Na rozloučenou

3. december 2011 at 21:57 | D.
Už je to měsíc, dva týdny a dva dny, pokud počítám správně.
Už je to tolik dnů, co tenhle blog začal trpět, tenkrát se chroptivě nadechl a začal prosit o pomoc. Tahal mě za rukáv, pokoušel se křičet, sténal a naříkal. Snažil se získat si pozornost, kterou si zasloužil, jenomže nikdo neodpovídal, nikdo neposlouchal.
A tak, když už zbýval jenom šepot, vydechl své sbohem a tehdy, tehdy jsem přestala odsouvat do pozadí své mysli neodvratitelnost této smrti.
Tehdy jsem konečně přijala skutečnost, že neustálé umělé dýchání, že pamlsek jednou za měsíc nepomůže. A tak teď realizuji to, co mi v hlavě strašilo už nějaký ten pátek, snažím se znít rozhodně, i když jsem nejistá a rozechvělá.
Protože se bojím udělat ten finální krok.
To, co všechno uzavře.



It got so far
Things aren't the way they were before
You wouldn't even recognize me anymore
Not that you knew me back then
But it all comes back to me in the end

Už nejsem ta naivní holčička, která klikla na tlačítko "založit blog" a do kolonky s názvem nadšeně vepsala slovo povídkaření. Od té doby uplynuly skoro dva roky, a ač to jako dlouhá doba nepůsobí, já mám pocit, že těch let uběhlo alespoň deset. Prošla jsem si svým rebelským stádiem, svým "emařským" stádiem, také tím, kdy jsem si myslela, že přesně vím, co se stane. Bylo jich dostatečné množství, a mávají na mne zpoza uzavřených víček vzpomínek.
Samozřejmě, bez nich by neexistovalo to já, kterým žiju teď.
Zajisté i vím, že lidé se během blogování mění, že je to přirozené a že je pěkné pak sledovat vývoj osobnost při prohrabování se archivem. Jenže v tom je asi pro mě ten problém - že věci se mění.
Kdysi jsem si myslela, že tohle je můj první a poslední pořádný blog, že ho nikdy nezruším, nenapíšu článek, že končím, že se stěhuji, zkrátka, že se mnou zůstane až do smrti. Stejně tak jsem ale žila v přesvědčení, že nikdy nezkusím kouřit a nezklamu rodiče.
Všechno spadlo. Cigarety rozhodně nejsou něco, co jsem viděla pouze z dálky, a kdybych měla spočítat, kolikrát jsem zklamala své rodiče, prsty na rukou i nohou by mi na to dozajista nestačily. A tak, jak pomalu šednou a vadnou mé iluze, i tohle místo na psaní už není, co bývalo.
Už nejsem The, ne ta, která sem psala. A vlastně už nejsem ani The, protože tahle přezdívka je za mnou. Změnila se na její podobné sestry, které jsou však zároveň úplně jiné. Má to těsnou vazbu k mojí osobnosti.
Změna je život.
Vzpomínám si na ty rané začátky, kdy jsem sledovala Autorský Klub, psaní na blog pro mě znamenalo svět, za komentáře bych vraždila a zoufale jsem chtěla být oceněna. Na ty časy, kdy jsem se zapojovala do dění na blog.cz a řešila problémy, které mezi uživately nastaly. Na tu dobu, kdy jsem se zapáleně věnovala Klubu Snílků a trávila večery 'povinnostmi'.
Je to pryč. Už delší dobu si uvědomuji, že veškeré to škatulkování do klubů nemá význam, že je mi naprosto jedno, co se zase na srdci blogu děje. Stala jsem se apatickou flegmatičkou, když na tyto věci přijde.
Na druhou stranu, tenhle internetový zápisník vážně obsahuje docela výnamnou část mého života, takže jsem se nechtěla vzdát. Zapomenout.
Ale pak mi jednoho dne sepnulo. Že už mi na tom ani tolik nezáleží, protože jsem díky své internetové identitě poznala skvělé lidi a také že mi tohle místo dodalo zkušenosti. Nějaké.
Jsem jiná. Raději se svěřím člověku, kterému věřím, než abych napsala depresivní a sebelitující článek. Nesnažím se sesynchronizovat s něčím, co by sedělo do mé role, pózy. Poslouchám, čtu a žiju to, co chci, a neměním se jen tak, abych si sedla s každým člověkem.
Už nejsem stejná.

The time is gone
The song is over

Pane, kde jste? Kam jste se ztratil, můj milý Čase?
Známá výmluva, neříkejte, že jste se takhle nikdy neomluvili. Jenomže ona je to pravda - když věnuju úsilí studiu, cvičení na nástroje, mám nějaký ten sociální život, brigádu a ještě se stihnu vyspat, už moc není kam co vrtnout.
Jen se ráno probudím, za chvilku již slunce zapadá a mně se zavírají oči a mozek se natahuje po zasloužené únavě.
Jak jsem řekla, má cenu jednou za sto let darovat kousínek života vyhaslé svíčce?
Nemá. Ne pro mě, a proto to i takhle dopadá.
Naštěstí ten konec ale není smutně tragický.

My Oh My
It's a song to say goodbye

Co dál ještě říct?
Poděkování. Všem, kteří četli můj blog v průběhu toho času, a hlavně těm, kteří z mého života udělali něco lepšího. Tisíceré díky Garou za to, že byla ochotná si se mnou psát a že se ozvala i po půlroční odmlce. Díky za to, že jsem mohla být její kamarádka, protože jsem ji obdivovala od první chvíle, kdy jsem na její působiště vkročila.
Poklona Hanyuu, za to, že ji neodradil nepříliš malý rozdíl mezi našimi věky. Monice Otmili, protože je to úžasná osoba, kterou jsem měla čest potkat. A mnoha dalším (které jsem příliš unavená všechny zmiňovat - ale to nic nemění na mém vděku), jelikož prosvětlili můj nezajímavý život svými existencemi, které prosvětlily všechy horší okamžiky.

If there's no end
There can be no beginning, there can be no beginning
If there's no end
It feels like forsaking the dawn, we awaken and still we don't see
I'm still secretly grateful you're living this moment with me
Secretly grateful you're sharing this moment with me

Konec je slovo, které zní neuvěřitelně definitivně. Ale bez něj by nebyly žádné začátky, a začátek je rozhodně otevřený. Takže... pro mne začíná nová epocha, a rozhodně to neznamená, že se někde znovu neobjevím.
Pokud se najdou tací, kteří by se se mnou chtěli udržet v kontaktu, a nenapsali mi nikdy dříve, ozvěte se a určitě odpovím. Ale pochybuju, rozhodně pochybuju, že ještě takové případy jsou.
Tedy.
Nezbývá mi nic jiného, než se rozloučit.
Držím vám všem palce, abyste byli ve svém životě úspěšní a byli šťastní.
Protože já, na tomhle místě, už nebudu mít šanci vám tohle sdělit. Jděte si za svým a užívejte života - budu se tím řídit s vámi.
Nashledanou.

 

13 people judged this article.

Comments

1 Taychi Taychi | Web | 3. december 2011 at 22:07 | React

I ty Brute? Je škoda že dobrá pisatelka odchází, blog prostě někdy skončit musí a nám, těm kteří čteme je to líto. Snad i přes zrušený blog, zůstaneme kamarádkami. A každý konec je nějaký začátek.

2 nikol nikol | 3. december 2011 at 22:11 | React

Málokdy se mi stane, že mě článek chytne a donutí mě dočíst jej dokonce. Pěkně a vyzrále napsané! Jen mě mrzí, že je to na rozloučenou. I tak, hodně štěstí! :)

3 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 3. december 2011 at 22:12 | React

Au revoir, Dý.
Zatlačme slzu.

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 3. december 2011 at 22:19 | React

Každej blog jednou skončí, některý vydrží rok, jiný 5... Ale i tak si tady odvedla dobrou práci... ;)

5 Yu Yu | Web | 3. december 2011 at 22:23 | React

Oh..

Oh..

No,

já tak trochu nevím co napsat.

Nesnáším konce, tedy krom konce hodiny matiky. ;___;

Každopádně Ti taky přeju šťastný život, i když budeme v kontaktu. : D

6 SharOn SharOn | Web | 3. december 2011 at 23:08 | React

Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
NE
NE
NE
NE
NE
NEE
NEE
NEE
NEE
NEE
NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ

To nejde! Tvý články mám nejradši. To prostě nejde. No, žij blaze.

7 Nessiah Nessiah | 4. december 2011 at 0:08 | React

Takže jsi to myslela vážně... Jenom doufám, že ten blog nesmažeš - ani nevíš, jak ráda procházím tvým archivem (hlavně glos :P).

8 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 4. december 2011 at 14:15 | React

Důvod znám, však jsem o tom spolu mluvily, tak nezbývá nic, nežž popřát hodně štěstí jinde. :) A zeptat se tě, co chceš k Vánocům. :D

...a povinnost na Snílcích zůstane na mě, co? :D

9 Monica Otmili Monica Otmili | 4. december 2011 at 14:16 | React

[8]: Víš, co je sranda? že já pořád doufám, že takovýhle článek nebude třeba psát. I když po nových pravidlech jsem uvažovala, ale zatím říkám ne.

10 Kate Kate | Web | 4. december 2011 at 18:31 | React

Je škoda že končíš, nechodila jsem sem úplně od začátku ale i tak jsem se tu ráda zastavila. Napsala jsi to opravdu krásně. Přeju ti hodně štěstí ;)

11 Zisi Zisi | Web | 4. december 2011 at 19:03 | React

Doufám, že se ukážeš. Je smutné, jak lidé, které jsem znala virtuálně, bohužel ne osobně, rychle mizí. Přijde mi to jako chvilka, co jsem od Tebe něco četla. Tvoje psaní, Tvoje kresby, Tvoje 'vykecávací' články. Všechno mi to bude ohromě chybět. Je mi líto, že tenhle blog končí, přesto doufám, že nepřestaneš psát. Protože nejen ve psaní, i když hlavně v něm, jsi pro mě vzor. Určuješ cestu, kterou bych chtěla jít.

Doufám, že se Ti bude dařit. Jak v osobním životě, tak v tom virtuálním.

Svíčku za tebe
-Tvoje Zisi

12 Envy Envy | Email | 4. december 2011 at 19:25 | React

Ahoj, vím že jsem byla jakousi černou hmotou v tomto prostoru, sttále jsme potichoučku stalkovala, ale nikdy se neprojevila, nikdy nezanechala důkaz o své existenci.
Ty jsi bytost se zajímavými názory, nápady a neskonalým talentem, ne nechci podlejzat.
Chtěla bych na tebe nějaký kontakt, tak kdyby jsi chtěla tyky na píš na mejl, ale projím nějaký pochopitelný předmět.
Díky a sayounara když už to musí být...

13 T. T. | 4. december 2011 at 19:29 | React

Tay: I já, Cézare. Prosím tě, kdybych zpřetrhala všechny svazky, které jsem si díky blogu vytvořila, kam bych to dospěla? :) Samozřejmě, že zůstaneme kamarádkami, mám tě ráda, jsem ráda, že jsem tě poznala.

nikol: To jsem ráda, že ses začetla. Hodně to pro mě znamená, děkuju! :)

Charlotte: Zatlačme slzu - hlavně ji nenech zkápnout na zem. Ale stejně dopadnu jako ty, když jsi skončila fungovat jako Yasuo. Určitě. Neumím si představit svůj život bez psaní.

Hanyuu: vďaka, těší mě, že mi to říkáš. Už se těším na ten nový rok, ráda tě znovu uvidím. :)

Yu: naprosto chápu ty konce hodin matiky. Protože pak je přeci začátek přestávky! Zůstaneme.

SharOn: donutila jsi mě červenat se až ke kořínkům svých zrzavých vlasů. Jsem vážně šťastná, že to někoho bavilo všechno číst.

Nessiah: Lucy, neříkej mi, že existují věci, které nemyslím vážně. Já jsem tak strašný suchar, víš.
Mazat nebudu nic, to rozhodně ne, neměj strach.

Monika: ano ano, Snílci jsou stejně už dlouho na tobě, taková změna to nebude :D Až a pokud takový článek napíšeš ty, upřímně doufám, ež k tomu rovnou bude připojen odkaz na tvoje nové sídlo ;)

Kate: Děkuji. Velmi velmi děkuju, jsem moc ráda, že tě tu bavilo něco číst!

Zisi: Co není, může být. Tvoje komentáře byly něco, na co jsem se vždycky těšila a hodně pro mě znamenaly, takže pokud by se ti chtělo... mohly bychom zůstat v kontaktu. :)
Upřímně věřím, že ti to nebude chybět dlouho! Až se přesídlím někam jinam nebo někam na fórum, pošlu ti odkaz. (a hlavně jsem se rozhodla, že dokončím alespoň Nesmělou na tenrai, abych se necítila provinile.)
Já že jsem vzor? Já? Jsem.. polichocená a kvůli tobě objímám monitor. Skutečně.
Doufám také, a snad se ještě někde a někdy setkáme. ;)

14 zisi-chan zisi-chan | Web | 4. december 2011 at 22:22 | React

Mám Tě ráda, Theioško :)

15 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 6. december 2011 at 18:45 | React

Ale né... :( Já sem vždycky tak ráda chodívala pro ,,tvůrčí povzbuzení" ... kde ho budu brát teď? Hmm? :(
Ale víš co se mi líbí? Ty úryvky písniček... Miluju texty, co něco říkají... :)

16 To jedno prase Babe, růžovátQo To jedno prase Babe, růžovátQo | Web | 9. december 2011 at 19:56 | React

Pápá :).

17 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 9. december 2011 at 22:41 | React

[13]: Stále jsem Yasuo! :D

18 Chilli Paprička Chilli Paprička | Web | 11. december 2011 at 11:51 | React

No, snad si užiješ život.. mimo blog :)

19 Lily Avril Lily Avril | Web | 12. december 2011 at 21:44 | React

Ahojky máš moc hezký blog. Rozjíždím nový blog o Avril Lavigne pokud bys měla zájem tak se ke mě koukni a zanech komentík díky moc :)

20 Chilli Paprička / Borůvkovej Mufin Chilli Paprička / Borůvkovej Mufin | Email | Web | 24. december 2011 at 16:07 | React

Vždcky přijdu, zaregistruju článek o odchodu, znova si ho přečtu odejdu, zapomenu na něj a opakuje se to znova...
The,i miss you! T-T

21 Lennroe Lennroe | Email | Web | 27. january 2012 at 21:36 | React

Už jsem otruchlila končících blogů několik a nepamatuju si, že by některý končil tak hezky.
Ovšem kdyby ses ještě někdy někam vrátila, ráda bych se to dověděla. Koneckonců, koli po světě chodí milovníků tknaiček. připadám si opuštěná.

22 S. S. | Web | 10. february 2012 at 21:29 | React

Škoda, že jsem na tebe narazila až teď. Byla bych naslouchala...

23 neros-san neros-san | 2. may 2012 at 23:52 | React

Yop... občas se to tak semele...
Ale důležité je nebát se jít dál.
Hodně štěstí.

24 Monica Otmili Monica Otmili | Email | Web | 29. october 2013 at 21:15 | React

To už je tak dávno?

25 Monica Otmili Monica Otmili | Email | Web | 25. july 2014 at 22:51 | React

Tak dávno a někteří furt nezapomněli. Nechceš s tím něco dělat?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement