Slohy dnešní i minulé

20. september 2011 at 23:53 | The |  Knihovnička povídek
Dobrý večer přeji... vlastně, až tohle zveřejním, bude určitě už ráno.
Ten název zní na moje oddychové články docela zvláštně, že? To je tím, že jsem se rozhodla to tu maličko oživit a pobavit vás tím, že jsem vytáhla sešit z loňského a předloňského školního roku, a s grimasou, která se pohybovala na hraně nevěřícného úšklebku a blahosklonného úsměvu, jsem si přečetla pár svých čtvrthodinových nebo desetiminutových slohů. Upřímně mě mrzí, že nedostáváme zpátky slohovky, protože si na některé pamatuji, a můžu říct, že jsou na lepší úrovni. Ale... co. Pojďme na moje začátky.
Názor si udělejte sami, k určitým odděleným celkům nebudu dodávat většinou nic. Vím, že některé formulace jsou kostrbaté jak blázen, že něco je psané příliš šroubovaně a něco zas až moc jednoduše, jenomže... byl někdo z vás od začátku dokonalý? :)



Líčení
Čistá, ničím nezkalená voda stéká dolů ze skály, dole na zemi se rozdělí na drobné kapičky, které nemilosrdně bičují kůži. Některé částečky vody spadnou na zem, kde se vsáknou, a některé i vpijí do oblečení, avšak valná většina plyne dál v řece po hladkých deskách ve tvaru koryta, které zřejmě vytvořila věčně proudící voda. Vřes na levém břehu řeky se zachvívá, když ho vítr přinutí, a drobné kvítky se blyští, protože paprsky zapadajícího slunce se odrážejí od vody, kterou na květinky naházel vodopád. Řeka i rostliny jsou plné života - kompenzují impozantní kolos za nimi. Vysoko nad vším se jako královna tyčí masivní skála, chladná, pevná, bez života. Ale společně s oranžovými paprsky a vymetenou oblohou nad ní způsobí, že atmosféra vůbec není nepřátelská, bývž domácká a chláchlivá.

Obyčejné místo v přírodě
Když kamínky křupou pod nohama, jak se přibližuji tam, k mému oblíbenému místu, zaplavuje mě klid. Ozývá se tichý chrastivý zvuk, do toho zpívají ptáčci, slunce svítí a rozesmívá květiny kolem. Sousedky kopretin, fialek i zvonečků, totiž stébla trávy, se naproti tomu jen kolébají ve slabém vánku, který mě tlačí do zad.
Poslední krok - a už to vidím. Stará lavička z kovu a tmavého dřeva jako by mě vybízela, ať se posadím. Vedle ní trůní zpola zakrytá studna, do které se zarývají sluneční paprsky. Když shlédnu do hlubiny, vidím, jak se průzračná voda třpytí. Usměju se pro sebe, posadím se na lavičku a podívám se nad sebe. Koruna staré lípy jen zašustí listy a zase mlčí - a přece není ponurá. Ten nevídaný klid a mír, který z tohoto místa vyzařuje, ten stín, který mě ochraňuje před prudkým světlem, to, jak útulně to tu působí - to je to, co dělá tohle místo tak úžasným. Mohla tuhle krásu vůbec vytvořit samotná příroda?
pozn.: Když jsem tohle četla nahlas před celou třídou, vzpomínám si, že jsem místo slova "útulný", přečetla "úchylný". :D Na tyhle věci mívám zrovna paměť.

Co se to děje?
Zakousnu se a blaženě piju tu úžasnou, životodárnou tekutinu, na jejíž pozření jsem tak dlouho čekala. Tedy dobře, ne tak dlouho, ale už mi to připadá jako věky od posledního jídla. Hlad je nejlepší kuchař, pomyslím si, a dál vyživuji své tělo. Mám docela štěstí - jsem před světem kryta jakýmsi neznámým ksuem látky. Vlastně je dost jedno, jaká je, hlavně, že nejsem vidět. Jó, to je život. Kdyby byl takhle sladký vždycky, to by bylo.
Ale konec snění, zásah reality. Kde se tu vzalo to světlo? No to snad ne, zděsím se, když nad sebou spatřím bílou věc, jež vypadá vážně poměrně nebezpečně. A moje podezření se potvrdí, když se mých zad dotkne cosi mazlavého. Ale ne, bleskne mi hlavou, snad to není krém?! Cítím, jak se svět začíná točit dokola. Já se kořisti nevzdám! Držím se, seč můžu, ale zřejmě to nestačí. Skončím v něčem stejně nechutně bílém, jako ta předchozí věc. Sakra, ta bílá mě snad pronásleduje. Do háje, točí se mi hlava... Počkat, cože? Co je tohle oranžové něco?! Ne, ne, ne!
Z posledních sil se doplazím k okraji kapesníku a skočím.
Náraz.
Au. Jen počkej, ty dvounohá potvoro...

