé" v uvozovkách ze mě udělali to, co jsem byl. Tu trosku člověka, který už ztratil všechny naděje a všechnu lásku.
Jsem na dně pořád. Stále...ale už stojím a snažím se razit si cestu životem. Už nejsem ten, který fňuká a nic nedělá, ten, který nadává na ostatní, ačkoliv za všechno můžou jeho vlastní chyby.
Vím, kudy jít - tedy alespoň donedávna jsem to věděl - ale vymanit se z vlivu mé minulosti je těžké. Och, tak strašně těžké! Chtěl jsem jít cestou polepšeného chlapíka, který si sehnal pořádné zaměstnání. Chtěl jsem, aby ze mě byl normální člověk s prácí, nadějemi a malými radostmi z každodenního života. Nedoufal jsem v to, že bych s někým žil. Ale tohle byl můj cíl.
Jenže moje minulost mě tak daleko nepustila, nemohl jsem přeskočit ten plot, který stál mezi mnou a budoucností jakožto nového člověka. Nemůžete setřepat část svého já, nemůžete si vydělat peníze s tak nízkým vzdělání, jako mám já. Ne, nefungovalo to. Ale já se stále snažil, sehnal jsem si práci typu "prodavač časopisů v trafice" a tak to šlo dál.
Problém byl v tom, že z těhle zaměstnání šlo vskutku málo peněz a já měl sotva na nějaké jídlo. Dohánělo mě to k šílenství. To, že nejsem schopný vzít sebe do svých rukou, že se nedokážu postarat ani o jednu jedinou osobu, že o mě nikdo nejeví zájem.
Kdyby mě tehdy viděl někdo z mých známých z toho dávného, správného života, asi by to byl hodně šok. Dokázal bych se tomu však jen smát. Nebyl jsem na tvrdých drogách, ale něco mi chybělo.
A to zatraceně hodně. Ale měl jsem dostatek zdravého rozumu a zaplácal jsem to místo pouze cigaretami. A tak vznikla ještě k tomu závislost na nikotinu.

This day will die tonight and there ain't no exception
We shouldn't wait for nothing to wait for
Love me in this fable, babe, my heart is in your hand
Our time is waiting right outside your door
And maybe tomorrow is a better day

Každý den jsem protrpěl a když vždycky světlo zemdlelo a pak zemřelo, bylo to pro mě potěšením. Zato zděšení budilo ranní svítání, když den znovu rostl jako poupě.
Ten čas pro mne byl utrpením, pouze jsem přežíval, než abych doopravdy žil. Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou a tak jsem měl pochopitelně ještě méně peněz na jídlo než kdy předtím. Cigarety jsou mor, ale byly zpestřením mého stereotypního života, ačkoliv se zanedlouho staly rutinou.
Přes den jsem byl zemdlelý bývalý feťák a v noci jsem zíral na hvězdy a myslel na tebe.
Jen a jen na tebe, protože ty máš a vždycky mít budeš mé srdce.
Já mám teď v hrudníku prázdno, protože tento životně důležitý orgán vlastníš ty.
A ty...ty jsi pryč.

I do not deal the cards and I play a lousy hand
I celebrate no victories and my promises are sand
Against all this I contrast you, when all is lost the war is through
Hey angel, dare the winds now we can fly

A teď, teď stojím ve sněhu. Naklánějí se ke mně temné stromy a našeptávají mi, co bych měl udělat v následující chvíli. Já jim však nenaslouchám. Staré, zahořklé existence, které mohou šumět pouze mezi sebou, dokud nepřijde nějaký člověk a nepokácí je.
Až doteď bylo toto místo tiché a plné klidu, abych mohl přemýšlet. Ale vločky najednou bodají do tváří a sviští kolem ucha. Slyším táhlý kvil větru, sníh se točí v bláznivém tanci a bodá mě do kůže, když stojím bílým tanečnicím v cestě.
Usmívám se a najednou slyším jakýsi podivný zvuk, který se vplétá do jekotu větru. Po chvilce si uvědomím, že je to můj smích. Už jsem se dlouho nesmál. A už vůbec ne takhle hystericky. Ale časy se mění, že. Nemůžu přestat. Je to, jako kdyby mi někdo držel otevřenou pusu a nutil mě zpívat, jinak zemřu. Nezbývá mi, než vzpomínat dál. Abych odvedl myšlenky od toho strašného zvuku mého vlastního smíchu.
Tehdy nade mnou vyhrála sebelítost. Přestal jsem chodit do práce a svoje poslední peníze jsem utratil za balíčky cigaret. Jen jsem se skrýval před světlem a v noci myslel na to, co jsem ztratil.
Za dne jsem zalézal do stínů, protože když mne po paži hladily sluneční paprsky, když mi zasvítily do očí plných ospalků, bylo to, jako kdybych před sebou viděl všechny chyby, kterých jsem se dopustil. A také to velké nic v oblasti "Co jsem dokázal".
A mezi tím vším pořád ty.

This day will die tonight and there ain't no exception
Why should I wait for nothing to wait for
Let me love you in this fable, hold your heart in my hand
Our time is waiting right outside your door

And maybe tomorrow is a better day

A pak jsem si řekl, že můj život nemá cenu. Protože jsem se jen ztrácel ve vzpomínkách. Jen jsem se topil v minulosti a svůj život, ten, který jsem měl žít, jsem nechával daleko za sebou na břehu. Neměl jsem, pro co žít. V tom jste mi chyběli vy - ty a oni. Jen vy jste mohli být náplní mého života, protože já už neměl žádné světlé chvilky, které by mě udržovaly při životě.
A tak jsem ve dne přemýšlel, jak to skončit.
Tak, aby to příliš nebolelo. Nejsem žádný masochista.
Přemýšlel jsem a přemýšlel, zatímco mdlé světlo mě bodalo do očí, zatímco se sněhové vločky pomaličku snášely na zem a zachytávaly se mi ve vlasech.
Jemně jsem se pousmál, natáhl ruku a trpělivě čekal, až tam nějaký sníh spadne. Času jsem měl koneckonců dost.
Když se nějaká vločka dotkla mé kůže, začala se rozpouštět, ale všude jich bylo dost. Na mém oblečení a i pár vteřin na mé kůži.
Byly nádherné. Tak jemné a detailní, jako by na mě zamrkaly s něžným úsměvem, než se mi rozpustily na dlani. Než s tichým vzdechem zemřely, když pocítily teplo lidského těla.
Které já už nikdy nepocítím. Nikdy. Ty jsi pryč.
Všiml si někdy někdo toho ticha, které se rozhostí, když sněží? Když nebesa začnou sypat malé sněžné princezny, které stejně zanedlouho zemřou?
A tehdy jsem se rozhodl. Sníh byl tak krásný, připomínal mi mne i tebe. A já zimu miloval vždycky. Proč se nejdřív nerozloučit s tím, co mám rád?

This day will die tonight and there ain't no exception
Why should I wait for nothing to wait for
I won't cry for my solitude, lay my head and dream of you
And hope that you'll come knocking on my door
And maybe tomorrow is a better day
I know tomorrow is a better day

A tak tu teď jsem. Obklopen ledem, sněhem a temnými stromy. Nikde žádná stopa po jiném živém organismu. Jenom vločky tu poletují v nekonečném tanci, zprudka naráží do mých tváří a zanechávají je tak v barvě červánků.
Oči se mi zalesknou, když proliju pár slz za to, že už tě nikdy neuvidím.
Ale já nechci plakat. Rozhodně ne v takovéhle chvíli, ačkoliv bych na to teď měl mít svaté právo.
Zhroutím se do sněhu, znaven životem, uzavřu se do sebe, aby mi nebyla tak strašná zima. Je to reflex, pouhý reflex. Ve skutečnosti vítám ten chlad, který se začíná usazovat v mých končetinách.
Ve skutečnosti chci, aby mě ledové baletky pokryly, aby kolem mě nebylo nic než bílá tma a zima.
Já to tak chci.
Když můj život nemá smysl a všichni milovaní se ode mě odvrátili, nedaří se veškeré pokusy o normální život a já nemám, pro co žít, chci skončit v náruči něčeho, co miluji.
V náruči královny Zimy, jejíž drobné poddané se se mnou rozloučí a udělají ze mne nemyslící stvoření v ledu, které už se nikdy znovu neprobudí, nikdy nepocítí teplo ani chlad.
Ležím ve sněhu a stále na mě dopadají vločky.
Něžné a chápající, brzy mě zbaví bolesti...
,,Zatraceně ne!"
,,Ty idiote!"
Slyším ten hlas a usmívám se. Tak už blouzním, blouzním...chlad začíná na lidské tělo působit. Křič, jen křič, dodáváš mi sílu. Sílu zemřít v klidu a nebránit se, neustoupit před svou volbou.
,,Ty hlupáku! Idiote! Zabedněnče! "
Slyším tichý vzlyk.
,,Jak si to představuješ? No tak, řekni, jak? A co já, na mě jsi nemyslel?!"
Čísi ruce mě zvednou do sedu a já najednou vidím tu tvář.
Tvář, po které se koulí slzy. Tvář, ve které se třpytí ty dobře známé oči. Tvář, ve které se zrcadlí beznaděj, zoufalství a láska.
Tvář, která patří tobě.
Tobě...

And maybe tomorrow is a better day...
 

7 people judged this article.

Comments

1 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 15. february 2011 at 15:39 | React

Jé, tu písničku mám taky strašně ráda...přišla jsem na ní někdy před pár měsíci, už vlastně ani nevím jak... jeden čas jsem jí poslouchala pořád dokolečka... je prostě úžasná :D ...
A povídka se moc povedla :)

2 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 15. february 2011 at 20:35 | React

:D .. kdybych já v dětství poslouchala něco, co se dalo nazvat hudbou... hmmm, ale to se vážně říct nedalo :D
Až potom v těch 13 jsem začala poslouchat SP...
Ale předtím to byla hrůza, sice jsme si se sestrou občas pustily nějakou písničku od Green day, ale to mi přišlo jako kapela "pro velký" :D:D:D

3 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 15. february 2011 at 20:47 | React

Páni. Já... nemám slov. :D

4 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 15. february 2011 at 21:07 | React

Sakra, to bylo depresivní s takovým hezkým koncem.:D
Ale řeknu ti.. Už nechci ty tvoje pitomé kecy o tom jak neumíéš psát ani slyšet!!xD
Nejsem odborník, tak nevím, jak to vidáí odborníci, ale z hlediska člověka, který jen rád čte a píše je to krásné.♥
Jinak, tvoje beta-readerka bych byla pro jednou moc ráda, ale nedůvěřuji si, tak ti nepomohu.xD
Btw. Máš pravdu, homosexuální pár by byl lepší.xD

5 sehrezada sehrezada | Web | 19. february 2011 at 20:08 | React

To je nádherný. I love "Angel fire east"

6 Lennroe Lennroe | Web | 21. february 2011 at 20:39 | React

Musím si tu písničku pustit, když inspirovala, tak dokonalou povídku, musí být bezva. Vážně tak hladce napsané, ne moc sladké. A vločky, sníh, zima, já miluju zimu. Jé teď jsem se potěšila.

7 hajdance hajdance | Email | Web | 22. february 2011 at 19:49 | React

[3]: ani ja  :D

8 Neela-hime Neela-hime | Web | 22. february 2011 at 21:11 | React

Písničku vůbec neznám a docela mě to mrzí, když to tak čtu. Budu muset obohatit své znalosti a pustit si ji. Pokud to tak doposud nevyznělo, byla to velká poklona tady spisovatelce The :) Povídka se mi líbí a s ní i tvůj styl psaní, který se opravdu dobře čte :)

Ano, spaní při hodinách. Nebo alespoň vnímání aneb "Jsem tu, to vám musí stačit" :D Ale to je tak spíš když si kreslím a jsem do toho usilovně zabraná :)
Ach, tři stoly? Nechceš mi jeden darovat? :D
Taky jsem to teď flákala, chudák projekt, ale už to znova napravím :)

9 Benda z Monia Benda z Monia | Email | Web | 22. february 2011 at 21:55 | React

And what about yesterday ? Was that a better day ? :D

10 Sue** Sue** | Web | 23. february 2011 at 20:04 | React

Ukradnu ti je!
Ale první mě musíš naučit psát takové kouzelné povídky.
Nechápu, jak můžete tak hezky psát..Myslím, že tvůj sen spisovatelky není nedosažitelný. ;))
^.^

11 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 23. february 2011 at 22:04 | React

Má milá, přidej nový článek zase.:D :3
A jak to vypadá s literární soutěží?:)

12 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 25. february 2011 at 21:00 | React

Já ti závidím ten talent na vymýšlení povídek. A tahle má zatraceně dobrej nápad! :D Musím říct, že tahle je jedna z tvývh nejlepších.

13 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 11. april 2011 at 20:59 | React

Souhlásím s Mon, máš talent a já ti ho mohu jen závidět. Hlavně talent na morbidní povídky, které jen tak někdo nepochopí. Ale kluk by se měl konečně přestat litovat :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement