June 2011

"Hell is empty. And all the devils are here."

20. june 2011 at 21:15 | The |  Skicák
William Shakespeare. Významný anglický básník a dramatik, kterého musí všichni bezmezně obdivovat.
Vyřkl tuto pravdu.
Theyalin Underwood. Malá a hloupá lamička, které se nesmíme smát.
Nakreslila pár obrázků...

Trable s drabble

15. june 2011 at 20:52 | The |  Dle vašich nápadů
Ták jo, říkejte mi génie.
Moje vysvědčení totiž bude stát za starou belu! Ale o tom jsem vlastně vůbec nechtěla psát... *flákne se biologií, která je zrovna nejblíž a vzápětí ublíženě zaskučí* (Poučení pro dnešní den zní: Nikdy se nemlátit velkou a odpornou bichlí, která se zove Biologie pro gymnázia.)
No nic, to jenom důkaz toho, jaká strašná jsem lama. Ale to už přece všichni dávno ví! :) Každopádně, mám pro vás drabble. A nejen jedno, vážení a milí, protože na psaní normální povídky jsem moc líná (rozepsaná by byla, ale dopsat... lidé jsou unavení, chtějte to po někom jiném :D). Já vím, já vím, tyhle kraťounké literární útvary jsou tu nějak moc často, ale já je píšu ráda, je to takové odlehčení. A navíc mě baví vymýšlet, co do té stovky, případně pár set slov narvat za pointu. A tak se stává, že to občas pointu nemá... Ale co už.
Upřímně řečeno, tenhle článek je takový urychlený, ano. Protože bych se měla za chvíli vrhnout do práce, do kuchyně, vyčistit koupelny a záchod - no prostě velice přitažlivé činnosti. Ale práce má jeden klad - vždy měla, má a mít bude kladný vliv na vývoj lidského myšlení. Nutí člověka přemýšlet, jak by se jí vyhnul…
Ale tak, já už to utnu. Zde máte ta mistrovská díla. *ironík*

Kdo hlodá, najde.

10. june 2011 at 23:35 | The |  Watashi
Život je jako houpačka. Někdy jste nahoře a někdy dole.
To, že jsem nedávno s kamarádkou diskutovala o tom, že to tak není vždycky, a například v *echrm echrm chrchly chrchly yaoi smrk* (nic jste neslyšeli, protože Theinka je přece hodná holčička), nechme stranou.
Vlastně, červen je krize. Velikánská. Tenhle měsíc je moje chování vždycky takové divné, přiznávám to bez mučení. Chvilku magor, v další minutě vážná, vzápětí křehká květinka, a tak se to mění, než mi zase rupne v bedně, a začne to znovu.
Navíc zkoušky všude, kam se jen podíváte, přičemž vysvědčení nade mnou visí jako Damoklův meč, a blíží se. Až moc rychle, řekla bych. Nestíhám psát povídky, ani články, nic a nic, a když se k počítači dostanu, chci jen vegetit, a tak to vždycky skončí tak, že udělám další zbytečný design, který se mi bude hodit buď jednou za uherský rok nebo nikdy.
Jo. Protože grafik fakt nejsem, stojej za duhovej bobek jednorožce s leukémií...
Ach bože, tenhle článek bude tak šílenej, ošklivej, nespisovnej a vůbec, že se pod perex radši ani nedívejte.

Ta pravá pohádka (oglosováno)

6. june 2011 at 14:40 | The |  Glosování
Takže, moji zlatí, předpokládám, že vás název článku dost překvapil. To není žádný div, když jsem říkala, že už nebudu glosovat, samozřejmě.
A abyste věděli, taky nebudu, pokud se nenajde někdo, kdo mě dokáže překecat. Pochybuji, že někdo takový je, ale co už - do budoucnosti nevidím :)
Tahle glosa rozhodně není nová, objevila jsem ji, když jsem si dělala pořádek v dokumentech. Je stará asi tak půl až tři čtvrtě roku, takže toliko k těm, co budou chtít kritizovat - věřte mi, u glos už jsem dostala hodně negativních ohlasů, ale hlavně, děti, tohle je vážně až pravěké, je to jedna z prvních glos :) Takže asi tak.
A mimochodem, je tam narážka na HIMYM (How I met your mother, v češtině Jak jsem poznal vaši matku), takže ti, kteří neví, o co jde, to pravěpodobně nepochopí, ale... :)
Původně jsem ani nevěděla, jestli to na blog mám dát, ale na 'nátlak' Lizz, Narashi a souhlasné kývnutí od Nel-ly to tu je.
Barvy jsou známé, blbé oranžové poznámky má The a fialová je Kame :)
Berte to s rezervou, a berte na vědomí, že je to tu pouze pro pobavení těch, kterým se to zalíbí ;)
Vaše Theyalin

Náhodná emoce číslo 6985642

3. june 2011 at 17:35 | The |  Watashi
Vezměte mě někdo pádlem po hlavě. Yaoi pádlo nebo to normální je sice závažná otázka, ale je mi to upřímně jedno.
Zatraceně.
Aneb děti moje, pro uchování vašeho duševního zdraví se bojte tenhle článek číst. Je to tak odporná směska pocitů, až se stydím. Jenomže občas se člověk prostě musí vypsat, není-liž to pravda?