...a teď něco maličkato novějšího na téma Mary Sue...
Takového člověka, to jsem ještě neviděla
,,Určitě byl krásnej a strašně chytrej, takovej Einstein," navrhuju se znatelnou ironií v hlase. Proto je pro mě více méně překvapením, že dívka, sedíví naproti mě, nadšeně kývne.
,,A taky blonďatej, svalnatej a letěly by po něm všechny holky v okruhu dvaceti metrů,L pokračuju a když vidím, jak moje společnice otvírá pusu, aby něco dodala, rychle se opravím: ,,Co metrů, kilometrů!"
,,Měl by medový vlasy, trochu jako Edward ze Stmívání," řekne se třpytícíma se očima a já polohlasně zasténám a složím hlavu do dlaní. Zpoza těchto tlumičů mluvy zamumlám: ,,A bude určitě hrozně pozorný a do tebe zamilovaný. A abych nezapomněla, dozajista tě bude sledovat ve spaní. Stalkování je přece tak sladký!"
Chytí mě za ruku v němém souhlasu a mně je jasné, že si mého tónu nevšimla.
,,Tak takovýho člověka jsem ještě neviděla," řeknu tiše a už ani nevnímám, jak na mě bylo reagováno.
,,Taky to není člověk, ale upír!"
.
.
Tak to by bylo. Nejsou tu všechny, ani ty nové, které jsem psala nedávno. Mimochodem, všechny ty nadpisy jsou zadaná témata od naší profesorky na češtinu, nic mého. :)
Omluvte překlepy, prosím, tenhle článek píše zlomená studentka gymnázia, která by se nejraději svalila do postele a spala - což taky za chvíli udělá - a nemyslela na zítřek. To víte, dneska jsem psala dva testy a byla dvakrát zkoušená, a po škole jsem byla až do večera v ZUŠce. Uklidňujícím faktem mi budiž to, že jsem jen hrála na klavír (jsem absolventský ročník) a pak dlouho seděla na výtvarce a kreslila a kreslila do aleluja.
Ale co bych psala, prostě jsem vyčerpaná, a nestíhám, takže už jenom...
Kdyby ne já, zvládněte tento rok alespoň vy.
xoxo
Vaše Theyalin
P.S. Chyběla jsem vám? Jestli ano, už mám i článek do zásoby, tak nebojte. :)
 

4 people judged this article.

Comments

1 Jasmína Nocte Somniare Jasmína Nocte Somniare | Web | 21. september 2011 at 7:18 | React

Hodně povedené slohovky, kdybych tohle dokázala já..

2 Mniška Mniška | Web | 21. september 2011 at 9:16 | React

Náhodou, na to, jak jsi v úvodu varovala, to není tak zlé, jak jsem si dle varování představovala. Naopak. Ta poslední, ta mě vcelku pobavila. Pěkné slohovky, vážně :) a to s těmi draky a veverkami v menu, to mluví za vše :D

3 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | Email | Web | 21. september 2011 at 9:17 | React

To poslední se povedlo. :-D

4 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 21. september 2011 at 10:55 | React

Líbí, líbí. Dokonce hrozně líbí!
Ale... srazoidní článek ne a ne vyjít ... :D

5 Nessiah Nessiah | 21. september 2011 at 16:15 | React

To víš, že jsi nám chyběla... Tedy alespoň mně jo :) Slohovky hezký, žárlím. Nejen kvůli tomu, že jsou fakt povedený, ale i kvůli těm tématům - kdybys viděla, co nám dávala Tokarská... :)

6 zisi-chan zisi-chan | Web | 21. september 2011 at 16:33 | React

Já bych se moc moc moc bála vytáhnout svůj sešit ze slohu, ty moje slohovky jsou totiž spíš k pláči, tvé se mi líbily. Je pravda, že některé věty -a moc jich nebylo- byl malinko kostrbaté, ale za dobu, co píšeš, sis je vybrousila tak, že už nic nedře ;-)
Podivná to věta, což?
Eh, jistě, že jsi nám všem chyběla :P A doufám, že článek do zásoby přibude brzo, protože jinak se na tom internetu unudím a vážně půjdu psát... což si nepřejeme, nikdo :d
No ni, já jen plácám, ale to je tím, že jsi mi tak chyběla, víš?! Doufám, že se tady budeš ukazovat častěji, i když to moc není tvým zvykem, což? :(

No, každopádně, doufám, že se máš dobře a že tě teď nic osobního netrápí, protože škola to spolehlivě sama ;-D

Zdravím!

7 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 21. september 2011 at 18:32 | React

Z upíra a mouchy v kapesníku umírám :D
Jooo, na školní slohovky není... zvlášť na takové, které jsou aspoň pár let staré :D

8 Kate Kate | 21. september 2011 at 19:03 | React

Jsou pěkný :) nejvíc se mi líbí poslední

9 Ta...no, tamta, víš? S pomerančema... ;) Ta...no, tamta, víš? S pomerančema... ;) | 21. september 2011 at 19:50 | React

Co dodat? Jen úsměv. U něčeho jsem tiše záviděla, u něčeho jsem se řezala smíchy... :D

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. september 2011 at 20:38 | React

Útulný a úchylný, to sis zase vzpoměla na mě a na Stross, že jo? :D

To poslední je zabité. :D

11 Luc Luc | Web | 25. september 2011 at 10:09 | React

tiež som nerada, že nám slohy nevracajú (jedna hodina nečistopis, druhá hodina čistopis a následne je sloh založený medzi  ostatnými a nikdo ho už nikdy nebude čítať.. nie je to úmyselná vražda?)

Najviac sa mi páčil prvý a posledný - prvý pre tie opisy, posledný pre vtipnosť :')

Inak, dlhšie som sa ťa chcela spýtať - nechcelo by sa ti so mnou vymyslieť pár tém [2 alebo 3] a na ne obe napísali poviedku cca na jednu A4? Lebo osobne, keď si dám tému, neviem sa dokopať k procesu "z hlavy na papier" a momentálne ma nenapadá nič na one shots..
:')

12 nel-ly nel-ly | Web | 26. september 2011 at 7:04 | React

Když si vzpomenu na svoje školní slohy (a nejhůř ten maturitní), tak se zase stydím...

13 Taychi Taychi | Web | 28. september 2011 at 14:16 | React

Taky mě s prominutím sere že si učitelka slohovky nechává.. Mám je též moc ráda a někdy bych je ráda napsala na blog, ale ona si je nechává :(

14 Luc Luc | Web | 29. september 2011 at 17:45 | React

možem teda poprosiť mail? nechcem spamovať články ohľadne tém :')

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement